Říkají mi Android

Opravdu krásná úvaha Hel. Popravdě jsi mě velmi překvapila v pozitivním slova smyslu. Tvůj text ve mě vyvolal stejný pocit a nadšení, jaké jsem měla jako malá holka, když jsem poprvé zhlédla Zemanův film Cesta do pravěku a zároveň se vše krásně spojilo s vjemy, které jsme jako rodina prožili před dvěma lety v navažské rezervaci ve městě Tuba City, v oblasti Moenkopi. Díky jedné starší indiánské dámě jsme měli tu čest se projít místem, kterým před miliony let kráčeli právě dinosauři. Stáli jsme nad stopami obřích teropodů, jež zůstali jako memento otištěny do zkamenělého povrchu. Díky za připomínku. :o)

15.03.2020 14:12:30 | Tichá meluzína

S pokorou děkuji, Tichá meluzínko, za zastavení, za sdílení. Jsem ráda, že je nás víc, kdo spatřujeme dobrodružství v dotyku s dávnou historií, kdo vnímáme planetu Zemi celostněji, i její místo ve vesmíru... Moje první knížka v životě, kterou jsem četla, někdy v 7 letech, byla Lovci mamutů od Eduarda Štorcha... a Zemanova Cesta do pravěku, ta mně doslova učarovala :-)

Děkuji za Tvé řádky, mám z nich velkou radost. Děkuji, Tichá meluzínko:-)

15.03.2020 16:25:09 | Helen Zaurak

Ponejprv jsem si myslel, že je to text s mírným recesistickým nádechem o postupu AI. Ovšem autorka následně gradovala zámysl zcela vážně, což mne překvapilo.
Bohužel v textu není zmínka o předpokládaném konci civilizace planety Země dne 11.května 2549 v 04.11 A.M., kdy těleso (Píp-GDPR, hmotnost 1,76E11kg) 17,6 pct. impactem narazí v perihéliu do našeho Měsíce.
Abych to zkrátil. Po 11 620 dalších letech nepřetržitého gravitačního kameno-bombardování a dalších smrtonosných lapáliích, bude Měsíc na apogeu jen 39771 km vůči Zemi. A slapové vlny 2820m, ovšem vlivem efektu "tsunami" dosáhnou "trošku" výš.
Abych to odlehčil. U té Laki jsem byl a je to neuchopitelná a nepředstavitelná záležitost. Zatím není dostupná technika, která by lávové pole "zkulturnila". Jsme jen malí červíčci...

13.01.2020 00:05:06 | Lesan

Děkuji Ti, Lesane, za Tvůj komentář. Ano, souhlasím, jsme jen malí červíčci. Připomněl jsi mi tím známé: Prach jsi a v prach se navrátíš...

Mnohokrát děkuji :-)

19.01.2020 16:05:36 | Helen Zaurak

Dík za poučný a zajímavý text, který vyvolává spoustu dalších otázek a o to jde asi především. Souhlasím, že umělá inteligence může člověku pomoci lépe přežít i čelit všelijakým hrozbám a záleží zase jen na člověku, jestli dopustí, aby se případně obrátila proti němu a připravila nám osud dinosaurů. Hloupí, egoističtí a manipulovatelní jsme na to dost. Jen to bude pořád ta AI, kterou člověk stvořil. Nemůže nás tudíž podle mě nahradit, či po nás převzít štafetu v dalším rozvoji života na Zemi či kdekoliv jinde ve Vesmíru, protože ať už bude sebesofistikovanější, bude to stále jen neživá věc, která bude život pouze předstírat nebo různě simulovat. Dá se také předpokládat, že primárně nepůjde o souboj člověk versus AI, ale že si budou chtít některé privilegované skupiny AI podmanit ke svému prospěchu a ze zbytku lidstva učinit jen jakési poslušné a sofistikovaně zmanipulované "otroky". Ostatně západní civilizace tak postupuje vůči zbytku světa už po staletí a nehodlá se rozhodně svého privilegovaného postavení jen tak vzdát. A pomíjím nějaké ideologické rozdíly - z otřesné chudoby v Africe i jinde tyjeme v těch šťastnějších "civilizovanějších" zemích všichni, ať si to jsme ochotni přiznat nebo ne. Včetně třeba momentálně módní ikony Grety Thunbergové, proti níž jinak nic nemám, ona za to nemůže. Myslím si, že o přežití či zániku lidstva nebude rozhodovat AI (i když může být k obojímu nástrojem), ale nakonec jen to, zda dokážeme změnit globální společenské paradigma ku prospěchu všech lidí na naší planetě a přestaneme se pokrytecky tvářit, že se nás utrpení těch méně šťastných netýká. A omlouvám se, kam až mě to dovedlo - původně jsem to ani nezamýšlel ;-)

12.01.2020 17:44:27 | Amonasr

Milý Josefe, nesmírně si vážím Tvých komentářů a především času, který věnuješ textům, jež jsem si dovolila tu vkládat, srdečně Ti za vše děkuji. Je mi i velice blízká Tvá obhajoba lidství.

Předně, jaká je hranice mezi živým a neživým? Objektivní a univerzální definice života, která by zahrnovala všechny různorodé formy života (včetně již vymizelých či dosud neobjevených), není nikterak snadná. Zjednodušeně by se dalo říct: Život je samoudržujícím se a reprodukujícím se chemickým systémem, v němž fungují mechanismy zpětné vazby, který se sám uspořádává (navzdory všeobecné tendenci v přírodě směřovat k větší neuspořádanosti - růstu entropie) a je schopen evoluce. (Jak "neživě" taková definice zní...)

Předpokládám, že dnes téměř každý nebo většina z nás máme v povědomí, že člověka i jiné živé tvory můžeme s trochou nadsázky označit jako "vesmírné bytosti" - vybudované ze stejných základních kamenů (z kvarků a elektronů) jako všechna ostatní tělesa a objekty ve vesmíru. Všechny biogenní prvky (kromě vodíku, který má primordiální původ) byly vytvořeny před více než 7 miliardami let v obří hvězdě předchozí generace, z níž dnes zbyla neutronová hvězda nebo černá díra. Naše Slunce, planety včetně Země i my jsme vytvořeni z "popela" této dávné hvězdy, která vybuchla jako supernova a zanechala po sobě plyno-prachovou mlhovinu, obohacenou o těžší prvky, které ve svém nitru termonukleárně "uvařila". Země nám "propůjčuje" stavební materiál našich organismů a Zemi je pak opět vracíme.

A co nás pohání? Je to "kosmická energie": termonukleární reakce v nitru Slunce uvolňují klidovou energii protonů jakožto vazbovou energii v poli silných interakcí. Sluncem vyzářenou světelnou energii zelené rostliny na Zemi mění na molekuly organických látek, které využívají živočichové a člověk. Je to celé ovšem jen pranepatrná porce energie, kterou Vesmír poskytuje našemu organismu k životu.

Naše biologické tělo je velmi nedokonalou, neefektivní a zranitelnou "schránkou" našeho duševního života a inteligence. A je též zásadní překážkou rozšiřování mimo Zemi, do vesmíru. Radikální změny našeho životního prostředí, na jehož "skleníkové" podmínky jsme zoufale fixováni, by znamenaly konec inteligentního tvora homo sapiens a nevratnou ztrátu všeho poznání, kterého dosáhl...

12.01.2020 19:40:25 | Helen Zaurak

Nicméně, Josefe, poznatky a teorie současné astrofyziky a kosmologie neukazují žádnou reálnou perspektivu věčné existence a rozvoje lidské civilizace! A člověk je natolik těsně svázán se svým tělem, že by případnou jinou budoucnost zřejmě odmítl...

Můj partner říká, že naše "inteligence" je stejně umělá, jako tzv. AI, hlavní rozdíly vidí zatím pouze v hardwaru a způsobu programování. Popravdě, souhlasím s tímto jeho názorem...

Chtěla jsem co nejlépe vyjádřit své pocity, resp. mně blízké názory, a tak hodně informací, které mám v komentáři, jsem vyčetla především u Vojtěcha Ullmanna, českého fyzika, nejsem tak chytrá, abych vše sama vymyslela...

Děkuji mnohokrát, Josefe, vím, že se opakuji, ale velice si Tvých vstupů vážím, děkuji! Dobrý večer :-)

12.01.2020 19:41:08 | Helen Zaurak

Milá Helen, děkuji za bližší vysvětlení či objasnění a přiznám se, že na to mé vzdělání ani představivost tak úplně nestačí :-)) Čímž samozřejmě nezpochybňuju ani slůvko z toho, co jsi napsala - zní to nesmírně dobrodružně a fantasticky a kam se na takovou skutečnost hrabe nějaká sci-fi nebo fantasy! Moje určitá skepse je zřejmě dána tím, že nejsem schopen strávit myšlenku, že by duše byla jen jakousi odvozenou funkcí vysoce organizované hmoty. Na jednu stranu si nepředstavuju vznik člověka jako uplácání Adama z hlíny a vdechnutí mu života Bohem, to co píšeš považuju za dostatečně vědecky podložené a vědecké poznání jistě pokročí v tomto směru ještě mnohem dál - na druhou stranu i řada slavných vědců dospěla k víře v Boha právě proto, že si uvědomují limity vědeckého poznání, za nimiž zbývá už jen ta víra v cosi, co nás přesahuje. Víra se liší od vědy právě tím, že není vědecky podložitelná, ale jen intuitivní, teologové nechť mi prominou - ani potřebu jejich existence pro různá náboženství tím nechci zpochybňovat, co by si bez nich ostatně počala :-D A byť jsme, jak píšeš, nesmírně nedokonalí, nedokážu si představit ve Vesmíru dokonalejší a zázračnější bytost, než je právě člověk, a nevěřím ani, že člověk dokáže sám stvořit něco víc vzrušujícího a tajemnějšího, než je právě on sám. I když připouštím, že duši mají i zvířata (to vidím zcela jasně třeba na mém kocourovi), a můžou ji mít třeba i rostliny nebo kameny, jak tvrdí tuším například Jaroslav Dušek, který s nimi dokáže i rozmlouvat - proč ne. Nicméně, kdybych byl mladší, nejspíš by mě bavilo pronikat do těch úžasných vesmírných záhad, o kterých píšeš - ve svém věku už mám ale trochu jinak orientované záliby, jako je třeba "pronikání" do lidské psychologie prostřednictvím umění i vlastní tvorby. Ale posouvání lidských možností, včetně AI apod. mě fascinuje, proto mi to občas nedá, abych se neozval s nějakou laickou replikou. Rozhodně nejsem v tomto směru žádný odmítač, to si určitě rozumíme :-) Krásný den i Tobě :-)

13.01.2020 15:15:11 | Amonasr

Milý Josefe, to je úžasně otevřený a krásný komentář, který jsi tu zanechal, moc Ti za něj děkuji. Tvůj pohled je mi blízký, pouze s tím rozdílem, že bych nedokázala upřít status života žádné bytosti, která přemýšlí a je schopna vnímání, byť by byla zkonstruovaná v laboratoři.

Říká se, a nemám proti této myšlence argument, že evoluce nemá cíl. Svět tedy postupuje tápavě a díky náhodám. Přesto, jakousi strategii, postup přírodním výběrem lze vysledovat, jsou to: dokázat přežít v daném prostředí, uchovat sebe či svůj druh co nejdéle. V podstatě principy vesmíru se odráží i v nás - přeměna okolní hmoty na energii, a vše směřovat k účelu stability a sebe zachování. Lze rovněž vysledovat tendence ke složitosti, a vědomí rozhodně je projevem složitosti, alespoň si to myslím.

Představuji si, že zrozením vědomí se vesmír jakoby zvnitřňuje, ale zda je inteligentním, nevím... Potenciálně může být vědomí přítomno všude ve vesmíru. Nejedná se o nějakou skrytou podstatu, nýbrž právě o určení průběhu "hmoty" a "vědomí" v závislosti na prostoru a čase - tady se naše náhledy navzájem očividně liší... dovol mi však pokračovat. Na této úrovni přemýšlení, nevystupuje "vědomí" jako nějaká zvláštní a o sobě jsoucí věc, nýbrž jako specifický projev složitosti. My lidé, a všechen život, jsme vtělená evoluce, nová bytost, přesto strukturálně vpletená do jakési osnovy, v níž se organicky spojil čas a prostor. A protože jsem si jista, že lidstvo planetu Zemi nebude na věky obývat, svým způsobem bych byla ráda, kdyby se nám podařilo stvořit bytost, jež vědění lidstva uchová a ponese dál... byť jsme jen nepatrní červíčci, jak výše zmiňuje Lesan.

Děkuji, Josefe, mnohokrát za Tvé podněty a laskavé vstupy. Pokud jde o věk, můj zenit je již dávnou za mnou... a máš pravdu, zkoumání světa je úžasné dobrodružství! :-)
Hel.

19.01.2020 16:35:39 | Helen Zaurak

Milá Helen, tak k takové odpovědi už těžko něco dodat - způsob Tvého uvažování je mi velmi blízký a napsala jsi to krásně, díky :-)

20.01.2020 10:54:26 | Amonasr

Helenko, velmi a velmi zajímavá úvaha. Pokrok nezastavíme, a ani by to nebylo dobré. Život na Zemi je snadno zranitelný. Jen doufám, že si to lidé na těch nejvyšších postech uvědomují....za mne *ST*

12.01.2020 16:37:45 | Anděl

Milá Andělko, děkuji za přečtení a Tvůj vnímavý komentář, velice si toho považuji. Děkuji :-)

12.01.2020 18:23:36 | Helen Zaurak