Opravdu vypadám tak staře?

Svět se mi znova přetváří před očima. Ať jde o cokoliv, maličkost. Přestávají mě bavit věci, které mě bavily. Dělání kravinek. Místo toho teď akorát kroutím hlavou a říkám si, jak to někdo může dělat. Lidé mi na druhou stranu říkají, ať se odreaguju, jenže nemám chuť na to se někde opít pomalu do němoty. Jsem tak starý, že mě tohle nebaví?

Čím dál víc dětí mě oslovuje pane. Nechápu to. Vousy nenosím, že bych na sobě měl něco, co by mě mělo řadit mezi ty oslovované "pan", to mi nepřipadá. Dneska mě udivila ale ještě divnější věc. Kamarád, tak o dva roky mladší mi po delší rozmluvě napsal, že chce být jako já. "Chci být tak moudrý a klidný jako ty", mi napsal. Nepřipadá mi, že bych byl moudrý