Bojíme se vlastní odvahy

V debatách nad situací v naší zemi se my češi celkem snadno shodneme, že je u nás cosi špatně. Shodneme se nad mnoha neduhy naší společnosti, morálky a politiky. Většině občanů nechybí bystrost a české politické a společnské vtipy jsou vynikající.
Je samozřejmé, že v globálním světě globálních zájmů nemůže mít obyčejný člověk přehled o celé situaci a rozumět všem vztahům, všem příčinám a předpovědět všechny následky. Obávám se, že to neumějí ani lidé, kteří jsou u zdrojů informací a jsou za to placeni. Složitost světa nás prostě předběhla. Ale to se nevylučuje s tím, že v každodenních situacích celkem umíme poukázat na problém a vlastně bychom i uměli navrhnout jeho řešení. Možná by to nebylo nejlepší řešení, ale pokrok oproti současnému stavu by to určitě byl.
V prorostlosti dnešní politické scény s korupcí a zločinem se dokonce shodneme napříč politickým spektrem a i když se lišíme v navrhovaných opatřeních, že by s tím bylo zapotřebí něco udělat, na tom se shodují všichni, ať jsou to příznivci ODS nebo KSČM.

Potíž je ale v tom, že nám celá ta politická zlodějna vlastně tak moc nevadí. Vadí nám všem dokonce méně, než si sami přiznáváme.

Zde na Literu jsem měl možnost si v mnoha dílech i komentářích přečíst, jak moc se všichni autoři i glosátoři obávají nějaké revoluce. Obvinění z jejího podněcování je zde snad ještě horší nadávka než obvinění z komunismu. Každý, kdo zde byl obviněn ze šíření revolučních nálad většinou rychle zkrotnul a začal vysvětlovat, že se revoluce také obává, obává se z jejího vymknutí se kontrole a obává se rozzlobeného davu s vidlemi. Zajímavé je, že se nikdo neobává jednotky policie nebo armády střílející ostrými náboji. Asi je to u nás tak mimo realitu, že že je snadnější si představit dav svobodných matek spolu se soustružníky, farmáři a obchodními zástupci jak ubíjejí ministra Kalouska, než rotu těžkooděnců používajících gumové projektily.
Zkrátka revoluce vzbuzuje obavy. Mohli by při ní být mrtví a mnoho z těch mrtvých budou nevinní mrtví, kteří s revolučním bojem na obou stranách neměli nic společného.
Optimističtí autoři spoléhají na zdravý rozum revolučních výborů, které dokáží udržet pořádek a zopakovat něco podobného jako v roce 1989, pesimisté se domnívají, že výsledkem revoluce by byla pouze krvavá lázeň lidí vyřizujících si osobní spory a kdo ví kde by takový horor mohl skončit.
Osobně jsem také spíše pesimistou a obávám se, že nějaká revoluce, která by měla odstranit korupci v politice, by byla hodně krvavá a že bychom na konci byli ještě demokratický stát, o tom nejsem přesvědčen. A stejným pesimistou jsem i v případě těch, kdo tvrdí, že k odstranění korupce dojde ústavní cestou pomocí svobodných demokratických voleb, kdy nám voličstvo asi ze dne na den zmoudří a stane se imunním vůči volební kampani.
Zkrátka dobrovolně korupčníci neodejdou, svobodné volby je také asi těžko odstraní a revoluce, která by je odstranit uměla, by znamenala hromadu nevinných mrtvých. Proto zůstane všechno při starém…

Vidíte, jak málo nám korupce a rozkrádání státu vadí? Sice se tam krade v desítkách miliard (umíte si vůbec někdo představit takové číslo?) ale zdá se, že to za riziko revoluce nestojí pro žádného reformátora. Desítky miliard v háji, vytunelovaná minulost, přítomnost a brzy i budoucnost, ale zdá se, že to nestojí ani za jediného mrtvého. Nikdo se neodváží říci, že nějaká oběť na životě by třeba stála za poctivou vládu, která nekrade. Ani já se toho neodvažuji a i mně připadá každý mrtvý ve jménu odstranění korupce v politice jako příliš velká daň. Dokonce nám zatím přijde jako příliš velká daň, přijít na náměstí s transparentem.
Takže nám naše vláda vlastně docela vyhovuje. Průšvihy a kauzy ministrů nám nestojí za nevinného zastřeleného. Nestojí nám za to riziko, že by se nám původně dobře míněná revoluce vymkla z rukou a zvrhla se v něco jiného. Možná až budeme platit ještě mnohem víc, až začneme mít hlad, až už pro naše děti nebude žádná budoucnost, tak svůj názor změníme. Možná nás nejdřív budou muset exekutoři obrat všechny. Možná nám budou muset nejdřív sebrat všeobecné volební právo. Možná nám nejdřív budou muset udělat mnohem horší nezaměstnanost, Možná nejdříve bude nutné, aby se chudé děti opravdu nedostaly na školu. Možná bude nutné, aby u nás nejdříve bylo zavřeno tolik lidí, jako je tomu v USA. Možná bude muset arogance politiků a jejich kamarádů pořádně narůst. Pak možná jednou usoudíme, že stojí za to svůj život nasadit a že je společensky únosné, požadovat to i po ostatních. Stejně jako bylo společensky únosné, požadovat po lidech, aby umírali v boji proti nacismu.
Zkrátka pokud nám změna nestojí za osobní statečnost a riziko, že můžeme přijít o život, pokud nám změna nestojí za nevinnou krev, pokud je mrtvé nevinné dítě příliš velká oběť kterou nestojí za to podstoupit ve jménu odchodu všech Kalousků, Vondrů, Bártů a jiných, pak není možné změnu očekávat. Změna pro kterou nestojí nasadit život, to není žádná změna. A vláda, kvůli které nestojí nasadit život, kvůli které je zabité dítě příliš velká oběť, to je vlastně dobrá vláda.