Co má v životě cenu? Nad čím přemýšlet?

Co má v životě cenu? Nad čím přemýšlet?

Anotace: Jen taková malá drobná úvaha o tom, že se nemáme moc ohlížet ani dalekohledem zkoumat daleké obzory; jde o to, užít si cestu...

Sbírka: Úvahy mé duše

Vlastně nevím, co cítím, jen toužím psát a zpívat. Vyzpívat se z těch pocitů, popsat tisíce listů svými nejskrytějšími pocity. Srdce mi buší a já po něčem toužím, zoufale a marně rozsvěcuji světélko naděje, které skomírá. Držím se zuby nehty posledního vlásku, nepřiznávám si ztracený boj a trápím se. Nevím, proč si vlastně nepřiznám, že nemám šanci...asi je to tím, že doufám, že za vytrvalost budu odměněna. A čekám na štěstí...a přitom jsem ho měla!
My nechápeme, kolik bohatství se skrývá v dětství, ve sladké nevědomosti kryté rouškou bezepčí, ta jemná pavučina, ve které se houpáme jako v kolébce. Přece ale sami trháme ty jemné nitky, sami se dereme do světa a až příliš, přespříliš pozdě zjistíme, co jsme ztratili. Ohlédneme se a spatříme to, co jsmě měli, ale neuvědomovali jsme si to, nechtěli jsme vidět, co máme před sebou, a neposlouchali jsme ty, co se nám to snažili říct. To už můžeme ronit slzy jak chceme, čas je neúprosný, ten nám nic nevrátí.
Ale k čemu nostalgie? Z minulosti je čas konečně dohonit skutečnost a rozhlédnout se kolem. Je špatné propadat panice...sice jsme něco ztratili ale nezískali jsme tím něco? Je jen jedna překážka, kterou musíme překonat. Když se odprostíme od toho, co bylo, podíváme se před sebe a ptáme se: co bude? Ale to je přece taky špatně! Budoucnost bude, ano, ale musíme se přece podívat, co máme! Já sama přesně nevím, co to znamená, ale v těchto chvílích, kdy jednoduše nemůžu přestat přemýšlet, cítím ten zvláštní pocit.
Jsem hrozně blízko, jako bych se zlehka dotýkala Toho....pochopení. Celý vesmír, naše planeta, naše země, město, ulice, dům, byt, pokoj, postel, ve které ležím. To vše je naším bohatstvín a skrývá v sobě něco tajemného. Každá věc, každá rostlina nebo živočich v sobě skrývá příběh. I my už teď, ať je nám kolik chce, ať jsme si prožili, co jsme si prožili, i my neseme část toho všeho. A já jsem přesvědčená, že to má nějaký smysl. Jsem si jistá, že všechny zkušenosti, které jsme načerpali, se s naším odchodem zúročí, že neodejdou, ale půjdou dál. To je ta jediná budoucnost, o které má smysl přemýšlet, protože stejně nikdy nezjistíme, co bude. Můžeme plánovat, můžeme se dohadovat, ale s jedinou budoucností můžeme a přitom nemůžeme počítat.
Smrt je to, co nikdy nepřichází plánovaně, a přitom přijde vždycky. V dnešním světě je to asi tak jediná jistota, v podstatě je to kamenný bod našeho života spolu s narozením. Každý člověk na světě, odkudkoliv, jakýkoliv, kdokoliv může říct, že se narodil a že zemře. A přesně ta doba mezi těmito dvěme mezníky, tento uzařený intrval, ten je náš. Náš čas, to, co je všude. A nezáleží to jen na nás, jak dopadneme, jak toho využijeme. Já jsem ale přesvědčená, že všechno má nějaký smysl, a nikdy se nesmíme vzdát. Minulost je důležitá, ale důležitější je vzít si z ní to poučné a dobré a jít dál. Na vteřinku se zastavit, podívat se kolem, rychle si přečíst informace na rozcestníku a zase pokračovat. Protože nic jiného stejně nestihneme, tahle cesta uteče rychleji, než jsme mysleli. Snad nám ale včas dojde, že nejde o to, hledat to nejsprávnější cestu, řídit se pořád jen mapou nebo dorazit co nejrychleji do cíle. Je důležité si tu cestu užít a nejlépe každým okamžikem, abychom, ať už se náš cíl vynoří na obzoru kdykoliv, mohli příjemně unavení říct: „To byl skvělý výlet, už se vážně těším do cíle, přotože jsem přesně tam, kde jsem v tuhle chvíli chtěl být“...
Autor Liena, 31.05.2011
Přečteno 402x
Tipy 4
Poslední tipující: Dorimant, Findë, Mišule
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Myslím, že užívat si cestu je pořád lepší, než se hnát za přeludy a to štěstí si třeba neužít nikdy :) K téhle úvaze prostě sedí ono okřídlené: Hic et Nunc.

06.05.2012 17:40:21 | Dorimant

líbí

Nebo třeba Carpe diem? :)

07.05.2012 14:51:57 | Liena

líbí

Nebo tak ;)

07.05.2012 18:58:23 | Dorimant

líbí

Nutno uznat, že tento typ domněnek je bezpochyby silně individuální a že to, co považujeme za smysl života, se liší napříč věkovými, zájmovými a všemožnými dalšími vrstvami lidí. A zrovna podle mě není život tunel vedoucí do ráje, ale dlouhá cesta obklopená spoustou zážitků. Je asi zřejmé, že já osobně svou cestu nesměřuji k žádnému konkrétnímu cíli, ovšem podle mého názoru je vychutnat si cestu pořád lepší, než bloudit vesmírem bez cíle.

10.06.2011 17:45:00 | Liena

líbí

Domnívám se, že koncept užívání si cesty je takovou výmluvou pro ty, co vlastně nechtějí nikam dojít a vlastně ani nevědí, kam by dojít chtěli. Ti pak skutečně musejí zůstat na cestě a maximálně si ji užívat, ale ti co vědí, kam chtějí dojít, ti jdou. Ti si budou užívat až tam dojdou...

01.06.2011 06:44:00 | Daniel S.

líbí

Ti si budou užívat až tam dojdou... Tak to je ten nejhorší možný cíl.
Až dostudují, dosáhnu patřičné kariery, najdou partnera, postaví dům a přivedou na svět dvě děti. Potom si po té vší honičce narovnají záda a v šedesáti si začnou užívat chozením po doktorech.
Ve vyspělých zemích světa je již od nepaměti takovýto systém.
Přibližně, v každé generaci je 10% vysokoškoláků, 20% středoškoláků a ostatní, se nazývají pracující třída. Ta je na tom na zeměkouli nejhůř. Pokud patříte mezi první desítku, čeká vás koukat štyčicet let někomu do ůst a spravovat zuby, nebo lítat po soudech a shánět majetné klienty, či čtyřikrát deně někomu rozříznout břicho a něco tam opravit. Jen jedno procento s té vzdělané desítky vlastní 60% veškerého majetku na zeměkouli. Dobré že??
Co poradit. Žít v tempu středně progresívním, dělat práci která vás baví, být v souznění s přírodou. Vždyť zázrakem zrození, je nám dána možnost prožít na této krásné planetě jeden lidský život.

07.05.2012 16:13:12 | kolinko

líbí

...taky si myslím :) každá minuta je důležitá.

13.05.2012 18:34:20 | Liena

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel