O samohaně
O samohaně
Anotace: povrchní polemika s Kantovým výrokem ("Nepřirozené rozkošnictví sebeprznění je odpornější než sebevražda a snižuje člověka pod úroveň dobytka." - Metafyzika mravů, 1792) bez znalosti jeho díla jako takového.
Dovoluji si nesouhlasit s Kantem, podle kterého je samohana zvláštním druhem rozkošnictví, který snižuje člověka pod úroveň dobytka a je horší než sebevražda. Samohana je pouze druhem pohlavní aktivity a rozpadá se na subjekt a objekt. Kdyby u samohany nedocházelo k tomuto rozpadu, mohli bychom mluvit o něčem, co není pohlavní aktivitou a co může být třeba špatné. Ale k rozdělení dochází, subjektem je milující a objektem milovaný, tedy ten, jenž onanuje, je subjektem, a ten, pro nějž je onanováno, kdo je onanován, je objektem. Přičemž pohlavní aktivita jakožto láska má své transcendentální mravní opodstatnění a opravnění a není tedy napadnutelná. Pokládám tedy masturbaci za jev kladný, mravný; u čehož se opírám o svůj důkaz, jejž jsem doufám podal srozumitelně. Pokud by někdo chtěl naopak dokázat, že masturbace je aspektem nenávisti (a tedy je mravně odsouzena) a vyvrátit můj důkaz, velmi rád se s jeho argumentací seznámím; nejsem neomylný, nejsem nic.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
..samohana, sebeprznění: tož když od toho urveme to samo a sebe /což by odpovídalo předpokladu, že na věci jsou dva/, zůstane nám ta *hana* či pohana a prznění.
Obávám se, že Kant aniž si toho byl vědom /vlastních omezení si v omezeném prostředí nevšimneme/ zůstal jaksi kulturně determinován, patrně křesťanstvím, které muselo opatřit *početí cestou nefyzickou*, aby mohlo adorovat mateřství a najít vůbec nějaký (před)obraz lásky. Podle mne se tak stalo z důvodů historických; myslím, že v židovské silně patriarchální společnosti nemít otce znamenalo nechráněnost a stigma a osobně jsem si to vykládala *každé dítě je dítě Boží*, neboli hodnota člověka, úcta k jeho lidství, nevyplývá z jeho společenského postavení..........K překroucení, k němuž, domnívám se, došlo, došlo myslím rovněž z důvodů historických.
Na světě jsou kultury, které na sexualitu nenazírají v kontextu termínu *prznění*, i když - jak tak vzpomínám - patrně budou v menšině; ono otázky moci a obhajoby hierarchie v tlupě nakonec vždycky v našem dosti opičím světě přijdou na pořad...a kde je moc, tam se začasté i przní.
(nejen) Tady se křesťanství díky práci s jazykem cosi dost *povedlo* - vyvolat hnus z našeho vlastního vzniku a zrození, oddělit početí a mateřství, oddělit sexualitu a (nejen rodičovskou) lásku............................
:o) na matematické diskuzi Zarathustry jsem zjistila zajímavé věci: při zadání vhodných předpokladů lze logicky dokázat cokoli; předpoklady pak zpravidla zadáváme jako *axiom* neboli neověřenou věc, o níž se nediskutuje.............Takže podle mne ať si Kant a kterýkoli mudřec hovoří - lze naslouchat, pokud nám jeho závěry vyhovují; pokud nikoli, je možno zadat vlastní předpoklady, které budou stejně *hodnotné*, a dojít k závěrům vlastním.
19.06.2010 08:39:00 | pamp_elka