LIDI

LIDI

Anotace: @&@ malé vánoční zamyšlení



LIDI

 


 

Mám lidi rád. Fakt. Odjakživa. Už jako malý jsem byl takzvaně oblíbený v kolektivu, neměl jsem téměř nepřátel, kamarád skoro s každým. Prý už v mateřské škole se kolem mě děti shlukovaly a visely mi na rtech, když jsem jim něco vyprávěl. Škoda, že si nepamatuju, co – mohl jsem teď mít spoustu inspirace k veršování, určitě to byly všelijak absurdní a úsměvné nesmysly. Byl jsem zkrátka docela hodný a přátelský hoch, ale neošklíbali se nade mnou ani sígři, naopak mě docela respektovali, neměli vcelku důvod mi ubližovat. Možná i podvědomě cítili, že autorita se nemusí získávat jen obratnými pěstmi. Dokonce měli kolikrát potřebu mě i chránit – ani nevím proč. Ne, že bych se neuměl prát, byl jsem kluk jako každý jiný a občas jsem taky někoho přepral nebo dostal kamenem pod oko při četných pouličních bitvách. Tenkrát to k dětství patřilo, nebyli jsme žádné skleníkové květinky. Jednou jsem se popral s kýmsi za nějakou jeho podlost tak, že mě museli od něj dva odtrhnout, a zatímco mě drželi, ten již poražený mě udeřil pěstí vší silou na odkrytý solar. Dodnes si pamatuju tu bolest – ještě víc, než ta palčivá fyzická, mě ale bolela ona zbabělá neférovost a vlastně bolí stále, kdykoliv se s ní někde setkám. Zvlášť, když ji někdo uplatňuje na těch slabších. To mě vždycky popadne velký vztek, ačkoliv jinak jsem docela kliďas.   

 

Nikdy v mládí jsem se svých vrstevníků nestranil, žádnou společnou srandu ani lumpárnu jsem nezkazil, a přestože jsem byl premiantem třídy i na gymnáziu, nikoho to proti mně viditelně nepopuzovalo. Možná i proto, že jsem neměl potřebu se nad kýmkoliv vyvyšovat. Beze všeho jsem nechával druhé opisovat a napovídání mi taky nebylo cizí – měl jsem své spolužáky rád a oni mě. Vždyť nikdo nemá všechny druhy talentů a nadání jen pro sebe, každý je dobrý a třeba i výjimečný v něčem jiném, a tudíž i hodný obdivu. Vlastně se ta vzájemná náklonnost s řadou těch, mezi nimiž se právě kdy nacházím, se mnou táhne celý život, není mi nepříjemná a doufám, že mě snad doprovodí až do hrobu.  Ne, že bych byl vzorem ctnosti, jen zkrátka nemám rád zbytečné konflikty a napětí, možná i proto, že jsem si jich s otcem užil v dětství požehnaně a inklinuji tedy odjakživa raději k harmonii všude tam, kde k ní můžu třeba i sám nějak přispět. Hodně mě taky ovlivnila četba Karla Čapka, později i Stefana Zweiga – nacházel jsem u nich ono krystalické lidství, po kterém jsem vždy toužil, plné ovšem i laskavého pochopení k nejrůznějším lidským slabostem. Tedy nic čítankového. Měl jsem na lidi podobného ražení i kolem sebe docela štěstí, nezřídka mezi svými učitelkami a učiteli, na mnohé rád dodnes vzpomínám. Byly to takové mé majáčky na cestě k dospělosti, aniž bych si to samozřejmě tehdy uvědomoval. To až zpětně jsem za ně osudu opravdu vděčný, přál bych takové startovací opěrné body v co největší míře i dnešním dětem.

 

Přesto se mě lidé kolem mne často ptali, a ptají dodnes, proč jsem tak smutný. I uprostřed lidí se totiž často utíkám do svého vnitřního světa, neustále se nad něčím zamýšlím, představuju si různé souvislosti, příčiny i důsledky toho či onoho. Neumím žít jen daným okamžikem a od všeho ostatního se oprostit. Možná pak i uprostřed veselí, které s ostatními přitom sdílím také, vypadám zamyšleně, pro mnohé asi i smutně. Nevím. Vždycky mě taková otázka zaskočila a dokáže zaskočit i teď, zvlášť, když jsem v tu kterou chvíli ve svém nitru docela spokojený a hezky si v něm lebedím. Jen tu momentální spokojenost asi nevyzařuju navenek a ostatní tak dráždí moje zdánlivá zasmušilost, která ale přitom žádnou zasmušilostí není. Jenže jak jim to mám v daný moment vysvětlit? Vždycky mě touhle otázkou uvedou do takových rozpaků, že mi mou odpověď pak stejně nevěří. Masku úsměvné veselosti zpravidla nasazuju jen tehdy, když jsem z nějakého důvodu středem pozornosti – je to mód, do kterého se jaksi automaticky přepínám, zřejmě jakási mimovolní obrana před světem. Ten má přece rád veselé a usměvavé lidi. Proč ne, dá se to vydržet a druhým to tak vyhovuje. Koneckonců i mně. Když pak ale „zhasnou světla reflektorů“, cítím se unaveně a jakoby vysátý. Dobře rozumím hercům, když vyprávějí o tom, jak je role vyčerpávají.   

 

Život ale baví tropit hlouposti, a tak jsem vlastně i přes svou introvertní povahu jím byl vždy posunován, aniž bych o to nějak sám příliš usiloval, do rolí, kdy jsem se musel společensky docela činit. To je být neustále mezi lidmi, účastnit se všelijakých akcí, mnohé i sám organizovat, neustále s někým komunikovat a občas před lidmi i vystupovat. Postupně jsem se otrkal, nikdy to hromadné křepčení ale nepatřilo k tomu, co bych rád vyhledával. Naučil jsem se s tím ale žít a všelijaké oslavy a nejrůznější setkávání jsem bral jako nezbytnou povinnost, která se holt musí nějak zvládnout a přečkat. Časem jsem si i našel všelijaké triky, jak třeba po anglicku zmizet, aniž by si toho někdo příliš všiml. O to víc jsem si ale postupně začal vážit možnosti být občas sám a nemuset si plnit své „společenské“ povinnosti. A čím jsem starší, tím se mi i víc daří se od všelijakých podobných závazků odstřihovat, už se umím i vymluvit z kulatých jubileí kamarádů a známých a ta svá už dávno neslavím. Ne, že bych přestal mít rád lidi, ale vyhovuje mi spíš intimnější komunikace v malých skupinkách přátel či jen ve dvou. A navíc to nemusí být často. Ani já se přece neurazím, když se mi někdo v té či oné souvislosti ozve třeba jen jednou za rok, pokud je to duše mně milá. Kdysi zrozené sympatie se nikam nevytrácí, a navíc je pak o to hezčí zjištění, jak stále dokáží vzájemně jiskřit.

 

Posledních patnáct let si k co největšímu odstřižení od zbytku světa každoročně vychutnávám právě období vánočních svátků, kdy se ocitám ve svém bytě naprosto sám a poté, co odezní smršť „povinných“ gratulací – už jsem je hodně omezil, přesto jsem jich letos rozeslal různými kanály adresně asi stovku – zbydou mi ještě dva až tři dny téměř absolutního klidu.  Nádhera!  Přítel totiž tráví Vánoce každý rok se svou rodinou, která se celá kvůli nim sjede, a tak si ty svátky užíváme každý po svém a těšíme se na ně vlastně každý z úplně jiného důvodu. Přítel není introvert. Stejně ale musím každý rok odpovídat na otázky svých známých a kamarádů, jak budu trávit Vánoce. A když jim pokaždé vesele oznámím, že budu doma jako každý rok sám a jak se na to těším, všichni do jednoho mě začnou litovat. Marná je má snaha jim vysvětlit, že mě nemají proč litovat, že by mi k tomu měli naopak gratulovat! Nechápou. A to i přesto, že ode mě slyší stále tutéž písničku každý rok. Už mi tím někteří začínají i docela lézt na nervy. Ale stejně se kvůli tomu na ně nedokážu zlobit – jsou to přece lidi, ne? A ty já mám i s jejich slabostmi rád. Chápu je. A na to, že oni mě ne, jsem si zkrátka už nějak zvykl. Chápete…

 

 

 


 

Praha, 24.12.2016

 

https://www.youtube.com/watch?v=x0FNKwXvkbk

 



Autor Amonasr, 25.12.2016
Přečteno 1004x
Tipy 33
Poslední tipující: Iva Borecká, AndreaM, Jeněcovevzduchukrásného, Kubíno, LV, hanele m., A42, Jort, Lighter, MARKO, ...
ikonkaKomentáře (56)
ikonkaKomentujících (17)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu veliké lidi, jak se mi zdá, v životě nezbytně provází veliký smutek. F.M.Dostojevskij

28.10.2017 21:28:29 | Iva Borecká

líbí

Dostojevskij jistě věděl, proč to napsal... :-)

30.10.2017 16:27:49 | Amonasr

líbí

Máš velké srdce :-)

11.01.2017 15:33:19 | Ochránkyně utlačovaných

líbí

Díky :-)

11.01.2017 15:35:10 | Amonasr

líbí

Ti nekecám, fakt máš velké srdce :-) Totálně mě to dojalo k slzám. Jseš specifickej :-)

11.01.2017 15:40:12 | Ochránkyně utlačovaných

líbí

Tvé přijetí mě až dojímá - vážím si ho :-)

11.01.2017 15:55:00 | Amonasr

líbí

Kéž by byl každý jako Ty...
Svit
Vprostřed vnitřní samoty...

11.01.2017 15:57:01 | Ochránkyně utlačovaných

líbí

:-D No, to bych světu úplně nepřál ;-)) Jen ať je rozmanitý - promiň mi to zlehčení, je to jen v dobrém a pro zasmání ;-)

11.01.2017 16:13:54 | Amonasr

líbí

Tvá duše je rozmanitá,
k zrození Inspiracev ní pro nás svítá :-)

11.01.2017 20:35:00 | Ochránkyně utlačovaných

líbí

:-)

12.01.2017 13:57:58 | Amonasr

líbí

Chápete ...
chápu.ST.

31.12.2016 09:34:36 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

skoro ve všem jsem na tom jako ty - a pro mne, aby samota byla dobrá, musí být dobrovolná a musí z ní být úniková cesta ven, i když ji třeba ani nepoužiju

28.12.2016 16:06:29 | hanele m.

líbí

To je hezky řečeno, jde o dost podstatné nuance - cítím to taky tak :-)

30.12.2016 18:02:05 | Amonasr

líbí

Hodně zajímavé povídání, chápu... ;-)
Snad se ti letošní vánoční samota vydařila.

28.12.2016 15:59:43 | A42

líbí

Díky - je vždycky strašně krátká, ale mohlo to být i horší... :-))

30.12.2016 17:59:59 | Amonasr

líbí

Popsal jsi klasický problém introverta. Já už se ani svůj obličej vysvětlovat nesnažím. Je fakt, že dost lidí se mě kvůli mému výrazu tváře bojí či ostýchá. Občas je to výhoda.

28.12.2016 15:24:51 | tall&curly

líbí

Milý Jeněcoshniléhovevzduchu, pokud mě blokuješ, tak na mě ani nereaguj. Děkuji.

31.12.2016 14:56:54 | tall&curly

líbí

No to je strašný!Teda fakt sorry, ale: Jak můžeš, Tall, být na Jeněcovevzduchukrásného takto nepříjemná!

11.01.2017 15:41:31 | Ochránkyně utlačovaných

líbí

Prosím.
Tak já tě tedy odblokuji:-)Pa:-)

31.12.2016 20:43:50 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

Ale mašlička to jistě zlepší :-)

31.12.2016 09:36:53 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

:-) Jo, to je další typická věc - dobře to znám taky. Hlavně v mladším věku jsem to vnímal jako velkou přítěž třeba při seznamování - někdy je to ale opravdu i výhoda :-))

28.12.2016 15:32:00 | Amonasr

líbí

kávu si osladím ... :)

28.12.2016 13:22:11 | maryshka

líbí

To se máš - já už to mám zakázané ;-))

28.12.2016 15:15:15 | Amonasr

líbí

:) ja tiež, teda kávu...no tak...:) naladíme bendžo?

28.12.2016 20:57:02 | maryshka

líbí

Od Tebe si rád poslechnu i banjo :-))

30.12.2016 17:58:50 | Amonasr

líbí

...mě pořád vrtá hlavou, jak to ti lidé s tou samotou myslí...pro mě je to dar boží...vůbec nic takového nevnímám, a už jsem to i zkoušel, ale mě to prostě nejde...zasmutním si po své holce, co odešla příliš brzo, ale to není o samotě, ale o vzpomínce na velmi blízkého člověka...moc hezké zamyšlení...dík...:)

26.12.2016 16:41:43 | Jort

líbí

Díky za krásnou reakci, Jorte. Jsem rád, že si rozumíme - ostatně v zahlcení ruchem vnějších a vnějškových vlivů by asi stěží mohly vznikat tak přesné, vtipné a zároveň hluboce lidské sondy a postřehy ze života, jaké nám tu stále tak skvěle předestíráš :-)

27.12.2016 15:06:55 | Amonasr

líbí

Lidé se stejně do našich "běžných mentálních klišé" nikdy nevlezou. Hezké zamyšlení. Nevím jestli bych se sám dokázal tak upřímně a "extrovertně" obnažovat. :-)

26.12.2016 14:25:42 | Lighter

líbí

Díky za inspirativní odezvu :-) Popravdě, chvíli jsem váhal, jestli to mám zavěsit, jen nerad mluvím veřejně zrovna o sobě, navíc je v tom vždy přítomno reálné riziko, že to leckomu může vyznít i jinak (například pokrytecky apod. ...) Ale pak jsem si řekl, že to je také "tvorba" a navíc se tu prostřednictvím svých textů i komentářů stejně všichni projevujeme v podstatě "extrovertně" a odhalujeme své nitro možná víc, než by nám bylo kolikrát milé si připustit... :-))

27.12.2016 15:01:50 | Amonasr

líbí

Momentální realita-online(4+2), návštěvníků zkryťáků:-)46, že by introverdi??:-))

31.12.2016 09:43:28 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

Rozumím ti. :-)

27.12.2016 15:25:34 | Lighter

líbí

;-)

27.12.2016 19:05:30 | Amonasr

líbí

Pěkné zamyšlení. Občasná samota je fajn.

26.12.2016 13:44:33 | MARKO

líbí

Mám radost, že to také takto vnímáš - děkuji :-)

27.12.2016 14:53:03 | Amonasr

líbí

Taky jsem ráda sama, přesně vím, o čem mluvíš.

26.12.2016 12:40:10 | Philogyny1

líbí

Těší mě Tvé srozumění, Phil, děkuji :-)

27.12.2016 14:52:29 | Amonasr

líbí

Amone, Tvá sváteční konfese mě uvedla do souřadnic laskavého pohledu
na zdebytí a bez zbytečných obezliček adorujícího patosu, konstatuji,
že mě těší vynacházet se a potkávati se spolu tváří v tvář na kobaltově modré hladině oceánu našeho zjevně údělného literství...
PEPO ZAŘ
CHMURY ZMAŘ
BUDIŽ SVĚTLO V NÁS-ROZNĚCUJME ŠIŘME VŮKOL KAŽDIČKÝ BOHULIBÝ ŠPÁS ***:-D**:-))))))ST**

26.12.2016 09:13:42 | Frr

líbí

Díky za krásně, radostně a čistě vyslané světlo, Jiří :-) Mám radost, že z něj můžu tady tak často čerpat a příležitostně i mimo zdejší modř :-)

27.12.2016 14:52:00 | Amonasr

líbí

...hezky čistě a upřímně jsi to napsal Pepo a ty slova na závěr by si měl každý vzít k srdci:-))moc se mi líbí

26.12.2016 08:34:42 | Nikita44

líbí

Děkuji, Jano, za vnímavé srozumění - kvůli tomu závěru jsem to vlastně psal a předem jsem ani netušil, jakým obloukem se k němu nakonec budu dostávat... Tak mám radost, že to tak cítíš :-)

27.12.2016 14:49:41 | Amonasr

líbí

..ale oblouk to byl vskutku pěkný:-))

27.12.2016 19:06:09 | Nikita44

líbí

:-) Ještě jednou děkuji, vážím si Tvé pochvaly :-))

27.12.2016 19:08:47 | Amonasr

líbí

..a já Tvého otevírání obzorů:-))

27.12.2016 20:00:11 | Nikita44

líbí

Přidávám se:-)

11.01.2017 15:47:08 | Ochránkyně utlačovaných

líbí

;-))

27.12.2016 20:04:04 | Amonasr

líbí

Úžasně otevřená zpověď, a závěr, pokud jsem si něco špatně nevyložila, mi doslova vyrazil dech... Hodně štěstí a spokojenosti nejen o Vánocích, Josefe :-)

26.12.2016 08:08:03 | Helen Zaurak

líbí

Děkuji za tak vstřícné přijetí, Helen :-) Tentokrát jsem se snažil nebýt dvojsmyslný, tak věřím, že k žádnému nesprávnému pochopení nedošlo... ;-) Děkuji za přání a také Ti přeji pěkný a pohodový závěr roku :-)

27.12.2016 14:47:07 | Amonasr

líbí

Opravdu pěkná přímá úvaha :-)! Jak by na světě bylo krásně, kdyby si lidé neubližovali a respektovali to, že jsme každý zkrátka jiný originál :-)!

25.12.2016 21:41:46 | Fany

líbí

:-))Toho nikdááá nebude.Musíš si počkat, a to, na Světlo na konci tunelu.Tak to je, a Tak to Bude.A Věř, že se dočkáš.:-)

31.12.2016 09:47:35 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

:-), jasně, kdo si počká, ten se dočká :-)!

31.12.2016 12:44:28 | Fany

líbí

:-)On se dočká i ten, který si nepočká(nebo spíše, který si nehodlá nepočkat:-)), a toď zde je také Jediná spravedlnost, a votom to je:-)).H.

31.12.2016 20:40:56 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

:-)

31.12.2016 22:24:06 | Fany

líbí

Jo, to by byl krásný ideál - sice je nedosažitelný, ale snažit se k němu blížit je v moci každého z nás... :-) Díky za pěknou odezvu :-)

27.12.2016 14:43:41 | Amonasr

líbí

:-)

27.12.2016 20:36:36 | Fany

líbí

....lidé mnohdy žijí v té jakési všeobecné představě,jak se něco má
a tak nějak ztrácejí pochopení,že to někdo má úplně jinak....pochopení
a respekt.....z toho vyvěrá spokojenost...a umění vzít "do srdce"
toho naproti takového,jaký je.....Svoboda volby....je skvělé ji mít
a vědět,jak s ní naložit......Krásně se měj,milý Pepo a užívej přítomných
dní,jak je libo.......a ať se daří v časech dalších......Ji.

25.12.2016 20:20:25 | jitoush

líbí

Díky za znělou odezvu, milá Jitko, a v neposlední řadě i za pochopení :-)) Také Ti přeji příjemně a dle vlastní volby prožité svátky a co nejlaskavější dny příští :-)

25.12.2016 21:17:38 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel