Je vzdělání zboží, investice nebo nevyčíslitelná hodnota?

Pro fungování člověka v dnešní společnosti je vzdělání jednou ze stěžejních věcí. Široké okolí nás zahrnuje fakty, většinu dne jsme zavaleni reklamou a vysoké školy se stávají standardem. Takový tlak se na jedinci jistě podepíše. Stává se pak důvodem k případnému dalšímu studiu. Abychom však dosáhli opravdového vzdělání, musíme se do vzdělávacího procesu chtít zapojit a ne jím být vláčeni. Záleží na přístupu k němu. Jak asi ke vzdělání bude přistupovat student, který potřebuje vzdělání pro jeho vnitřní naplnění a student, kterému jde jen o cár papíru?
Zvláště pak česká společnost si zakládá na titulech a vysokých školách. Ať je člověk sebeschopnější, bez vysoké školy nemůže dosáhnout například postu ředitele. Jistě je správné, že výběrová řízení hledají schopné lidi, kteří by si s touto pozicí poradili, avšak nevidím důvod, proč by člověk, který pro společnost pracuje již řadu let a je schopný, nemohl uspět ve výběrovém řízení pouze na základě podkladu, že nemá vysokou školu. Neméně absurdní mi přijde i fakt, že v České republice má maturitu i zedník, u kterého by se mělo hledět spíše na šikovnost, než na inteligenci. Maturita tak ztrácí svou hodnotu a lidé, kteří by si dříve vystačili s maturitou, jdou na vysokou školu. Dříve se na vysokých školách shromažďovaly elity, oproti tomu dnes zde můžeme najít i budoucí úředníky, elektrikáře či zdravotní sestry.
Čí je to vlastně chyba? Myslím si, že je to především nastavením školského systému. Jako příklad si vezměme zdravotní sestry. K této práci už nestačí jen střední zdravotnická škola, ale musí dále studovat vyšší odbornou školu. Souhlasím s tím, aby byl zdravotnický personál řádně vzdělaný, i přes to je podle mě vyšší odborná škola zbytečná. Učivo by se dalo zakomponovat do osnov střední školy, jako tomu bylo dříve.
Dalším důvodem je i nastavení platových tabulek pro státní zaměstnance, z kterých vychází, že čím vyšší vzdělání, tím vyšší plat. Stát tak nepřímo nutí zaměstnance absolvovat vysokou školu, i ty, kteří ji ke svojí práci nepotřebují. Stát tak udělal ze vzdělání zboží.
Do vzdělání je také třeba vložit spoustu času, úsilí a také peněz. Z tohoto důvodu je vzdělání investice. U někoho s menší rizikovostí, u někoho s vyšší. U mnohých studentů nejsou hlavními investory oni sami, ale jejich rodiče. Ti dávají většinu potřebných peněz, úsilí i času. Mnohdy si rodiče nechtějí připustit, že právě jejich dítě není ke studiu vhodným adeptem, a že by se spíše mělo věnovat něčemu jinému.
Oproti tomu u studentů, kteří nestudují kvůli postavení ve společnosti či vyššímu platu, jsou hlavními investory oni sami. Chápou, že bez vloženého úsilí a času nikdy nemohou dosáhnout dobrých výsledků.
I v ekonomice to funguje. Když případný investor vidí, že uchazeč o investici do své firmy peníze nevkládá, chápe to jako nedůvěru uchazeče v sebe sama. Proč tedy rodiče investují do svých ratolestí, i když vidí, že to nikam nepovede? Protože v obchodním světě nehrají city roli, zato v tak úzkých vazbách jako je dítě a rodič ano.
Co je v dnešním světě nevyčíslitelnou hodnotou? Takových věcí se najde jen pomálu. Pro lidi se prioritou staly peníze a ostatní věci jsou stranou. K pojmu „nevyčíslitelná hodnota“ lze přistupovat pouze velmi individuálně, jelikož co je nevyčíslitelnou hodnotou pro jednoho, nemusí být i pro druhého. Zajisté bychom našli i jedince, pro které by to bylo právě vzdělání. Kolik jich ovšem bude?
Při vzdělání je tedy nejdůležitější individuální přístup k němu a důvod, proč se chce daná osoba vzdělávat. Díky špatně nastavenému školskému systému pak i společnost vyžaduje co nejvyšší vzdělání a nehledí na samotné kvality. Pro schopné středoškoláky tak bude těžší prosadit se mezi neschopnými vysokoškoláky. Je třeba do vzdělání vložit tolik úsilí, kolik jsme schopni, jinak studium nemá cenu.