Hudba

Doznívá poslední hlasitá hudba tohoto týdne. Poslední cédéčko, které ještě stálo za to si pustit na plné pecky je už na konci své éry a musí jej vystřídat nějaké jiné, ale už žádné není.
Všechny jsou ohraná a tak se musí počkat na další týden, až příjdou nové.
Stejně se té hlasité hudby nejde jen tak vzdát, proč nevyužít trvrdých tónů metalových kapel do poslední kapky? Otevítá se tedy i to, kterému se všichni vyhýbali. Hlasitá hudba optě otřásá zdmi. Hlavně vychutnat ka¨ždý tón, do poslední kapky.
Ale i tvrdá a zuřivá hudba má své zranitelné části. A najdete je tak snadno! Stačí navolit správnoou píseň.
A v tom se z kytar stanou jen křehké nástroje, které pláčí. Zpěvákův nakřáplý trvdý hlas se zlomí a pomocí slov volá do celého světa svá trápení. Ale nikdo je moc nepochopí, stále je to tvrdý zpěvák, který si smutnou písní ulevuje od těch tvrdých.
Doznívá i smutná píseň a po ní už je ticho. V rádiu opět naskočí celkový čas a jediné, na co se teď čeká je, že se pustí další hudba. Ale teď už skutečně není co pustit.
Ti, co mají srdce otevřené všem stylům si pouštějí to, co je jejich srdci v tu chvíli nejbližší a nemusí se bát, že by jim byla něžná hudba pro smích. A nemusí mít strach, že by uhluchly z těžkého rocku.
Ostatní se musí uzavřít do jiných zálib.
Jednou ta hudba ovšem utichne všude a nastane ticho. Ticho, kdy jen obyčejná slova jej budou přehlušovat. Slova, bez melodie, bez chuti být pravdivá se jen tak pohybují ve vzduchu místo hudby. A hudba je ticho.