Svoboda slova a tolerance.

Mám doma velice útlou knížečku. Dr. Jan Klímek - Kapesní demagogika. Jen tak jsem si v ní listoval mnohokrát. Naposledy před třemi dny. A pak, pro doplnění obrazu, mě napadla jedna z mých možná ujetých úvah.
     Vychází z toho, že všichni, kdož se prezentují na tomto serveru, jsou cenní tím, že jsou schopni vyjádřit se před širším fórem. Jedno, jakou formou. Jedno, jestli je dotyčný bílý (bílá), černý (černá) nebo strakatý (strakatá).
     Samozřejmě, že se zde vyskytují lidé s různě vytříbeným slohem i s různou mírou talentu k uměleckému psaní. A samozřejmě, že nikdo nechce být tím horším. Lidský genom není sestaven z radosti z vlastních porážek, neúspěchů a kritik.
     Mě však tentokrát zajímalo, jak se zastánci různých literárních útvarů chovají k sobě navzájem. Výsledek mého surfování po "Literu" by se dal shrnout slovy: většinou v normě, ale občas nic moc.
     Podle mě by měl být "Liter" hlavně místem oddychu. S překvapením a jakýmsi smutným pobavením jsem proto sledoval některé diskuse, kdy se zdejší prostor mění v kolbiště, na kterém se diskutující postupně zavzdušňují až do stádia vzájemných urážek. Nabízí se otázka: Cui prodest? A jedna z možných odpovědí zní: Inu, přátelé, úplně někomu jinému a úplně někde jinde to hlavně prospívá!
     Každá taková diskuse nám pokazí den, nic nevyřeší a odebere energii. Tu energii, kterou bychom mohli věnovat k nápravě různých neplech, které se v tomto státě dějí.
     Každá vládnoucí garnitura se tetelí blahem, když se obyvatelstvo mezi sebou žere kvůli věcem, které od ní odvádí pozornost. A ona má tak klid na svoje lumpárny. Leckteré diskuse bych okomentoval starým rčením: Vynadali si do pitomců a nakonec zjistili, že jsou příbuzní.
     V této zemi není zdaleka všechno v pořádku. Moje maličkost je v prosazování nějakých změn významná asi jako hovno v trávě, ale bojovat s tím rozhodně nehodlám ve zdejších diskusích. "Liter" není místem, kde by se vyskytovali mí "nepřátelé".
     Dvacet let jsem se pohyboval v pracovním prostředí, kde neslušné bylo mluvit slušně. Nemusím snad zdůrazňovat, že jsou takové rizikové profese. Tahle praxe mě, myslím, naučila posuzovat, kdy a proti komu je třeba přitvrdit. Je to svým způsobem také umění. Což tak zkusit naučit se tomuto umění i zde?
     Je to jen návrh a do diskuse o něm se zatáhnout nenechám. V tom jsem trochu jako legendární Schinderhannes ze známého českého seriálu - "jen se dívám".
     Ale těch, kdo diskutovat chtějí, se mohu zeptat ještě jednou: Jsou na "Literu" svoboda slova a tolerance k sobě přítelem nebo nepřítelem?