Sociální smír

Jeden můj dobrý kamarád vyznává krédo, že člověk nejlépe pracuje pod tlakem. Chceme-li mít výkonného pracovníka, pak je zapotřebí na něj tlačit, nedávat mu příliš jistotu a dopřát mu pocit, že jen jeho výkonnost mu dává nárok na výplatu. Zdá se, že pro podobné postoje je současná doba zralá. Změnil se zákoník práce, každá firma může vícekrát zaměstnat pracovníka na dobu určitou, může ho snáze a rychleji vyhodit a odstupné mu dá podle odpracovaných let, čili vlastně skoro žádné. Pokud vyznáváte totéž krédo o kvalitní práci pod tlakem, tak bychom měli mít jedním tahem mnohem výkonnější ekonomiku jen tím, že zákon vstoupí v platnost.
Stejně tak se zdá, že na občany musí být vyvíjen tlak i dalšími opatřeními. Mnohokrát nás naši ministři obohatili proslovem, že si musíme uvědomit, že zdravotnictví není zadarmo a proto je nutné se na něm podílet a významně si připlácet. Jen tento ekonomický tlak naučí nás nezodpovědné občany nehazardovat se zdravím a také nebudeme zdravotní péče zneužívat. Krédo (zdá se) stále platí – člověk musí být pod tlakem, aby se staral o své zdraví.
Aby to nebylo málo, i děti jsou plozeny nezodpovědně a aby této nezpodpovědnosti byla učiněna přítrž, je třeba prakticky zrušit porodné a zmenšit rodičovské příspěvky. Je třeba, aby se rodiče dostali pod tlak a zatraceně si rozmysleli, zda děti doopravdy chtějí a nemnožili se jak králíci.
Mohl bych pokračovat i dál, zdá se, že je třeba dostat nás pod tlak ohledně budoucí penze, abychom si pod ekonomickým tlakem dobře rozmysleli, kde a jak budeme spořit na stáří a je zapotřebí, abychom se zatraceně oháněli, sebevzdělávali a zdokonalovali, abychom měli lepší práci, lepší plat a tím i lepší důchod. Zkrátka „na prostej lid musí být přísnost“ protože jen pod tlakem se lidé chovají zodpovědně. Proto je třeba napsat takové zákony, které se o tento tlak a tím i občanskou odpovědnost postarají.

Aniž bych zde chtěl vyjadřovat můj osobní názor na toto krédo a na lidi, kteří ho vyznávají, musím říci, že se tento princip u nás provádět vůbec nedaří. V řadě velmi důležitých oblastí v souladu s tímto krédem nepostupujeme. Zdá se, že zaměstnanec má pracovat pod tlakem, snad možná tak má pracovat i živnostník, ale pokud jde o větší firmu, tam zdá se tlak naopak být žádný nesmí. Občan musí platit daně horem dolem křížem i krážem, aby si uvědomil, co všechno pro něj stát otecky dělá, ale firmu si naopak musíme hýčkat. Udělat daňové prázdniny, snížit daně ze zisku, odbourat překážky pro podnikání, což je eufemistický výraz, aby firma mohla pálit plasty na dvoře, vypouštět znečištěnou vodu a nikdo jí nebude kontrolovat, zda nedělá ještě něco horšího.
Na prostého člověka je třeba bič v podobě exekutora, jistě člověk si nemá půjčovat nad poměry a má naopak šetřit, ale bankéř má mít ve stejném případě vyhýčkaný zlatý padák a pro banku jsou připraveny státní sanace konsolidační agenturou.
Pracovník musí být pod tlakem, pak je inovativní, výkonný, schopný a šikovný, ale firma stavící silnice naopak musí být hýčkána. Banky musejí být hýčkány. Energetické koncerny musejí být hýčkány. Jen žádné velké daně, žádná byrokracie, žádné předpisy. Zdá se, že firma nejlépe zavádí inovace, když nemá žádné závazky, zaměstnance může vyhazovat, jak se jí to hodí, je osvobozena od spousty daní a nikdo na ní nedohlíží a nikdo nevynucuje žádné předpisy. U zaměstance a občana je to samozřejmě obráceně.
Tento rozpor mi někdo vysvětlete. Jestliže vyznáváte konzervativní hodnoty o tom, že fakt není všechno zadarmo, že lidi musejí být zodpovědní, pořádně pracovat a je nutné, aby byli pod tlakem a nezačali zneužívat společenské dobroty, nemělo by to platit i pro právnické osoby a firmy? Proč si jedny hýčkáme, dovolujeme jim ve jménu ekonomické prosperity, inovací a pokroku dost nadstandartní usnadňování života a druhé ve jménu stejného pokroku nutíme víc platit a méně využívat.
Na tomto principu začíná i končí sociální smír. V USA – našem vzoru, (který ale většina zná tak napůl) tam jsou zaměstnanci skutečně pod enormním tlakem. Tam neexistuje ochrana zaměstnanců dle našich měřítek. Občan je tam stejně tak pod tlakem z hlediska zdravotnictví a také penzí.
Ale pod stejným tlakem tam jsou i firmy. Americké bezpečnostní, jakostní, hygienické a ekologické předpisy jsou nejpřísnější na světě. Jakýkoliv občan tam má stejné právo i stejné povinnosti v případě půjčky, bankrotu nebo leasingu jako nadnárodní korporace. Jestliže vám tam exekutor může zabavit dům, může také úplně stejně jednoduše zabavit firmě celý závod. Jestliže tam může velká firma udělat bankrot prostě jen vyhlášením, může to tam udělat i kterýkoliv občan. Jestliže tam občan platí nějaké daně z příjmů, tak firmy platí naprosto stejné daně, žádné výhody se nekonají. Jestliže je v USA daňová progrese pro občany, je tam i pro firmy a naopak. Jestliže vás v některých státech USA může zavřít na pěkně dlouho kterýkoliv venkovský šerif, tak tento stejný šerif může zatknout kteréhokoliv papaláše z místní radnice či úřadu guvernéra a posadit je do báně na stejně dlouho.
V USA prostě věří krédu, že inovace, pokrok a modernizace se nejlépe dělají pod tlakem. Ale na rozdíl od nás mají pod tlakem všechny a proto je to fér. Proto je v USA větší sociální smír než u nás. Tam jsou si rovni všichni. Občané, firmy, zaměstnanci i zaměstnavatelé. Tam makají pod tlakem jedni i druzí.

Proto bych prosil všechny, kdo tvrdí, že si u nás žijeme nad poměry a prožíráme si budoucnost, aby začali i u nás pracovat na sociálním smíru tím, že nebudeme okrouhávat jen zaměstnance, ale pořádně zatlačíme i na zaměstnavatele a dostaneme je pod stejný tlak. To je naučí zodpovědnosti a inovacím.
A nebo ať postupují evropsky – ať si hýčkají nejen firmy, ale i občany. Zdá se, že ve Švédsku nebo Německu to funguje vlastně stejně dobře a z hlediska průmyslových a technologických inovací stejně dobře jako v USA.
Jen takhle můžeme být poctivým státem. Buď si hýčkejme všechny a nebo nikoho. Buď na všechny pořádně naložme a nechme je všechno platit soukromně a nic jim nedarujme, ale ať to opravdu platí pro všechny – občany i firmy, pracovníky i průmyslníky. Žádné výhody, žádné zlaté padáky, exekutory na lidi i firmy, pokuty na lidi i firmy, daně na lidi i firmy, předpisy pro občany i firmy.
A nebo si je hýčkejme jako je hýčkána naše politická i ekonomická elita. Pomáhejme firmám v růstu, ale pak pomáhejme i lidem. Pomáhejeme firmám v problémech, ale pak pomáhejme i lidem v problémech. Snižme daně firmám, ale pak je snižme i lidem, plaťme politikům jejich místečka, ale pak je plaťme i učitelům a úředníkům. V obou případech budeme mít soicální smír. Ale těžko se ho nadějeme, když jedni kradou a druzí to platí, nebo když jedněm zátěž roste a druhým klesá.