Co nejlépe chránit..

V tomto eseji bych se chtěla zaměřit na ochranu území, které je od nás sice vzdálené, ale které skrývá ještě mnohá tajemství, a které musí snad každý biolog pokládat za povedenou hříčku přírody. Myslím si, že je právě toto místo odpovědí na otázku „co nejlépe chránit“, už proto, že se zde nachází spousta ještě neklasifikovaných druhů. Biologové by měli dostat možnost tyto druhy najít a pojmenovat. Možná, že právě pro lidskou bezohlednost nebudou mít vědci šanci tyto vzácné skupiny rostlin a živočichů vůbec poznat. Možná vymřou dříve, než si jich vůbec stačíme všinout.

„Příroda jakoby se zde uchýlila do soukromé laboratoře, aby mohla pracovat na modelech jiných, než jaké dosud používala. Setkáte se tu na každém kroku s bizarními a nádhernými formami života na různému stupni vývoje. Madagaskar je úžasná země...“

..řekl Philibert Commerson již v roce 1771. Od té doby se mnohé změnilo, biologům se do rukou dostávají alarmující zprávy o postupném vymírání dalších a dalších druhů, o nepříznivém působení člověka na tuto vzácnou krajinu. Přesto je Madagaskar stále mnohými vědci právem nazýván „Laboratoří bohů“.

Proč je právě Madagaskar tak výjimečný?
Pro mnohé živočišné a rostlinné druhy jsou důležitá horká místa biodiverzity tzv. hotspots. Jde o oblasti, kde se z nějakých důvodů soustřeďují nejen endemické druhy, ale i druhy ohrožené. Madagaskar takovým místem skutečně je. Přestože je oddělen od Afriky jen Mozambickým průlivem, a přestože Madagaskar vlastně vznikl odtržením od Afriky, podobností se tyto dvě oblasti zrovna nevyznačují.
Madagaskar je čtvrtým největším ostrovem naší planety, přesto zde najdeme až překvapující množství rozličných biomů. Je jasné, že se právě v takovém rozmanitém prostředí bude rostlinám i živočichům dobře dařit. S velkým počtem biomů bude nejspíš souviset i další charakteristický rys Madagaskaru - nepředvídatelnost podnebí. Klimatické vlastnosti můžou podle Roberta E. Dewara a Alisona F. Richarda za nedostatek ptáků a savců živících se ovocem a za snížení hmotnosti živočichů během evoluce. Je to logické, vezmeme-li v úvahu, že nestálost počasí může způsobit neplodné období ovocných stromů. Tyto stromy pak nedokážou zajistit dostatek potravy živočichům na nich závislých. Vysoká variabilita srážek na Madagaskaru je způsobena tím, že na malou rozlohu ostrova působí významně jak vnitrozemské tak oceánské klima.
Je všeobecně známo, že kdysi na Madagaskaru žila velká zvířata. Dnes už jen stěží najdeme živočichy těžší než 10 kilogramů. Kam se tito tvorové poděli? Proč vymřeli? Pavel Hošek uvádí, že k vysvětlení náhlého vymření tolika druhů je zřejmě nutno vzít v úvahu více faktorů - člověka-lovce, klimatické změny, ale kupříkladu i velmi nízkou reprodukční schopnost těchto podivuhodných tvorů. Zaměříme-li se na jednotlivé faktory, pak vliv člověka jako lovce je zřejmý. Proč docházelo ke změnám klimatu není známo. Patrně jde o ono působené vnitrozemského a oceánského klimatu na malou rozlohu Madagaskaru, jak jsem již uvedla výše. Faktem ale zůstává, že se podnebí stalo sušším a teplejším. To mohlo způsobit vyhynutí stenotermních živočichů. Mnohé rostliny se tomuto prostředí přizpůsobily zmenšením listů a tvorbou kutikuly a vytvořením trichomů. V takovýchto podmínkách také začaly ustupovat lesy. Proto člověk nezpůsobil tak extrémní úbytek lesa, který na Madagaskaru za poslední roky nastal. Pouze tomuto vymírání lesů pomohl. A co se týče posledního faktoru, jestliže mají některé druhy nižší reprodukční schopnost, pak je zřejmé, že budou náchylnější na vyhynutí. A o které vyhynulé druhy živočichů jde? Kromě obrovských lemurů rodu Megaladapis vážících i 140 kg, je světově známé vymizení Aepyornis maximus, nejtěžšího ptáka světa vážícího 450 kg a vyhynutí obřích želv Geochelone grandidieri měřících 120 cm a desetimetrového krokodýla Crocodylus robustus. Na Madagaskaru se kdysi vyskytovala také Beelzebufo. Čtyřiceticentimetrová a téměř pětikilgramová žába. Dnešní maximální rozměry žab jsou čtyřikrát menší.
Nenávratné vymizení velkých druhů zvířat je sice biologickou katastrofou, kterou odborníci přisuzují změně klimatu, ale je třeba si uvědomit, že právě podnebí a vysoká heterogenita vegetace podnebí vytváří podmínky významné pro jiné endemické druhy živočichů. Co dále může působit na endemicitu? Například ostrovní povaha Madagaskaru a jeho izolace od ostatního světa.
Pavel Hošek ve svém díle Madagaskar - biologický unikát tvrdí, že z celkového počtu asi 12 000 rostlinných druhů je endemických 10 000 neboli 85 %. Lokálně se tyto údaje poněkud liší; nejvyšších hodnot dosahují právě v ekosystémech trnitého buše. Hošek dále říká, že situace u živočichů je obdobná. Překvapivý je 97% endemizmus savců. Kromě 16 druhů netopýrů a několika introdukovaných druhů (krysa, pes a kočka, zebu a některá další domácí a synantropní zvířata) nenajdeme žádného madagaskarského savce nikde jinde na světě. Výjimku tvoří dva druhy lemurů (Eulemur mongoz a E. fulvus ), kteří obývají Komorské ostrovy, kam však byli zavlečeni člověkem až v nedávné době.
Pokud jde o jedinečnost obojživelníků, tak mnohé průzkumy ukazují, že z 250 druhů je endemických neuvěřitelných 99 %. Z těchto hodnot je zřejmé, jak drsný by byl dopad, kdybychom se o madagaskarské bohatství přestali zajímat. Musíme si uvědomit, že Madagaskar je jediným možným místem výskytu mnoha živočišných i rostlinných druhů.
Když se na tuto problematiku podíváme z té lepší stránky, zjistíme, že je endemismus bohatstvím. Že ještě existuje alespoň jedno místo na celém světě, kde můžou některé druhy organismů žít. Na straně druhé si mnoho biologů láme hlavu nad zjišťováním, kde mají jedinečné madagaskarské organismy své předky, jak se dostali na tento téměř zapomenutý ostrov a proč ze svých původních stanovišť vymizely. Nejjednodušší poznávání vazeb je samozřejmě u ptáků, kteří se na Madagaskaru vyskytují paradoxně jen málo.

Rostliny a živočichové na Madagaskaru
O rostlinné historii Madagaskaru se toho mnoho neví. Není to tak dávno, co se lidé domnívali, že je celý ostrov pokryt pouze lesním porostem. Samozřejmě, že tomu tak nebylo a ani není. Pouze biologové nebyli dostatečně informovaní o této málo prozkoumané krajině. Každopádně změna klimatu na teplejší a sušší způsobila úbytek lesů. A podle výzkumů Williama J. Bonda a Johna A. Silandera Madagaskar ztratil od roku 1953 asi polovinu svých lesů. Živočišná rozmanitost Madagaskaru je samozřejmě závislá také na jejím rostlinném složení. Proto si Bond a Silander vysvětlují vyhynutí velkého počtu hmyzích druhů jako reakci na mizení lesů. V současnosti zůstává asi už jen 10 % původního lesa a výzkumy ukazují, že v takovém prostředí může přetrvat pouze polovina druhů. Zaměříme-li se na skutečnost, jak velké množství lesa je již zničeno, musíme nutně dojít k závěru, že mnoho neznámých živočišných druhů již nikdy nepoznáme. Proto, chceme-li chránit vzácné druhy, je třeba se v dnešní době zaměřit hlavně na ochranu lesa. Co se týče rostlinných druhů, jsou většinou sukulentní. Zajímavostí je jihozápadní oblast trnitého buše. Na tomto místě můžeme najít vzácný druh Didierea trolili. Pohroma pro tyto buše přišla z France, kdy zde byly zavlečeny opuncie. Malgaši zprvu přijali tyto rostliny velmi kladně. Časem se ale opuncie, v pro ně tak výhodných podmínkách, rozrůstaly a začaly omezovat původní rostlinstvo. V rozšíření opuncií na Madagaskar není mnoho pozitivního. Rostliny, které mají šanci přežít i v jiných podmínkách by neměly omezovat prostředí endemických druhů. Pachypodium geayi, Pachypodium lamerei a dalších 7druhů jsou další zvláštností madagaskarského trnitého buše. Tolik známé a obdivované baobaby jsou sice krásné, ale jelikož se vyskytují i jinde na světě, nejsou, v takové záplavě madagaskarských endemických druhů, až tak botanicky významné. Orchideje rodu Bulbophyllum jsou již o něco významnější. Smutné je, že i tyto květiny můžou za zhoršování přírodní situace na Madagaskaru. Domorodci v nich tuší zdroj peněz, a proto je trhají a prodávají. Jelikož roste na Madagaskaru kolem padesáti druhů kávovníků, mohli by si Malgaši vydělávat výrobou kávy. Teoreticky by to pro tak chudou oblast mohlo znamenat značný přísun peněz. Jediným problémem je, že madagaskarská káva neobsahuje kofein. Další významnou rostlinou, kterou nikde jinde na světě nenajdeme je Takhtajania perrieri. Její zvláštnost nespočívá pouze v tom, že je tak striktně stenoekní. Takhtajania perrieri se totiž může pyšnit tím, že nemá cévní svazky. Nepřítomnost těchto vodivých pletiv je způsobena druhotným vymizením. Cévní svazky u Takhtajania perrieri nahrazují jiné specializované buňky. Vzácných druhů rostlin na Madagaskaru je skutečně mnoho a jejich hlavní nepřátele jsou kromě klimatu především lidé. Kácení lesů a dovlečení opuncií, které nemají na Madagaskaru žádného významného škůdce, už způsobilo mnoho škod. Endemických živočichů najdeme na Madagaskaru také hodně. Snad jedinou výjimkou mezi živočichy jsou ptáci, kterých se na Madagaskaru podle Pavla Hoška vyskytuje kolem dvou set, ale co je významné, ještě jejich počet ubývá. To, že se ptákům na Madagaskaru „nelíbí“ může být způsobeno nedostatkem vodních ploch a jejich vysycháním. Co se týče endemického zastoupení, nebude jejich počet až tak vysoký, jelikož ptáci nejsou omezeni pouze pevninou. Větší savce nemá cenu na Madagaskaru vůbec hledat a co se týče těch menších, nejznámější jsou lemuři a bodlíni. Oba druhy živočichů nejsou původními obyvateli Madagaskaru, ale jakmile začali tento ostrov kolonizovat, zjistili, že skrývá ideální podmínky pro jejich život. Druhy, které neměly to štěstí a přes Mozambický průliv se nedostaly, dávno vyhynuly. Přestup přes Mozambický průplav byl patrně možný díky hibernace. Je třeba si ale uvědomit, že některým živočichům pomohl v kolonizaci člověk. Příkladem živočicha, který se na Madagaskar dostal spolu s lidmi, může být prase nebo potkan. Malí lemuři jsou významní spolu s lišaji tím, že opylují některé druhy stromů. Hrozbou pro lemury je hlavně lov. Silné populace lemurů to nijak neohrozí, ale je-li nějaká skupina ohrožena, může ji to ještě více oslabit. Lov je problémem také pro krokodýla nilského, který z Madagaskaru pomalu mizí. Další endemitní druhy jsou například chameleon Furcifer labordi, vangy nebo pták Leptosomus discolor.

Jak chránit Madagaskar?
Největším nepřítelem, jak už jsem mnohokrát zmínila, je úbytek lesů. Madagaskar, jako ostrov, je na tento úbytek citlivější, jelikož nemá tak vekou rozlohu jako kontinenty. Na malém území může i malá katastrofa způsobit velké škody. Jestliže se zničí něco na tak izolovaném území, můžeme se pokusit zpětně toto území kolonizovat. Problém ale nastane, půjde-li o endemické druhy. Jestliže na Madagaskaru vyhyne druh, který se už nikde jinde na světě nevyskytuje, odkud bychom ho měli vzít, abychom ho mohli převézt opět na Madagaskar? A i kdybychom tento druh jinde našli a převezli, bude mít šanci na přežití, když je jeho životní prostředí zlikvidováno? V poslední době se na Madagaskaru vysazují borovice a eukalypty, aby posloužily jako zdroj dřeva, a aby nebyly ničeny další původní lesy.
Nebezpečí pro Madagaskar představují také Malgaši. Ekonomická situace na Madagaskaru není zrovna nejšťastnější, tak si domorodci přivydělávají, jak se dá. Trhají orchideje, chytají plazy a pomalu ,,rozprodávají“ celý Madagaskar. Byli vděčni Francouzům za opuncie, viděli v nich zdroj potravy pro domestikovaná zvířata. Nepovšimli si ale, jak opuncie omezují původní rostlinstvo, a že tato rostlinka nadělala více škody než užitku.
Rozloha Madagaskaru je asi 58,7 milionů hektarů. Chráněná území tvoří 4,3 milionů hektarů. Není to sice malá oblast, ale vzhledem k celkové původní ploše jde bohužel o zanedbatelnou plochu. Nedostupné plochy jsou samozřejmě nejméně ovlivněné člověkem, proto se nejvíce bohatství skrývá v trnitých buších. Krom těchto nepřístupných míst se živočichové soustřeďují především do národních parků a rezervací. Kdyby nebylo těchto chráněných míst, mnoho druhů zvířat by už dávno neexistovalo.
Dalším nebezpečím pro Madagaskar může být turistický ruch. Naštěstí pro přírodu, problém není až tak alarmující, protože na Madagaskar příliš velké množství turistů nejezdí. Přesto je to ale problém, který, ač v malé míře, přírodu ovlivnil, a který je třeba si uvědomit.
Přestože je Madagaskar ekonomicky velmi chudá oblast, snaží se své přírodní bohatství chránit. Nové projekty mají přispět na podporu těch nejvzácnějších míst. V budoucnosti, doufejme že blízké, by měly vznikat další rezervace a chráněná území. V projektu Expedice LEMURIA se angažují také mezinárodní organizace, jako World Wildlife Fund a Světovým fond na ochranu přírody. Ale i kdyby bylo úsilí mezinárodních organizací sebevětší, mnoho proti bezohledným domorodcům nezmůžou. Proto se World Wildlife Fund snaží také o to, aby Malgaši pochopili, že vypalováním a kácením lesů, lovem zvířat a sběrem chráněných rostlin přírodě zrovna neprospívají. Paradoxem je, že pro Malgaše příkazy světových organizací mnoho neznamenají a pod ochranou jsou spíše organismy, které jsou opředené mýty a pověrami.

Použitá literatura:

DEWAR, R. E., RICHARD, A. F. Evolution in the hypervariable environment of Madagaskar, [online]. cit. 2005.

BOND, W. J., SILANDER, J. A. Springs and wire plants: anachronistic defences against Madagascar's extinct elephant birds, [online]. cit. 2007.

HANSKI, I., KOIVULETHO, H., CAMERON, A., RAHAGALALA, P., Deforestation and apparent extinctions of endemic forest beetles in Madagaskar, [online]. cit. 2007.

BÁLEK, J., Nehostinná pokladnice přírody, Zvířata a my 2, [online]. cit. 1995.
HOŠEK, P., Jepičí život chameleonů, Vesmír, [online]. cit. 2008.
HOŠEK, P., Horká místečka, Vesmír, [online]. cit. 2009.


HOŠEK, P., Ptáci na madagaskaru ubývají, Lidové noviny, [online]. cit. 2006.


HOŠEK, P., Pekelná žába, Vesmír, [online]. cit. 2008.


HOŠEK, P., Prababička mezi rostlinami, Vesmír, [online]. cit. 2008.


HOŠEK, P., Lesní oko lesního ducha, Reflex, [online]. cit. 2006.


HOŠEK, P., Angonoka – nejvzácnější želva světa, Vesmír, [online]. cit. 2005.


HOŠEK, P., Bodlíni nejsou bodlinatí, Vesmír, [online]. cit. 2004.


HOŠEK, P., Co dál chránit na Madagaskaru, Vesmír, [online]. cit. 2006.


BÁLEK, J., Šelma které přeplavala oceán, 21.století, [online]. cit. 2003.


HOŠEK, P., Války mezi kaktusy, Vesmír, [online]. cit. 2001.


BÁLEK, J., Herpetologická pozorování expedice LEMURIA na Madagaskaru, Chameleo, [online]. cit. 1995.

KUNTE, L., Madagaskarská „palma“, Živa, [online]. cit. 1995.

HOŠEK, P., Madagaskar – biologický unikát, Živa, [online]. cit. 1993.


HOŠEK, P., Svět sám pro sebe, Teletip, [online]. cit. 1993.


HOŠEK, P., KUNTE, L., Madagaskar – kouzelný ostrov?, Koktejl, [online]. cit. 1993.


HOŠEK, P., Trosečníci v ohrožení, Vesmír, [online]. cit. 1993.


KUNTE, L., Suchý jihozápad – perla Madagaskaru, Lidé a Země, [online]. cit. 1993


BÁLEK, J., HOŠEK, P., Svět madagaskarského trnitého buše II., Vesmír, [online]. cit. 1994


BÁLEK, J., Herpetofauna madagaskarského trnitého buše, Akvárium terárium, [online]. cit. 1995.

HOŠEK, P., Past v krokodýlí jeskyni, VTM, [online]. cit. 1995.

HOŠEK, P., Největší z lemurů, Vesmír, [online]. cit. 1998.


BEANDAPA-KYTLOVÁ, R., JŮNEK, T., KOUBÍNOVÁ, D., POKORNÝ, R.,
RYBKOVÁ , R. Madagaskar Laboratoř bohů, vyd. Praha: Kartografie, 2007