Systém chaosu

Silným se člověk nemůže stát, pokud si neprojde Peklem, které ho nepřipraví na nástrahy onoho, takříkajíc, běžného života, který číhá za každým posraným rohem na téhle kouli. Nikdo se nenarodí silný tak, že by mohl už po porodu trhat maso ostrými zuby a drápy. Všichni musí nejdřív sát nechutné mléko, se kterým se musí smířit, protože na nic lepšího nemají.
Jak postupně člověk roste, zvyšuje své nároky, které se snaží naplnit proti vůli těch, co stojí nad ním, a tím sílí.

Někdo dostane, co si zamane, aniž by si toho vážil. Někdo to dostane ze soucitu, protože žadoní, než mu další slabý jedinec, který má ovšem potřebné zdroje, podlehne a daruje mu ono kýžené ovoce.
Ti šťastnější nic nedostanou zadarmo, a nikdo jim neskočí na jejich psí oči, které se naučí využívat až později, až nebudou chtít ztrácet čas únavným bojem se slabými, které stejně potřebují k životu příliš moc na to, než aby je všechny odstranili silou.

Pocit radosti získaný darem se nikdy nevyrovná pocitu radosti z vítězství nad ostatními. Slabý se spokojí s málem, se spadlou nahnilou hruškou, která jenom stvrdí jeho chronickou nemoc, než aby vylezl na vrchol stromu pro ty nejzdravější plody, co se hřejí tak blízko Nebe, kam chce dojít, i když si nepřeje nic jiného.

Silný si pěkně vyleze nahoru, ale příliš si váží sám sebe, než aby se odevzdal věčným radovánkám na tak depresivním místě, které se nachází ještě o kousek výš.
Ví totiž, že pokud se vrátí dolů, tak bude se svou kořistí pánem. A pokud potká někoho na cestě dolů, tak ho shodí.

Nemluvím o dobru a zlu. Mluvím o síle a slabosti. To je třeba rozlišit. Pánbíčkáři a hloupé citlivky (protože existují i chytré) nebudou nadšení, protože v jejich světě neexistuje možnost volby, a tak budou raději žít v neustálém strachu z bolesti, která se stejně bude jenom zvětšovat, protože nebudou mít zkušenosi na to, aby jí mohli čelit.

Citlivý a chytrý, neboli hodnotný člověk, to má nejtěžší ze všech, protože je v jeho povaze pomáhat i škodit, a tak musí dobře vybírat, kdo za co stojí. Ví, že svět samých dobráků by nestál za nic, a ví taky, že kdyby všude jen zuřil boj, nedošel by nikdy svého cíle, protože by tolik překážek sám nezvládl.

Váží si rovnováhy a bojuje za její udržení, protože zná její pravou hodnotu a úlohu ve vesmíru.
Je ve svém jádru nešťastný, protože nikdy nedojde svého cíle díky Chaosu, který si pohazuje se svou mincí na které je had, co požírá svůj vlastní ocas ...