Tábor
Tábor
Najednou se ozve zavolání: “už jsou tady Kyklopové“ a celý tábor se s pobaveným zájmem podívá na právě parkující autobus. Kyklopové – hanlivé pojmenování účastníku tábora, který se bohužel odehraje ve stejném objektu jako ten náš a navíc – je to tábor počítačový. Nic proti různým táborovým zaměřením a aktivitám, ale – co je moc, to je moc. Z autobusu se vynořují první účastníci „kyklopského“ tábora. V ruce tašku, kufr, nebo na zádech batoh a přes rameno – nezbytný notebook. Z útrob autobusu se začínají vynořovat další a další počítače, monitory a bedny s příslušenstvím. Kluci se ani nejdou ubytovat a všechno nosí do klubovny, která byla ještě ráno naše. A už zapojují nezbytné součásti tak, aby mohli co nejdříve začít „pařit“. Ti, kdo nezapojují, usedají na svá zavazadla a rozbalují notebooky. Je jim v tu chvíli naprosto lhostejné, kde budou spát, kam na jídlo, kde je umývárna, záchod… Hra začíná.
Objeví se „hlavní vedoucí“ a vybízí všechny ke vstupu do klubovny. Kluci ve věku od deseti do sedmnácti (?) se nahrnou ke svým strojům a už je slyšet střelba, nadávky, „odborné“ rozhovory o příštím levelu. Atrakce skončila a naše děti se vrací ke svým hrám – k těm obyčejným v přírodě.
Na večeři se musíme trochu porovnat s nově příchozími, poznáme je snadno, bledá pleť, trhavé pohyby, nepřítomné pohledy – nemám jim to za zlé, jejich realita je posunutá o notný kus jinam, než ta moje. Ale pochopí – když jim vysvětlíme, jaká jsou pravidla pro stravování, a bez problémů se podřizují, hlavně, aby už mohli zpět do svého virtuálního světa.
A je večer. Tedy po večerce, ta u nás bývá tak kolem desáté – přece jen, jsou to děti. Mimoděk se podívám na klubovnu. Je v ní zhasnuto, ale mrkající modré světlo je neklamnou známkou toho, že „Kyklopové“ nespí. A nejspíš ještě dlouho spát nebudou. Nakonec ani my se ještě nechystáme. Tábor usíná a my si sedneme do „hlavasárny“ poradíme se, co zítra a dáme si k tomu nějakou tu sklenku. Někdo třeba pivo, někdo víno, holky vodku s džusem… Tomáš se Severkou vybalí kytary a ostatní se nesměle přidávají. Chvilku s nimi hraju na harmoniku, chvilku brnkám na kytaru a najednou je tu půlnoc. Všichni jsem unavení. Celý den běhat po lese a hlídat ten pytel blech okolo sebe, to vážně není moc odpočinek a dovolená. „Dobrou noc“, ozve se první „odpadlík“ a za chvilku, jako lavina, jeden po druhém odchází do sprchy, do chatky, do postele… Zůstal jsem sám a pomalu dopíjím své červené. Dopisuji program na zítřek a dokresluji pár malých obrázků na ráno. Jsou tři hodiny ráno, když jdu okolo klubovny počítačového tábora do sprch. Malé hlavičky desetiletých kluků jsou skloněny nad monitory, oči jim slzí od námahy a křeče v zápěstí rozhánějí krátkým protřepáním rukou. Ještě jeden level…
Je ráno a já se líně soukám z postele. Sedm hodin, né, ještě né, chci spááááát… Vyhrávám bitvu nad svou leností a únavou a šourám se spáchat ranní hygienu. Cestou míjím klubovnu a jen tak ze zvyku zvednu oči. Malé hlavičky desetiletých kluků jsou skloněny nad monitory, oči jim slzí od námahy a křeče v zápěstí rozhánějí krátkým protřepáním rukou. Další level. Jsou tu už, nebo ještě??? Nevěřícně potřepu hlavou a vrhám se do nového dne. Nakonec – co je mi do toho, že?
Ale nedá mi to. Sedám ke svému počítači a píšu. Píšu tohle povídání a v duchu si říkám – kdo jsou ti rodiče, kteří pošlou svoje dítě na takovýhle tábor? Vědí vůbec, že jejich děti tady skoro nespí, nejí a celá dny a noci hrají a hrají a hrají…? Že za celý týden byli „venku“ – kousek za táborem – všehovšudy jen dvakrát?
Já vím, nic mi do toho není, ale – je to správné? Co myslíte vy?
Komentáře (22)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Takovyhle "tabor" nepochopim. Ale na ty, kterych jsem se mohla ucastnit ja, vzpominam jen v tom nejlepsim... ( :o) )
02.10.2011 14:14:00 | Veru
:-)dík za příběh,hezky se to četlo a hlavně to o něčem vypovídalo... ti rodiče to vědí, protože jsou úplně stejní a příroda jim vůbec nic neříká a když, tak do ní frnknou autem, zaneřádí ji a jedou domů ke svým krvežíznivým monitorům, u kterých naberou barvu šedi a stejnou barvu má pak i jejich život. Člověk potřebuje
lásku, něhu a cit a příroda ji potřebuje dvojnásob, musíme přírodu milovat, jinak tomuto světu neprospějeme.
Musíme na ty hory autem, vyhodíme odpadky do přírody, nevrátíme se od plastu ke sklu, ulámeme támhlety větve, jen tak z rozmaru, pokácíme les bezdůvodně, zdevastujeme někomu sad, protože mu to závidíme, vypleníme krásnou louku pro výstavbu domů, postavíme další jadernou elektrárnu?
A další spousta otázek. Kde je ta skromnost a pokora, abychom té přírodě odlehčili. Ona nám to jen vrací. Přemýšlejte, prosím!! Ona není náročná...
03.08.2011 11:15:00 | strawbery
Včera jsem u silnice viděl óóóbrovský billboard s nápisem:
Když někoho něco bolí,
když chce prášek na cokoli,
když má smutek, nespí, bulí,
rychle spěchá k Levanduli.
23.07.2011 15:59:00 | Aťan
Pro Gabkina - budíček kolem desáté
Pro Aťana - Děkuju, píšu z vazby :-), ale nakonec - jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem?
Pedofil má děti doopravdy rád...
22.07.2011 21:50:00 | G.P.
Tak, kluci, jsem moc ráda, že vás tu mám pohromadě! Početla jsem si, a nevěděla, zda nadávat, brečet (nad vývojem našich mladých)... nebo se chechtat! Přiznám se, chechtala jsem se! Protože pravda podávaná s vaším nadhledem a inteligentním vtipem je bomba! Ale jinak je mi z toho smutno... Protože jsem to s Pavlem zažila také (jsem na jeho táboře zdravotnicí). Někdy si říkám, že jsem příliš náročná na naše čtyři děti... když ale čtu tohle... jsem ráda, že jsem přísná matka. Asi mi za to nikdy nepoděkují, ale moje svědomí mi říká, že dělám, co můžu... i když někdy moje srdce "padá na ústa"... a o těle ani nemluvím...
22.07.2011 21:15:00 | Levandule
/a jinak, ano, je fakt, že o současné situaci mezi dětmi ve věku ZŠ moc nevím. No a vždycky zůstává - čto dělať./
22.07.2011 21:07:00 | pamp_elka
/jinak nevím, jaký zájem je o ty bojové sporty a pod.- ale mám dojem, že jednu dobu býval, a nemalý. co se asi děje, je - specializace./
22.07.2011 20:58:00 | pamp_elka
Paule, já se tím rozhovorem celkem bavím - :) myslím, že tajné řeči za mého mládí takhle propracovaný nebyly. silácké řeči se asi vedly vždycky....samozřejmě je otázka, jakou slovní zásobu, styl atd, atd. mají protagonisté, pokud si právě vzájemně nedokazují, že jsou borci. je možné, že toto je jediná *poloha*, které jsou schopni - a nebo taky ne...
sem na Liter chodí *mlaďoši* a neprojevují se zas tak beznadějně...
jinak samozřejmě svět se mění, a to pořád (pračlověk Janeček od Čapka...)...a možná k horšímu, je to možné. uvidíme.
22.07.2011 20:57:00 | pamp_elka
:) jo Paule, to mám od narození, mamka říkala, že jsem začla mluvit v 10 měsících, chodit ve 14 (o 2 měsíce dřív a o 2 později); když chci rychle říct, která ruka je levá a která pravá, musím si ukázat, kterou píšu. Za mýho dětství počítače nebyly, takže těma to není.
- :) a že jsem si říkala, že s tím něco udělám, tak jsem začla /už asi 3x-4x a mimo jiné/ chodit do břišních tanců, jsem ženská, ne? :o) dycky mi po úvodních lekcích utečou, pak se tam ještě chvíli motám a další rok jdu znovu, když mám čas a sílu.
s jednou holkou, co dělala bojový sporty jsem mluvila - cvičila 5 hodin denně, na to nemám... :o)možná později, až kluci vylétnou z hnízda
ale fakt je, že moje bývalá sousedka se ani nenaučila jezdit na kole, prostě to nejde.
znovu říkám, odpadly selekční tlaky.
Asi si řeknete- tak co baba žvaní na netu.
Ale možná to pro vás bude k něčemu dobré.
Jinak ewon -- myslím, že máš bohatý vnitřní život, jseš inteligentní a až se osamostatníš, ledasco pro sebe můžeš udělat. nevycházíš s rodiči a utíkáš od nich do her, budiž - v tomhle věku se stejně musíš odříznout, možná se později vrátíš, ale už jako fakt dospělej. ono zas potomek nemá povinnost rodiče za sebou do svýho světa všude pustit /naopak fajn, když to může udělat/.
22.07.2011 20:21:00 | pamp_elka
Pavle, při prohlížení hromady fotek jsem jihnul, hodilo mě to ve vzpomínkách o pár desetiletí zpět...
Sice jsem tě kvůli pár fotkám děvčátek v plavkách musel nahlásit na mravnostní, ale možná vyvázneš jen s podmínkou. :)
22.07.2011 18:38:00 | Aťan
no, chtěl jsem napsat něco k úvaze, ale už nějak nemám slov. A asi nejdrsnějc to komentoval Paul (což ani nebyl záměr, ale spíš zážitky).
Takže to zkusim takle (včera večer, já a otec):
Víš, jak se to má řešit tohleto?
-Ne.
Čí je ten notebook? Vyďál sis na něj?
-Hraju, neruš. (možná jsem i mlčel)(proč mi vždycky lidi chtěj něco sdělovat když hraju...)
Teď byl takovej pořad v rádiu...
(dál mám temno, neposlouchal jsem nebo mám jen špatnou paměť)
... a tam bylo, že když dítko sedí u her víc jak půl hodiny tak je to špatně.
(asi jsem zase mlčel)(ale stejně tak bych mohl odpovědět, ještě že mi je 24)
(pointu rozhovoru si už nějak nepamatuju)
Tedy říkám si chtělo by to nějaký román z herního prostředí. Ale kde sehnat toho Bezruče, co s nimi sfárá do dolů? I když se možná najdou nějaký pro-gamers s literárními sklony.
22.07.2011 18:18:00 | ewon
NE, Aťane, my jsme plavali v roce 2002 (kdo tehdy ne), ale jinak jsme na tom dobře - celkem dobré místo a říčka se slušným chováním. Kdo by se chtěl podívat, najde naše fotky na:
http://www.tabory.cz/fotky/2011/varvazov/1turnus/
nebo na:
www.taborprekvapeni.net
22.07.2011 17:20:00 | G.P.
Panečku, to jsou názory... :-) Pampelko - nechci "jen" moralizovat, kdepak. Mě spíš mrazí z toho, jak se ty děti vyvíjejí (a to teď zírám, co píše Paul). Prostě vidím děti kterým je těch deset, dvanáct a děsí mě jejich autistické chování, jejich trhavé pohyby, jejich neschopnost komunikovat jinak než v herní mluvě (neumím citovat), děsí mě, že neumí (nebo jsou líní) jíst příborem, učesat se, nemají čas na to, aby si po záchodě umyli ruce... Je mi líto jejich fyzické schránky,která evidentně chátrá nedostatkem spánku a denního světla. Nechtěl jsem ukazovat prstem a říkat - rodiče stojí za prd. Měl jsem na mysli spíš to, zda rodiče, ve snaze vyhovět dítěti a poslat jej na "tématicky zaměřený tábor" domysleli do důsledku, jak ten tábor probíhá? To že "hlavní vedoucí tábora" (HV) je stejný gambler, jako jejich děti, to že HV vůbec nezná děti jménem, že ho nezajíámá, jestli jedli, nekontroluje, zda šly spát... Já nevím, co v "normálním" životě ta děcka dělají, nevím, jak moc jsou v některém oboru dobří třeba programátoři (budoucí programátoři), jen vidím, jaký vliv na ně to prostředí má a to považuji za špatné. Ne, nechci je nahánět do lesa a nutit je k přežití se dvěma zápalkami a kapesním nožem, jen si myslím, že i ten PC tábor by měl mít řád, kde by někdo dbal na fyzickou a duševní hygienu. Některé z těch dětí jsou opravdu už v pokročilém chorobném stavu - pokřivené páteře, světloplachost, již zmíněný počátek autismu - odtud ta hanlivá přezdívka. Nechci moralizovat, ale dělám s dětmi už tak dlouho, že vím (mám na to i školení :-) ), že tohle je špatně.
22.07.2011 17:16:00 | G.P.
/*spolužáci přinutili provolat klučinu 64 000 korun na jejich herní účty, aby si mohli dopřát komfortnější způsob hry* atd. atd. - no, nazdar - šikany asi fakt taky přibylo, i když také není nová -chápu- Paule já nechci skončit v této debatě u *kolik třešní, tolik višní* - prostě nezbejvá, než vždy udělat, co se dá a co člověk dokáže za dané situace rozpoznat (což taky není úplně jednoduchý) jako co nejlepší.../
22.07.2011 11:09:00 | pamp_elka
aťane, pan Janeček se t.č. živí jako hráč v kasinu - nahatej nebo oblečenej - a masivní výskyt panů Janečků při jeho současném způsobu obživy by společnost neunesla, takže tolik o panu Janečkovi jako vzoru.
jinak se s Tebou nehodlám chytnout, protože schéma je vždycky jen schéma, ať již při řešení výchovných situací nebo kdekoli.
pokud bylo cílem článku G.P. něco jiného než moralizování, stejně bude muset začít odjinud.
určitě ne od *kyklopů*.
P.S. kdysi jsem kecávala u pískoviště s jednou starou zkušenou učitelkou z MŠ. sama měla těch dětí 5 nebo 6 nebo kolik. říkala, že každé dítě je v něčem a k něčemu dobré. třeba jsou k něčemu dobré i ty počítačové děti, akorát to asi bude potřeba najít.
22.07.2011 08:50:00 | pamp_elka
10-12letému dítěti není dobře srozumitelné, proč on sám je takový, jaký je - takže si stojím za svým názorem, rezignace rodičů na výchovu + následné výmluvy proč nemohou vychovávat.
22.07.2011 07:44:00 | Aťan
Pánové já tehdy nerezignovala na výchovu, a počítač mne v té době neživil /:) vlastně... kdybych se nechala trvale živit státem, byla bych mnohem odsouzeníhodnější případ, ne?/- ale to se mi nechce vypisovat.
Myslím, že každému je dobře srozumitelné, proč on sám je takový, jaký je - proč jsou ostatní jiní je vždycky složitější.
22.07.2011 07:33:00 | pamp_elka
Myslím, že podporování gamblerství u dětí je normální prachsprostá tupá lenost rodičů, rezignace na výchovu.
22.07.2011 06:01:00 | Aťan
já si myslím, že je to pěkně složité. mé děti jsou potomky ajťáka, který také jezdil ven. vyzkoušely si během života různé věci. staršího jsem po 1. třídě víceméně nahnala se sousedovic chlapečkem, se kterým velice dobře vycházel při volných hrách venku, na skautský tábor... neosvědčilo se. prostě mezi ty řízky nezapad, i když později, jinde a jindy, se mu líbilo.
jsme civilizace a odpadly některé selekční tlaky; zůstaly naživu i děti, které by u indiánů patrně nepřežily /já sama bych patrně pošla na následky těžké novorozenecké žloutenky/; v civilizaci si mohou najít své místo /ten einstein?/.
Možná, že z těsta na buchty lze někdy udělat něco jiného, než buchty... ale.
Zkuste se klukům neposmívat a zkusit, jestli by se nedalo s nimi podniknout něco společně.
22.07.2011 00:29:00 | pamp_elka