SKUTEČNOST
SKUTEČNOST
SKUTEČNOST
Skutečnost je bezbřehá, rozmanitá, zjevná i skrytá, všezahrnující, a přesto vždy neúplná. Jsme její součástí, vnímáme ji, ještě víc nám z ní ale uniká, dokonce sami sobě z větší části unikáme. Vnímáme ze sebe jen nepatrnou část, mnohem víc tak i z nás samotných nám zůstává ve skutečnosti skryto, ať to zní jakkoliv neskutečně.
Zdá se nám, že se nás skutečnost dotýká a my, že se dotýkáme jí. Ne, že by to nebyla svým způsobem pravda, ale ještě častěji je to iluze. Iluze, která se však sama stává skutečností už jen tím, že je. Co existuje, je skutečné, i když to ve skutečnosti existuje jen v představách, v našem domnělém vědění, které je mnohdy spíš fantazií, jež se za vědění jen převléká. Už tímto převlekem se ale skutečností stává. O pocitech nemluvě. Jsou skutečné i tehdy, když odrážejí jen zdánlivou skutečnost nebo neodrážejí dokonce vůbec žádnou, jsou od ní zcela odtržené.
Skutečnost je nám dokonce i podsouvána. Z nejrůznějších důvodů – mnohdy manipulativních, ale často jen tak, mimoděk. Média skutečnost z větší části zkreslují nebo zcela ignorují – jednak aby se lépe prodávala, aby byla zajímavější, jednak aby posloužila cílům těch, kdo je vlastní či kdo má na to, aby je ve svůj prospěch ovlivnil a jejich prostřednictvím si s námi pohrával i zahrával. To, že dokáží skutečnost zkreslit, ale znamená, že ji dokážou i změnit. Není pro nás podstatné, co se tam či onde ve skutečnosti stalo nebo děje, důležité je to, o čem nás média dokáží přesvědčit nebo naopak, co dokáží zpochybnit. Skutečnost se tak stává i schizofrenní – co jedni pokládají za jasnou a nezpochybnitelnou skutečnost, druzí totéž stejně vehementně pokládají za výmysl či pravý opak toho, co se nám média snaží nakukat. Ostatně považovat mediální šum za objektivní odraz skutečnosti je stejné jako věřit na pohádkové čerty a anděly. Přesto i tyto bytosti patří do naší skutečnosti a mnohdy se nám zdají stejně skutečné jako my sami. Vedle sebe tak existují vždy nejméně dvě skutečnosti – kdybychom se ale na ně dokázali podívat opravdu zblízka, zjistili bychom, že každá z nich se skládá ještě z nekonečně mnoha variant sebe sama.
Ve skutečnosti tak to, co nazýváme skutečností, vlastně ve své krystalicky čisté podobě nemůže existovat. Už jen proto, že každý z nás vnímá jednu a tutéž skutečnost poněkud nebo i úplně jinak než kdokoli jiný, a o žádné z těchto individuálně vnímaných skutečností nelze říci, že právě jen ta jedna je ta skutečně pravá, jedině skutečná. Respektive skutečné jsou všechny, ale nikdy zcela identicky stejně.
Skutečnost je tak jen pouhý pojem, který má smysl pouze pro člověka, a i ten je naprosto jednoznačně neuchopitelný. Ať se ji člověk snaží zachytit jakkoliv, vždy se mu nakonec vysmekne z rukou a aby ji chytal znovu, jak je proměnlivá. Skutečnost kolem nás totiž naprosto kašle na to, jestli je skutečná nebo ne a co všechno do sebe zahrnuje – zda jen to, co se dá změřit, zvážit, spočítat, či i to, co je lidskými smysly neuchopitelné a nezachytitelné, ale co přesto existuje nejen v našich představách, ale i nad nimi či za nimi. Když mluvíme o skutečnosti, poměřujeme ji jen sami skrze sebe, jako by lidský úhel pohledu byl ve Vesmíru ten jediný možný. Jako bychom byli my tím středobodem Vesmíru. Co když jsme ale i my sami jen chiméra, jakási nepravá skutečnost nebo jen derivát mnohem skutečnější skutečnosti? Může mít i Vesmír své sny? Včera se mi zdál sen, který byl tak živý, že živější už nemůže být ani sama skutečnost. Přesto byl z úplně jiné dimenze, než které jsem ve skutečnosti, v té své a možná i vaší skutečnosti, součástí. Ten sen byl přesto skutečný, i když trval nejspíš jen chvíli – a je jedno, jestli to bylo pár našich vteřin, minut či hodin.
Jaké sny asi má Vesmír a jak dlouho může trvat vesmírná vteřina? A má z nás Vesmír také noční můry?
Praha, 17.11.2017
https://www.youtube.com/watch?v=woos6Rvcy58
Komentáře (37)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Jsme jak sněhový koule.Zprvu jsme, ale jen na krátký čas, tak jako ony.Životní přelud může být více méně krásný, ale i tragický.To Pravé přijde, až po opuštění naší"sněhový schránky".Jo, a zatím Vším je ON.Pěkně napsané.:-)
23.11.2017 17:03:58 | Jeněcovevzduchukrásného
To je pěkný příměr s tou sněhovou koulí - díky za něj, Honzo :-)
24.11.2017 19:57:43 | Amonasr
Taky díky Pepo:-), jo, ale to s tou koulí se musí brát s Nadhledem, jinak by ten ten komentík byl asi dost smutný, obzvláště pro ty co nenachází naději po tom pozemském odchodu.Věřím ale, že i oni(nevěřící) na tom ve Světle Božím budou stejně jako věřící.:-)
25.11.2017 12:46:17 | Jeněcovevzduchukrásného
část 2: (záměrně nechávám všechny chyby a překlepy :-))
Taková částečně náboženská poznámka. Možná z pohledu vyšší inteligence se mi až zas tak nelišíme od delfínů, i když nám přijde, že jsme od nich daleko. Pokud zcela abstrahujeme, že delfín nedokáže vyplnit IQ test (má ploutve a ve vodě by se mu rozmočil inkoust), tak je to banalita. Jestli je delfín na IQ 2 a my na 100 a vyšší inteligence na 3000... Je jí to jedno. Řečeno naopak prakticky: co víme navíc oproti delfínovi? Je toho hodně? :-)
My se dostaneme na Měsíc (zlomek lidí), delfín umí plavat. Může vyšší inteligence lítat jako ve startreku? ...stvořila celý tento vesmír? (opravdu mám povídavou). Kde začíná a končí skutečnost?
18.11.2017 22:40:33 | ewon
Díky za tak obšírné zamyšlení, ewone, po přečtení mé úvahy. To mi udělalo samozřejmě radost - nic jiného, než aby se pokud možno každý sám v sobě nad těmi víceméně nahodile nahozenými poznámkami zamyslel, mi ani nešlo. Inspiroval mě poslech rozhlasové četby na pokračování Muže bez vlastností od Roberta Musila, kde jednotlivé podstavy také vedou spoustu intelektuálně laděných filosofických úvah či jen trousí takové "učené" poznámky, které sice vypadají vznešeně, ale velký smysl většinou nedávají, když se nad nimi člověk trošku zamyslí, jsou to vlastně takové rádoby vznešené a zajímavě zabalené bláboly (kterých se i dnes na nás denně hrnou celé laviny, jen ne tak noblesně zabalené). Přesto to člověka nutí se nad nimi aspoň občas zamyslet a objevovat tak netradiční úhly pohledu, které přeci jen něco můžou v člověku jinak osvítit. Jsme totiž běžně v zajetí spousty klišé a spoustu nám předhazovaných "mouder" bereme i v běžném životě kolem sebe jako něco daného, aniž bychom se přitom snažili proniknout do podstaty věci. Čili podle mne neškodí občas s některými pojmy trochu zatřepat a znovu si je v sobě nějak urovnat... Každopádně je to jen literatura, žádný seriozní pokus něco exaktně popsat - prostě jen takové načechrání čehosi a snaha o protřepání běžných stereotypů... I z tohoto pohledu mě Tvá reakce potěšila a myslím si, že jsi svým komentářem na charakter mé úvahy pěkně navázal... :-) Díky ;-)
19.11.2017 19:11:40 | Amonasr
já tady v tom mám historii v těchhle úvahách... A občas se tu vyskytnou lidi,kteří do toho jdou opravdu tvrdě. Ale kdybych to vzal fakt profesionálně: tj skuteční filozofové. Přiznám se, že moje první reakce byla, že se na ně dívám zpratra. Tím vůbec neříkám, že oprávněně. A mluvím o českých. Naopak třeba Chomsky, nebo Sam Harris o kterých jsem tu něco načrtával tomu stručně řečeno nerozumím. Vím tak nějak, že existujou.
Ale jestli si to dobře pamatuju (mám hodně blbou paměť) cos psal to mi připomíná to, na co jsem narážel od mládí a čas od času do teď a vpodstatě v takové populární knize (takové ty série 100 myšlenek o...) tak tam stručně takovéhle věci taky řeší a dodávám že asi hlouběji než jsem schopnej zachytit.
Až v tomhle starším věku si uvědomuju, že to není jen spekulace filozofická (něco co je naprd), ale povšechně se tyhle otázky přelévají do praktického života. Podle toho, co si lidé myslí se také chovají, jednají a volí.
A ač mi na začátku šlo "jen" o poznání ("co je skutečnost") nakonec člověk dojde k etice. Závěr může být pesimistický. Něco poznat je těžké. Ale i když toho víte hodně, nedělá to z vás automaticky lepšího člověka....
Uf.
Ten Robert Musil to mi něco říká... ale vpodstatě taky nevim.
Je taky zajímavý vidět, že každej ty zdroje má jiný. :) Ale někdy zase naopak... stále stejné zdroje.
20.11.2017 01:40:13 | ewon
Jo, popsal jsi to hezky, zvlášť poznámka o tom, že se člověk chová podle toho, co si myslí, je podnětná a líbí se mi. I když možná by se to dalo někdy i otočit, že si člověk vytváří alibi ke svému chování tak, že mu přizpůsobuje své myšlení (tj., že nejdřív něco provede a pak si to chce nějak ospravedlnit) ;-)
A pokud jde o zdroje, přiznám se, že žádné nedotknutelně posvátné autority nemám a že si snažím vytvářet víceméně svůj vlastní názor nezávisle na nich. Z toho důvodu se ani nešprtám různé citáty, schovávání se za všelijaké obecně uznávané autority je mi vždy spíš podezřelé a zavání mi nedostatkem vlastního přesvědčení a intelektuální nesamostatností. Samozřejmě jsou tací velikáni, co to umí hezky vyjádřit a mluví mi z duše, ale nikoho asi „nežeru“ se vším všudy, tj. „i s chlupama“ (ani mé oblíbence Karla Čapka a Stefana Zweiga – souzním sice s jejich neochvějnou vírou v humanismus, ale zasazenou do současných kontextů, t.zn. s větší mírou skepticismu). Oporu pak nacházím asi hlavně ve svých životních zkušenostech, už snad mám z čeho čerpat. Myslím si, že vlastní étos si člověk netvoří příliš nějakým studiem teorie, ale spíš se s ním už rodí, trochu ho modifikuje rodina a škola a trochu životní zkušenosti. Když to zjednoduším, kdo je férový a má smysl pro spravedlnost, empatii k druhým, tak je takový už jako dítě a ponechá si to až do smrti, i když v nějakých vypjatých okamžicích může pochopitelně pod silným vnějším tlakem i sám sebe či druhé někdy „zradit“. A kdo je naopak rozený sobecký podrazák nebo sociopat, ten se může tak nanejvýš někdy před druhými účelově přetvařovat, ale žádný teoretický zdroj ho ve své podstatě nezmění. Takoví dříve zráli pro šibenici a dnes zrají pro uplatnění ve vrcholové politice a velkém byznysu – myšleno samozřejmě s jistou humornou nadsázkou :-D
Tohle vše je ovšem nekonečné téma, vzal jsem to proto jen hodně zlehka… ;-)
20.11.2017 16:44:08 | Amonasr
tak nakonec jsem dal ST. mám teď takovou žvanivou... takže bych komentoval ještě dřív, než jsem to dočet. :-) Na to už sílu nemám.
A když jsem tu úvahu nakous před časem, přišla mi měl jsem jinou náladu, (skutečnost) a myslel jsem, že to bude takové o ničem, sladkobolné řeči o životě nebo tak nějak. Ale o to nejde...
Ale teď jsem něco takového chtěl číst, takže mi to zase vůbec nepřišlo, naopak mi to přišlo docela filozofické. Tak jak to je? :)
Z hlediska pochopení a hlubší diskuze je problém v míchání pojmů subjektivní zkušenost, tj. tj. lidská zkušenost čemuž říkáš "skutečnost" a objektivní realita, cemuž říkáš taky "skutečnost". A je fakt někdy složité to jenom pospat.
Já samozřejmě věřím v existenci objektivní reality, byť je vlastně těžké říct, jestli existuje důkaz... A jestli neexistuje je taková víra oprávněná? A jdeme do filozofického pekla. Věřím samozřejmě v subjektivní realitu (tu řekněme dokazuju empirií) a věřím i v subjektivní relaitu jiných lidí (řekněme dokazuju analogií). A ač bych řekl, že do subjektivních realit příliš nevidím, nekriticky bych řekl, že do nich vidím víc, než do té objektivní... (těžké se v tom neztratit).
Zmínil jsi tu zajímavou část, že sebe vlastně známe nejvíc, a krom toho se můžeme vnímat zevnitř narozdíl od ostatních. Krom toho kriticky připouštíš, že ani sami sebe vlastně neznáme objektivně. Huh. No nejspíš jo... A jak toho docílit? :)
Když nebudu cílit na něco tak výsostného a dokonalého jako já sám, a vezmu cokoliv ze světa tam venku, tak je právě zajímavé jak velký rozpor je mezi tím "objektivním, co skutečně je" a mezi tím "subjektivní, jak člověk vidí a prožívá". O tom to je stále a pořád řekl bych. Byť mediální scéna je jen jedna věc... (a taky na stovky knih).
18.11.2017 22:35:16 | ewon
...Myslím si,že si z nás Vesmír pranic nedělá,natož nějaké noční můry,
to jsou jen člověčí pojmy.....možná nám na jedné straně schopnost
mluvit umožnila komunikaci,sdílení nebo i oddělení a tak a na druhé nám jazyk svým
pojmoslovím,kterému se odmala učíme, "spoutal" určité záležitosti do určitých celků tak,
že se nesnažíme nebo neumíme podívat se jinak,vždyť malé dítě než
ovládne jazyk/nebo jazyk jeho?/vnímá jinak......a ten další vývoj to posune
jinam.....takže se vrátím k Vesmíru.....myslím,že jsme mu "ukradení",
takové zrnko v písku.......vždyť ta nepředstavitelná nekonečnost
nás pasuje do role toho "zrnka".Nebylo by na škodu si to občas
v té lidské vzpupnosti a tendenci se pasovat nad vše připomenout.
Jsme a jistě to není zbytečné,ale jsme "jen"lidé a navíc nepoučitelní,
tak bychom měli při pohledu vzhůru do nekonečných dálav pocítit
něco jako vděk a to velikášství lidského rodu pověsit na hřebík......
......i když,asi je to jedno......ve vesmíru se stále něco děje
a nemá to osobní charakter,prostě je vše v pohybu ....s lidma nebo bez
lidí.........Ji.
18.11.2017 21:43:20 | jitoush
Díky za takto přemýšlivou reflexi, Jitko, je v ní spousta zajímavých impulsů - to mi dělá radost :-) Těžko ale říct, zda na nás Vesmíru nezáleží, vždyť jsme svým způsobem jeho děti. Ovšem jako otci mu nejspíš chybí mateřský cit, takže spoléhat se na to, že by nás tahal z bryndy, to taky asi nemůžeme. Tak nezbývá, než abychom se spoléhali hlavně sami na sebe, to je koneckonců i v životě to nejlepší a nejjistější... Ovšem samozřejmě bez oné zpupnosti - pokora je vždycky na místě a víc se toho s ní zpravidla i dosáhne... ;-)
19.11.2017 18:49:51 | Amonasr
skutečně ... neskutečné ... neskutečně ... skutečné ... restart je možný ... úsměv ... z
18.11.2017 21:42:14 | zdenka
..skutečnost je neuchopitelná součást vědomí, kdy jsi jsme schopni uvědomovat sami sebe právě teď a tady
18.11.2017 13:57:19 | Nikita44
možná
že když spíme
tak je to ta pravá skutečnost
a tohle všechno okolo nás
je jenom klam a šalba
:-)
18.11.2017 13:18:12 | piťura
...skutečnost je teď, tady, v této vteřině...proto je proměnlivá...těžko lidskému zraku uchopitelná...Často ji vidím, dřív než přijde...To je taky skutečnost.
18.11.2017 07:15:16 | Šípková Růženka
...mě se líbí tradovaná příhoda o tom, že když se blížili Kolumbovi lodě k indiánské pevnině, tak ty je neviděli. jen jejich šaman viděl, že se na moři něco děje a teprve, když já sám uzřel a řekl o nich svým lidem, tak je spatřili i oni...
18.11.2017 03:41:00 | Jort
Tohle mě nedávno zaujalo taky, myslím že v nějakém rozhlasovém pořadu. Vysvětlovali to snad tím, že když člověk něco nezná, v životě se s tím nesetkal, tak to mnohdy nevidí... Nějak mě úplně to vysvětlení neuspokojilo, ale mám podobná mystéria rád, tak proč se jím nenechat unašet i do jiné dimenze... Určitě je svět mnohem složitější, než jak se nám obvykle jeví... :-)
18.11.2017 16:10:00 | Amonasr
...ono totiž prý není jasné jestli svět kolem nás vidí naše oči nebo mozek...doktor M. mi řekl, abych s tím dal pokoj...:-)
20.11.2017 11:34:17 | Jort
Doktor M. Tě tak určitě jen škádlí - rozhodně s tím žádný pokoj nedávej... ;-)) To bys nás pak připravil i o své skvělé texty, které umí všechno nasvítit z nečekaných a pozoruhodných úhlů - sám jsi tedy té teze o očích a mozku nejlepším potvrzením, což nepochybně neuniklo ani doktoru M. ... :-))
20.11.2017 16:57:43 | Amonasr
věř svému vesmíru-je součásí vesmíru veškerenstva-mysli na to-nech se unášet...Tvůj sen nelhal****:-D ST*
18.11.2017 03:00:30 | Frr
A co na to Ladův vodník? :)
18.11.2017 00:42:21 | Philogyny1
:-D Zeptej se přímo jeho - má pro každého vždy jiný vzkaz... ;-))
18.11.2017 00:48:01 | Amonasr