Passione

Passione

Kráčím životem pomalu vpřed
cestou odkopávám všechny vášně
utrpení, nadšení, náruživost i hněv.
Pozvedám se nad všechna náboženství
a uzavírám se před světem, hluboko do své duše.

Chci pochopit.
Být člověkem
žít tam, kde už neexistují hranice
kde mysl nenachází překážky.
........................................................
Pravda a láska, dvě zatím mnou nepřekonané překážky.
Pravda v pravěku slov
pochopitelné symboly a obrazy.

Pravda dnes?
V množství slov ukrytá, bagatelizovaná.
Paradox paradoxů, pravda, která se za pravdu jen vydává, je ta pravá.

Vždy jsem si myslel, že až se oprostím od přesvědčení, že mám na výběr jen jednu jedinou pravdu, jen jednu tvář, budu spokojený. Ne, nejsem. S poznáním, které se ve mně rozpíná s přibývajícími zkušenostmi, se znalostí více slov i s věkem zjišťuji, že pravda ve mně samotném spočívá v rovnováze protikladů.
Je tedy pravda někde uprostřed? Možná. V každém případě je hledání pravdy promarněním vzácného bohatství, jak řekl jeden moudrý muž, "království je zde a my ho hledáme kdo ví kde." Řekl bych, že je v tom jistá schizofrenie.

Láska se, jak se zdá, věky nemění, jen rozvíjí.

Stala se tedy láska součástí naší DNA? Proč tedy, když je láska součástí srdce, kůže i mozku, s láskou jednáme tak, že to mnohé přivedlo na hranice samotné smrti? Někdy mě napadá, zda si nebudu muset před přímým střetem s láskou obléci ocelovou vestu, aby mě nepolámala a nesežrala zaživa. A to před láskou neskrývám hlavu do dlaní. Naopak. Otvírám se lásce jako umění žít vytříbeným vkusem, být svědkem jedinečného uměleckého zážitku v harmonických aranžích. Prostě nenechat se vláčet povinnou, komerční a potrefenou láskou, jakousi láskovou anomálií, až k smrti své duše i vědomí.