Politická korektnost aneb Když se dětem vypráví pohádky

Politickou korektnost lze skutečně přirovnat k šišlání a eufemismům v komunikaci s malým dítětem. Takový jazyk je vědomě a pečlivě konstruovaná realita, tak aby se zbytečně dítě nezatěžovalo, aby pomáhalo jeho rozvoji. Stejně tak se politická korektnost snaží křečovitě plnit výchovnou úlohu skrze „pohádky s významem“. Proto se nezbavíme politické korektnosti do té doby, dokud bude docházet k hrubým dezinterpretacím, k možnosti, že sdělení by mohlo vést k negativním důsledkům jako u příliš hrubé komunikace s malým dítětem.

Politická nekorektnost

Často se manifestativní nekorektnost spojuje právě s těmi, kvůli kterým politická korektnost musí existovat, neboť nerozlišují obecné od konkrétního, pojem od reality. Všechny ty snahy o politické nekorektnosti jsou tak prostory, kde malé děti spolu mluví sprostě, jen aby ukázali, že se nebojí, že jsou už náramně dospělé (Altermedia, Zvědavec, apod.). Stejné je to s myšlením. Nejde o to říkat samoúčelné „tvrdé pravdy“, ale o to dopracovat se k nim. Někdy je možné zaklít a říct vulgaritu, ale musíme vědět, že jde o samoúčelnou vulgaritu, hyperbolu a vtip (OLOL), která vytváří vlastní realitu a nejsou proto politickým názorem. A jako uvědoměle umělá realita jsou schopny nějakým způsobem realitu reflektovat, neboť ostatně i ona je konstruktem. Vystihují něco, ale rozhodně k tomu fakticky nic neříkají. Jsou schopny využít k vtipu holocaust a zároveň jej nechat absolutně nedotknutelný. Taková jemná komunikace však není uplatnitelná masově a právě proto musíme mít politickou koreknost. Pokud by nebyla, pak by někdo vtip, či prostý pojmový popis pro přenos informace, považoval za obecné vystižení reality. Což je první krok k předsudku, k mstám vůči skupině po činu jednotlivce a obecné eskalaci napětí.

Totalita pojmů

Naše obecná kultura myšlení funguje na nesmírně starých principech. Stále příliš věříme na slova a na to, že přesně sedí na realitu. Takový scholastický realismus nás svádí k tomu, že nad námi vládnou pojmy. Politická korektnost je pak zoufalá snaha „demokratické politiky“ (myšleno étosem, duchem demokracie) vyrovnat s tímto výkladem světa. Musí se užít neutrálních pojmů, neboť užití jiných by bylo špatně vyloženo a skrze nepochopení by vznikaly předsudky, respektive pojmy by skrze jednání začaly ožívat. Je zákonem, že pojem popisuje nesmírně dobřet ty skupiny lidí, které sám zformoval. „Cikán“ sedí perfektně. Proto se některým lidem zdá divné, proč by měli být nazýváni jinak, či vůbec tento pojem tabuizovat. No nemuseli by se jinak nazývat, pokud by oni samotní a většina společnosti skrze tyto pojmy neprodukovala vzorce jednání, jež je utváří.

„Rozumný člověk“ si uvědomuje rozdíl mezi diskuzí a realitou, mezi zprávou a skutečností. Ostatně černý humor je právě příznakem tohoto uvědomění. Dokud bude existovat totalita pojmů a identit, do té doby se budeme muset vyrovnat s politickou korektností. Jinak řečeno, demokracie není vyložitelná v termínech totalitně-pojmové kultury myšlení, aniž by nebyla redukována a neporozuměna. Důkazem toho budiž jakákoliv velká internetová „diskuze“. Je možné s takovými mluvit na rovinu?

Jak tedy?

Myslím, že není dobré agresivně útočit na politickou korektnost – ona za nic nemůže. Problém je hlubší, ona je skutečně jen defektní formou komunikace vyplývající z konfliktní situace mezi manifestovanými ideály demokracie a kulturou myšlení ve společnosti. Jistá míra politické korektnosti bude potřeba vždy, neboť každý člověk nemá čas na to, aby čerpal vědomosti z odborné literatury a tvořil podrobně vlastní světonázor. Aby nedošlo k nebezpečným zkreslení, musíme mít vzdělané novináře, politiky a obecně celou širokou kulturní elitu, která bude umět vyjádřit komplexnost „reality“ v jednoduchém jazyku. A je faktem, že hyperkorektní jazyk neutrálních pojmů a vyvážených rolí je jednou z cest. Ano, tou nejrubější a nejméně slušnou vůči společnosti, ale znovu opakuji, útočit jen na něj nám nepomůže.

(Existuje ještě politická korektnost pramenící z čistě ekonomických zájmů. To je trochu jiná věc a vlastně těžko eliminovatelná. Filmy, které chtějí být masově úspěšné, musí reflektovat všechny minority, cílové skupiny a proto vznikají ona komicky „gendrově a rasově“ vyvážená obsazení. Pokud to není systematická strategie určená státem, tedy nějaká norma, která by násilně měnila dílo, pak je to v pořádku. A neboť jsou „genderově a rasově“ vyvážené filmy především zábavné jednohubky a blockbustery, pak je zřejmé, že vůbec o nic nejde. )