Vánoční

    Dívám se z okna ven. Je úplná tma, tedy tak úplná, jak jen může ve městě být. Svítí pouliční lampy. U sousedů na zahradě svítí girlandy vánočních světel, rozvěšené po vzrostlém smrku. Je to krásné nebo kýčovité? Možná obojí. Ne, je to krásné, tak jsem se prostě rozhodla. Chci cítit tu atmosféru Vánoc. Chci ji pustit do svého srdce. Promíjím jí ty přehršle světýlek, které prozáří tmu. Dívám se, jak tmě sluší vánoční nálada.
    A na balkoně stojí ve stojanu vánoční stromeček, připravený na tu slavnostní chvíli. Kolikátý již? Hodně stromečků již zazářilo v mém životě, borovic, smrků i jedliček. Vytane mi na mysli vzpomínka z dětství, kdy přicházím k rozsvícenému stromečku s posvátnou bázní, když zacinká zvoneček. Jdu se podívat se na tu nadílku. Místnost osvěcují jen elektrické svíčky na stromečku. Takové, jaké se dnes už nevidí. Vypadají jako opravdové svíčky. Všude kolem stromku leží rozložené dárky. A za oknem jen tma. Dívám se, zda někde za oknem neuvidím onoho tajemného dárce. Kdo je asi onen Ježíšek? Jak asi vypadá ta laskavá bytost, která mi tiše a nenápadně, bez nároku na poděkování, nadělí krásné věci pod stromeček, a pak zmizí. Vzpomínám na ten pocit, který mě na dlouhá léta opustil, a který se mi teď vrací: že je cosi tajemného, co nás přesahuje. Vzpomínám i na ten pocit smutku a rozčarování, když ona tajemná bytost z mého života zmizela.
    Vzpomínám na vyprávění mojí babičky, která si vždy našla chvíli mi vyprávět svoje životní příběhy, a sytit tak mou stále zvědavou duši. Utkvělo mi v hlavě její vyprávění o Vánocích, kdy byly její dcery ještě dětmi a ona jim k Vánocům šila župany. Šila je potají pozdě v noci, až když děti spaly, a ona měla již vše hotovo. Nastal Štědrý večer a rozdaly se dárky. Nastalo šťastné oddechnutí po předvánočním shonu. A zatím co se děti radovaly z dárků, děda jel pro jejich babičku, aby si to spolu užili. A když se vrátil, našel svou ženu i dcery spící pod stromečkem. Je to zajímavá představa: vánoční pohoda uspala rodinu. Tehdy byl pro ženu předvánoční maraton velký zápřah. Všechno naklidit, uvařit, upéct, a ušít nějaké to oblečení jako vánoční dárek. Nové věci byly drahé. Tenkrát ženy přešívaly staré kabáty a saka na sukně nebo kabátky pro děti. Látku otáčely obnošenou stranou dovnitř. Někdy se přešívalo podruhé. Říkalo se, že dotyčná švadlenka hledá třetí stranu. A látky se páraly opatrně, i niť z vypáraného švu se dala použít.
    Když mi bylo dvanáct let, dostala jsem pod stromeček od otčíma psa. Máma byla ještě víc překvapená než já. Byl to dospělý, poněkud cholerický knírač, který vypadal jako starý čert. Začátek našeho soužití byl hodně dobrodružný, ale nakonec jsme se skamarádili, i když mě neposlouchal nikdy. Otčím se ho ujal poté, co jeho původní majitelé zjistili, že mu chybí zub, a tudíž není chovný. Vánoční stromeček se mu moc líbil. Zjistil, že když vezme do huby kouli ze stromečku a bude pomalu couvat, stromeček se dá také do pohybu. Padající stromeček ho prostě fascinoval. Nakonec ho otčím musel přibít k parketám. Zajímavé bylo, jak opatrně bral náš pes kouli do huby, takže se jí nic nestalo. Zato po opakovaném pádu stromečku počty ozdobiček značně prořídly.
    Další, krásná etapa vánočních časů nastala spolu s mými dětmi. To jistě zná každý, kdo má malé děti. Ty rozzářené oči. Rozbalování dárků a dárečků. Tehdy bývala autíčka za pár korun. Každé jsem pěkně zabalila a popsala jmény synů. Starší syn pak rozdával. A kluci počítali, kolik má kdo dárečků. Samozřejmě jich museli mít stejně.
Ty časy jsou dávno pryč. Vánoce bez malých dětí jsou takové méně radostné. V dnešní době je těžké koupit dospělým dárek, který jim udělá skutečnou radost. Ale i tak jsou to krásné chvíle, když se sejdeme. Bramborový salát a kapr, a pak se jde ke stromečku, tak jako před léty. Krásný rituál, který nás spojuje. Navzájem, i se sebou samými, a s našimi předky, kteří jsou v duchu stále s námi. Chvíle, kdy člověk zapomene na každodenní starosti a naladí se svátečně.
    Dívám se z okna ven a ve tmě vidím, jak je svět pocukrovaný sněhem. Že by přeci jen byly letos bílé Vánoce, o nichž snil ve své písni Karel Gott, a které nám tak krásně namaloval Josef Lada? Předpověď je nepříznivá, jako obvykle. Co naplat, patří to k dnešní době. Ladím se na bílé Vánoce ve své duši. Na vánoční atmosféru se vším všudy. Ať budou Vánoce letos jakékoli, krásná vánoční nálada je v mojí duši přítomna stále. Kéž i v té vaší. Přeji vám všem krásné Vánoce.