Kratičká příběhem líznutá úvaha

Čas od času, tedy poměrně často, abych byl přesnější, mám problémy usnout. Někdy usnu a poté mám zase problémy spát, věřím, že to mnoho z vás zná. Spolknu tedy světle oranžovou tabletku, třetí generaci zázraků medicíny, prý. Jedná se o skutečně přelomový lék. Půl hodiny po požití se vám začnou lehce zavírat oči, opravdu nic závratného, prostě jen něco jako přirozená ospalost. Ne jako ty dryáky, které vás po dvaceti minutách po požití protáhnou červí dírou.
Realita (tedy to, co většina z nás označuje za skutečnost), užití léku, imitace spánku a vystřízlivění. Pojmem imitace spánku, mám na mysli vtažení do prázdna, chladného, temného a studeného, hluboký a bezesný spánek. Tedy teleport mezi realitou A a realitou B s absencí jakýchkoli mezifází spánku. Probudíte se a nevíte, kde jste se na onom místě vzali, potom si vzpomenete na spánek v tabletách, prolet červí dírou a jste doma. Tak taková tableta to není.
Jedná se o skutečně velmi přirozenou imitaci spánku. Ano stále je to imitace, navíc s jediným maličkatým háčkem. Jedná se také o teleport. Tento světle oranžový, vás neprotáhne temnou pustinou, tak jako bílý. Vezme vás do říše v králičí noře, do říše snů. Někdo si řekne, to je super. Ano, je to super, pokud vás přivítá pestrobarevný svět plný smějících se klanů, dobře klaunů možná ne, smajlíků...? No, to je jedno, na vytváření příjemných fantazií, jsou tu jiní. Sny tak skutečné, jak jen sny mohou být.:
Ležím v posteli a čtu knížku, naprosto běžná situace. Oči se míhají po písmenkách, která tvoří slova. Slovům s autorovou domopocí dodává má fantazie zvuk. Čtu, čtu a čtu, celou věc chápu, jako fantazii někoho jiného, která mne baví. Tedy alespoň tak mně to učili. Když v tom najednou jakoby ty samé hlasy začaly vážnět. Něco skutečnějšího, než skutečné v knize, ano chápeme tu ironii… Čtu dál. Najednou se objevuje hlas, který velmi dobře znám. Otáčím stránku. Z příjemné zažloutlé bíle se stránka mění na černou s odstíny temně modré midnight blue. "Znovu…" známý hlas ke mně promlouvá z dvojstránky jak jen nejskutečněji to jde. Je doprovázen hlasitým smíchem. Najednou se ke známemu hlasu přidává další známý hlas. Něco nezřetelně mulmlají. Vedou rozhovor mezi sebou, kdy chtějí abych je poslouchal, ale zároveň dělají jako, že ne. Něco jako takové ty dětinské škoní pomluvy.
„A MÁME TO TU ZNOVU!“, doprovázeno chychotavým smíchem. Mžourám na temnou dvojstránku a jakoby stále čtu, i když nevím co čtu tak dlouho. Přes celou horní třetinu dvojstránky je jakýsi nápis za znamínkem #. Pod nápisem něco jako nezřetelná kočka Šklíba měnící svou podobu do různých obrazců. „ZNOVA OPAKUJE!“. Hihihi… Má hlava si uvědomuje, že se jedná o děsivý výjev. „ZNOVA!" Hihihi, „NO KONEČNĚ!“ hihihi, „UŽ SI TO UVĚDOMUJE.“. Mé hlavě to konečně seplo. Má obava zhmotněná ve snu, tedy v tu chvíli to byla realita, abychom se chápali. „ZNOVA A ZASE SE BUDE TOČIT V KRUHU! Hihihi, „MILIONY LET!“ hihihi…
Následovalo velice mokré probuzení. Mohu to vnímat jako plus, když jsem nemocný a od mala mně učili, že v takovém případě se mám „vypotit“. Možná nějaké mé hluboké pravé já záměrně vyvolalo tento sen, aby mne vyléčilo. No, dobrá, konec legrace… Takový je můj kratičký prožitek ze 13. (chceme-li pátku, muhaha…) října při odpoledním šlofíku doprovázeným vedlejšími účinky medicíny pozřené předešlí den ("Skutečně dlouho trvající účinek!" by mohlo zaznít v televizním spotu.). Abych byl přesný, jedná se o antidepresivum s účinkem „dokonalého hypnotika“, navozuje „opravdový“, pozvolný spánek. Jediný již zmíněný drobný detail je ten, že vás málokdy pustí hlouběji než do REM fáze spánku.
V deseti minutách, které na vás dotyčná, nebo dotyčný, který vám „léky“ předepisuje má, vám sdělí odsekavě informaci. "Ano, to ten lék dělá, musíte ho užívat alespoň 3 mesíce, postupně se váš stav zlepší.". A tak ze soufalství a vírou jíte každý den před spaním oranžovou tabletku v domnění, že vám bude lépe. Vydržíte to čtvrt roku. Nástupem účinku se asi myslí to, že máte propocenou postel, kruhy pod očima do poloviny tváře a každé ráno, když vstáváte do práce, máte pocit, že jste uběhl maraton. Máte tedy normální hodnoty serotoninu a dopaminu v mozku a nebojíte se vylézt mezi lidi. Jen nemůžete spát. Je to naprosto v pořádku, protože to uvařili vařiči s diplomem, nebo vyvinuli renomovaní páni a dámy ve výzkumném ústavu? No, to je asi jedno... dovolím si podotknout: Vskutku zvláštní, ta naše medicína.
Občas přijde člověk, který řekne dealerovi v bílém: „Mně pomáhá tohle.“. „Tohle“ ale není uvařeno v laboratořích našeho gangu, ani v laboratořích spřáteleného gangu. A tak tu máme bambiliónovou válku proti drogám, která je stejně pokrytecká jako rodič, který svým ratolestem káže o škodlivosti kouření s cigaretou v puse.
Mohl bych to rozpitvávat dál, ale to bych nesměl být tak líný. Určitě by mi to šlo mnohem lépe s trochou speedu, amfetaminu, tedy Adderallu, abych byl korektní. Třeba bych napsal knihu, kterou bych pokřtil neuroleptickým jeden, který se nachází ve stejné skupině drog jako Toluen, vlastně tedy šumivým sektem. Ach to slovíčkaření. Přeji hezký večer, dobrou noc, ráno, nebo tak něco.

J.P.J.