Únik

Lidská zkušenost a lidské vědomosti vycházejí ze života, co je život? Fádní, konvenční zkušenost, kterou bez rozdílu prochází každý z nás, ale pojďme hledat někde jinde. Mimosmyslové a podvědomé zážitky jsou tím pravým životem, ne to co zažíváme v každodenní realitě, ale to co jsme schopni si touto realitou uvědomit, to co do našeho života, do našeho ega přináší mnohem cennější a důležitější zážitky a hlavně zkušenosti. Ne to co si uvědomujeme díky životu spoutaném s touto společností, ale to co rozvíjíme a chápeme díky světu, který paralelně prožívá každý z nás, ale jen málo lidí je schopno do něho proniknout, a něco málo si z něho odnést, něco si z něho vzít do reálného života a poté s tím nějakým způsobem koexistovat s touto společností. Do toho Paralelního života je jen málo lidí schopných proniknout, je to opravdové minimum: jsou to šamani, náboženští myslitelé, vědmy, lidé nadaní neobvyklými psychyckými schopnostmi, ale ostatním lidem je dovoleno tento svět pouze navštívit a to pomocí psychotropních pomůcek, nejčastěji drog, a každý kdo využije této možnosti, je nadosmrti poznamenán, samozřejmě v tom pozitivním smyslu slova. Jeho život nabývá jiného smyslu. Jediným úskalím této návštěvy je, že zakrátko vyčerpá svůj smysl a poznání se stává velice rychle nedůležitým a o to více pomýjejícím, a proto nezřídka potom následuje návštěva další, a další a další. A jestliže naše osobnost není dostatečně silná, tyto návštěvy nás naprosto vyčerpají a my se staneme otroky těchto výletů, které nám přinášejí jedinou naději našeho dosavadního života a my jí propadneme a poté se naším smyslem života stávají jen a pouze tyto výlety, které nás pomalu vysávají a znemožńují nám přežívat v dosavadním životě spolu s většinou společnosti a dostáváme se do fáze naprosté ignorace a nezájmu většinové společnosti, která námi naprosto pohrdá, což nám samozřejmě vůbec nevadí, ale aniž by jsme si to začali uvědomovat, tyto výlety nás vyčerpávají a oslabují a nakonec začneme pozbývat původního smyslu těchto osvobození a nadále se jenom užíráme a sami sobě zpronevěřujeme původní smysl našeho jednání. A původní smysl tohoto jednání nikdy nedosáhneme