Vyspělá společnost

Jak asi vypadá vyspělá společnost? Jak uvažuje a vystupuje? Možná mi namítnete, že my jsme vyspělí, že jsme civilizovaní. Ale já, neshledávám nic civilizovaného a vyspělého v agresivitě, hanobení jedinců, urážkách, týrání, v propastném rozdílu bohatství a chudoby, v intoleranci a v sebestřednosti.
Dle mého názoru je vyspělá společnost odproštěna od výše uvedených znaků. Hlavním problémem lidstva, resp. jedinců z nichž se společnost skládá je vztahovačnost. V případě, že nedopustíme, aby se nás názory druhých dotkly, nemůžeme být ani agresivní, ani urážliví. Když by nastala situace, že se jedinec „uvědomělý“ potká s agresorem, je schopen díky klidnému myšlení a odproštění od jeho urážek s rozvahou jednat. Jen hněv, ego a strach nám zatemňují „mozek“.

Lidé ve vyspělé společnosti se již nenechají ovládat hněvem, egem ani svým strachem.

Znáte to, jak se s někým na něčem domluvíte a všechno je nakonec jinak. Možná to bylo ve spěchu, nebo to zapříčinil jiný šum v komunikaci, každopádně to každý zúčastněný pochopil jinak. Navzájem se na sebe nazlobíte, protože jste si oba představovali jiný výsledek vaší domluvy. Ani jeden nechcete ustoupit, protože vidíte svůj úhel pohledu a nechcete vidět pohled druhých. A všichni víme, že každá mince má dvě strany a taky každá situace má tolik úhlů pohledu, kolik je v ní zúčastněných.

Tak například ego … v určitém smyslu pomáhá. Díky němu se nenecháme ponižovat. Jsme hrdí na své činy, na své úspěchy. Ovšem, když ego přeroste „zdravou“ míru, tak se stupňuje i jeho neústupnost. Hrdost nám mnohdy nedovolí udělat první krok a říct „promiň“, když se zmýlíme. A EGO? To ho jenom podpoří.

Hněv. To je další ze škodlivých faktorů. Příliš mnoho hněvu ubližuje nám a vůbec ničemu nepomůže. Naopak. Věřím, že díky potlačovanému hněvu stárneme a přivoláváme si nemoci.

A strach je jen vrstvení malých obav do obludných rozměrů.

Představuji si společnost, která si uvědomuje a hlavně se řídí moudrem, které můžeme číst v citátech.

- Mluviti stříbro, mlčeti zlato. (Neznámý autor)
- Štěstí není událost života, ale schopnost člověka. (Henri Busson)
- Zahoď svou mysl plnou názorů a podívej se dovnitř. Tam můžeš spočinout ve své vlastní hluboké pravdě, kde rozdíl mezi sny a realitou už dávno znáš. (neznámý autor)
- Každý má v sobě něco cenného, co nemá nikdo jiný (Buber Martin)
- Stáváš se vždy zodpovědným za co, cos k sobě připoutal. (Antoine de Saint-Exupéry)
- Úspěšný člověk je takový, který dobře žil, často se smál a hodně miloval. Který získal úctu chytrých lidí a lásku dětí. Který vyplnil své místo a splnil svůj úkol. Který opouští svět lepší, než jej našel, ať už o zušlechtěný mák, dokonalou báseň, nebo o zachráněnou duši. Který nikdy netrpěl nedostatkem uznání pro krásu země nebo neochotou ho vyjádřit. Který v druhých hledal to nejlepší a sám dal to nejlepší, co měl. (Stevenson Robert Louis )
- Teď když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby v moři, zbývá už jen jediné: naučit se žít na zemi jako lidé. (Shaw George Bernard)

A spousta dalších krásných rčení, z kterých určitě budete nějaké znát i vy. Každý je slýcháme, víme, že jsou krásná a pravdivá, ale nějak nám jejich hloubka uniká. Nebo nám spíš uniká schopnost se jimi řídit.

Vyspělá (uvědomělá) společnosti je:
Když lidé ví, že než někomu skočím do řeči, tak mlčím, poslouchám a teprve potom mu sdělím svůj názor, pokud o něj druhá strana stojí.
Kde prarodiče pomáhají s výchovou dětí svých potomků. Ne proto, že je to jejich povinnost, nebo že je to správné. Ale ví, že mládí potřebuje čas a prožitek, aby pochopili.
Kdy děti poslouchají své rodiče, protože ví, že jejich moudrost je větší než oni mohli za svůj život poznat.
Kdy prarodiče mají tolik moudra, že jsou odproštěni od hanění svých dětí. Kdy ví, že není potřeba se od života odklánět omamnými látkami.
Kdy děti si berou příklad z života svých rodičů. Protože oni jsou nejen učiteli, ale dávají názorný příklad jak žít.
Kdy mladí ctí stáří a jeho moudrost.
Kdy stáří v sobě má trpělivost a pochopení pro mladou bujarost a nerozvážnost.
V takovém světě není třeba se uchylovat ke kritice ostatních.
V takovém světě není třeba utíkat do světa alkoholu a drog.
V takovém světě není potřeba krást, nebo vraždit.
Protože všichni si uvědomují, že když lásku dáváš, tak ji přijímáš. Kdy láska, tolerance a pochopení je krásnou samozřejmostí, kterou všichni ctí.

Zkuste se někdy ráno usmívat, když vstoupíte do autobusu. Všimněte si, že i většina okolí začne zářit s vámi. Naopak, když nastoupí zamračený, nervózní a vystresovaný člověk tak v autobuse je najednou až těžko k dýchání. Nepříjemná atmosféra se dá krájet.

V „dokonalé“ společnosti se lidé usmívají. To však neznamená, že se přetvařují, nebo že zakrývají své pocity. V této společnosti se lidé baví otevřeně a sdělí své starosti, popř. svou kritiku. A jejich okolí to nebere jako urážku, i přesto, že výtka je směřována k nim samotným. Naopak. Snaží se vcítit do pocitů druhých a dříve než vybuchnou, tak promyslí co chtějí říct. Neplácají v hněvu jednu větu za druhou. Už se vám někdy stalo, že jste v hněvu mluvili a mluvili a najednou jste křičeli a křičeli jeden přes druhého a stejně jste cítili, že to co říkáte nezní tak jak byste chtěli podat. Prostě cítíte, že ten druhý to v takovém podání nepochopí. Ale boj o vítězství trvá.

V uvědomnělé společnosti každý jednotlivec je součástí dokonalého celku. Tady se nerozděluje na bílé a černé. Na čechy a poláky. Na klasickou medicínu a alternativní léčitelství. Na víru a ateismus. Tady má každý právo volby a jeho volba je tolerovaná. Ale nevěřím, že se zde nějak moc dělí na „bílou a černou“. Spíše si představuji rovnováhu mezi těmito prvky. Věřím, že zde je propojena alternativní medicína s klasickou. Kdy mužský a ženský princip není bojem, ale je dokonalou souhrou, kdy si obě pohlaví uvědomují, že jejich propojením dochází k dokonalému celku. Kde by existence jednoho bez druhého, vytvořilo určitou nerovnováhu. A právě tato rovnováha a symetrie je jednou z prvků této společnosti.

Věřím, že se jednou dokážu odprostit od svéhu strachu, hněvu a ega a dokážu být světlem, které prozáří autobus. Věřím, že příště se mě nedotkne výtka mých přátel, ale dokážu dřív než vybuchnu prohlédnout i druhou stránku mince.
Věřím, že jednou stanu v dokonalé společnosti a stanu se její součástí. Možná jsem idealista a snílek, ale není krásné snít. Jak řekl John Lenon: „Sni svůj sen ve svém jedinečném snu. Sni svůj sen spolu s realitou.“