Sýrie a spol.

Tuto úvahu jsem se rozhodl napsat v reakci na "chemické útoky" v Ghoutě a na současnou situaci na Blízkém východě obecně. Je to taky úvaha o tom jak žijeme v orwellistickém světě, kde černá je bílá a bílá je černá.

 

Sýrie - počátek nového kalifátu!

Kalifát, nebo-li spojení islámských států, je to co nyní hrozí na BV a Sýrie má být základním kamenem tohoto sjednocení. Syrská sekulární a demokratická opozice je po letech konfliktu vyčerpaná a oslabená. Ze Syrské "svobodné" armády hromadně dezertují stovky vojáků, buď se vzdávají v tom lepším případě, nebo přebíhají do řad organizace Fronta al-Nusra. Od vzniku Syrské "svobodné" armády přeběhlo k al-Nusra téměř třetina vojáků a důstojníků (taky k jiným džihadistickým uskupením). Tato uskupení sdružená kolem triumvirátu al-Nusra, al-Kajda a Islámský stát Iráku a Levanty, představují prodlouženou ruku Rijádu (Saúdské Arábie) a zároveň základní kámen nového kalifátu na BV, který povede ke globální politické a ekonomické destabilizaci.

Vzpomeňme si ještě na zavražděného plukovníka Kaddáfího, když prohlásil, že libyjští povstalci jsou napojení na al-Kajdu a všichni se tomu vysmívali. Dnes, když je libyjský Tripolis pod kontrolou velitele libyjské odnože al-Kajdy (Libyjská islámská bojová skupina) Abdul Hakim Belhadže, který vysílá libyjské dobrovolníky a teroristy do Sýrie, se už nikdo nesměj. Když sekulární diktátoři (Kaddáfí, Mubarak atd.) varovali před nástupem práva šaria, všichni se smáli. Dnes, když libyjský právní sytém opustil italsko-francouzský právní systém a přejal islámský zákoník šaria a když se o to samé pokusilo Muslimské bratrstvo v Egyptě, se už nikdo nesměje. Podobná hrozba se nyní týká Sýrie. Vítězství "povstalců" v Sýrii, povstalců tvořených už jen zlomkem Syřanů, rozhoření nové občanské války v Iráku, kde vládne šiítská vláda, izolaci Iránu a hlavně nástup nového kalifátu pod diktátem Rijádu a možná i Ankary.

 

Kdo je na čí straně v Sýrii?

V Sýrii bojují tři strany:

Legitimní vláda - vládě věrné jednotky, libanonský hizballáh, iránští vojenští poradci, Národní obranné síly (sdružují šiítské a křesťanské stoupence syrské vlády). Dále marxističtí palestinští povstalci z Lidové fronty za osvobození Palestiny - Hlavního velení PFLP-GC, iráčtí dobrovolníci z trosek Mahdiho Armády a irácké Speciální operační skupiny. Na straně vlády rovněž stojí několik zahraničních států. Latinskoamerické státy (Venezuela, Ekvádor atd., aby z principu naštvali USA a udržovali nadále ekonomické vztahy se Sýrií). Čína kvůli svým ekonomickým zájmům a potenciálním poválečným ekonomickým aktivitám. Rusko kvůli námořní vojenské základně v Tartusu, která zajišťuje strategický přístup pro ruskou flotilu ve Středozemním moři. Irán zase vnímá Sýrii jako svého šiítského spojence mezi sunnitskými státy.

Povstalci - Národní opoziční koncil Sýrie, SOHR, Syrská "svobodná" armáda, islamističtí džihádisté (mj. více než tisícovka "Francouzů", "Irů", "Němců" a dalších "Evropanů", dále taky Libyjci, Nigerijci, Somálci, Iráčani, Čečenci /proslavení řezáním hlav/ atp.). Zapojena je taky organizace Muslimské bratrstvo Sýrie.

Kurdové - Lidové bezpečnostní jednotky PYD, Kurdská demokratická strana a kurdské milice. Původně výhradně proti Assadovi, dnes většinou bojují proti islamistickým povstalcům.

 

Legitimní vláda, byť autoritářského charakteru, reprezentuje národnostní a náboženskou stabilitu a zejména pak ochranu náboženských menšin k nimž se řadí i samotná Assadovská dynastie. V oblasti Halabu (Aleppo) stovky křesťanů vstupují do řad loajalistické armády, nebo Národních obranných sil a jiných paravojenských útvarů věrných centrální vládě. Už nyní je vláda povstalců, myšleny oblasti ovládané povstalci, charakterizována jako vláda náboženského teroru. 26. srpna povstalci zavraždili v oblasti Latakie alawitského duchovního Badra Ghazala. Na konci července byl ve východním Damašku unesen italský katolický kněz a STOUPENEC POVSTALCŮ Paolo Dall´Oglio. Unesli ho příslušníci Islámského státu Iráku a Levanty a podle opozičních zdrojů zavraždili (http://www.ibtimes.co.uk/articles/498510/20130812/syria-jesuit-priest-paolo-dall-oglio-killed.htm). Proč? Protože byl křesťan. Český novinář a návštěvník Sýrie Daniel Solis hovořil na několika přednáškách o tom, že syrským "rebelům" nedělá nejmenší problém uříznout člověku hlavu jen, protože nosí křesťanský křížek na řetízku. Abu Sakkar, důstojník brigády al-Farouq při Syrské "svobodné" armádě se letos v květnu proslavil snědením lidského srdce a výzvou, aby toto povstalci dělali všem Assadovým psům a alawitům. Abu Sakkar byl později zabit syrskou armádou v boji. Po pádu Saddáma Hussajna v Iráku začala hromadná perzekuce a vyhánění tamějších křesťanů. To samé se dělo v Egyptě během vlády Muslimského bratrstva.

 

Povstalci a jejich nároky na demokratizaci země jsou naprosto oprávněné a nelze ignorovat fakt, že Assadovci vládnou prostřednictvím armády a baasistické strany, stejně jako prostřednictvím tajné policie a tvrdé cenzury. Tyto fakta nelze ignorovat a zapírat. Ovšem vítězství "povstalců" v Sýrii by vedlo k diktatuře jejíž brutalita by dalekosáhle předčila diktaturu Assadovců. Dalším hrůzným důsledkem by byla mobilizace sunnitských povstalců v Iráku. Islámský stát Iráku a Levanty by s al-Kajdou a při smůle i s někdejšími hussajnovci sdruženými kolem Nejvyššího velení džihádu a osvobození, vyvolali novou občanskou válku v Iráku. Stupňování syrské občanské války přímo koresponduje s vystupňováním násilností v Iráku a irácká centrální vláda vedená šiity se natolik bojí stávající situace, že irácká armáda zaútočila na tábory syrských povstalců při irácko-syrské hranici a umožňuje iránským vojenským poradcům a zásobám zbraní a munice průlet přes irácký vzdušný prostor do Sýrie.

 

Západní praštěná politika.

Zahraniční politika západních států (zejm. USA, Francie a Británie) se v tuto chvíli skutečně nedá nazvat jiným způsobem než jako praštěná a postavená na hlavu. Francoise Hollande vyslal francouzskou armádu do Mali bojovat proti islamistickým teroristům a ve stejnou chvíli těm samým teroristům v Sýrii poskytoval vojenskou podporu. Velká Británie, ani USA se nepoučili, nebo možná nechtějí poučit z libyjské tragédie. V Libyi je dodnes občanská válka a za teror islamistů už zaplatilo životem i několik amerických občanů (americký velvyslanec Petterson v září 2012, během útoku islamistů na americké velvyslanectví v Libyi). Problém je ovšem v tom, že jejich současná politika povede k tomu, že já, nebo moje děti budeme muset možná jednoho dne pozvednout zbraně na obranu Evropy před budoucím kalifátem a džihádem proti Evropě, protože přesně k tomu dojde pokud zvítězí syrští povstalci. Pokud by západní politika protiteroristického boje byla konsistentní, zejména pak Hollandova, první co by po nasazení vojáků v Mali udělal, by bylo zásobování Syrské arabské armády a vyslání vojenských poradců do Damašku. Politika je však nesmyslná a už nyní západoevropští ministři vnitra varovali před rizikem, že pokud syrská občanská válka skončí porážkou Assada, tak se možná do Evropy vrátí stovky džihádistických válečných veteránů, kteří se stanou tikajícími bombami v Paříži, Berlíně, Londýně, Dublinu a další západoevropských metropolích. Rovněž je k nepochopení izraelská zahraniční politika, která jde proti Assadovi. Nejspíše si, až moc věří a myslí si, že rozvrácená Syrie bude pro ně lehkým soustem. Možná bude mnohem horším soustem než pevná Assadovská Sýrie.

Samozřejmě, nesmíme zapomínat na fakt, že to byly USA, které jako jediný stát v historii použily atomovou bombu, ve Vietnamu používaly chemické zbraně československého původu a v Iráku taktické jaderné zbraně (střely s ochuzeným uranem)... a dnes zuří kvůli údajnému útoku syrské armády.

 

Současná situace v Sýrii a "chemický útok".

Informace o chemickém útoku v oblasti východního Damašku se naprosto dokonale časově shodují s posledními zprávami o významných porážkách povstaleckých jednotek v Sýrii. Drtivá většina Homsu, "hlavního města syrské revoluce", byla osvobozena jednotkami SAA a pouze tzv. Starý Homs je v rukou rebelů. Na přelomu května a června padla strategická povstalecká zásobovací linie u al-Qusairu. Před týdnem SAA definitivně zastavila a odrazila povstalecká ofensivu v Latakii a osvobodila všechny obsazené vesnice a města z nichž rebelové vyhnali alawitské a křesťanské obyvatelstvo. Ve východním Damašku jsou povstalecké síly neustále oslabovány. Pouze v největším městě Sýrie, Aleppu, dosahují povstalci relativních úspěchů, byť většinou díky sebevražedným útokům Fronty al-Nusra. V Deir ez-Zoru skončila povstalecká ofensiva a SAA přešla do protiofensivy. Generální amnestie z přelomu července a srpna vedla k hromadným odchodům příslušníků Syrské "svobodné" armády, kteří se po stovkách vraceli domů, když složili zbraně. Mnozí z nich zklamaní, že myšlenky demokratické revoluce byly nahrazeny myšlenkami islámské tyranie. A najednou, z čista jasna, dochází k "chemickému útoku" ve východním Damašku.

Tento chemický útok, pokud by ho skutečně spáchala Syrská arabská armáda, by znamenal zničující porážku Assada a jeho politické podpory. Assad by si tím sám zlámal vaz. Tím spíše, že k útoku došlo u Damašku, tedy nedaleko vládních čtvrtí a jen pár mil od hotelu, kde bydleli inspektoři OSN na chemické zbraně. Okamžitě se objevily otazníky a pochybnosti. Francouzský ministr zahraničí prohlásil, že tento útok mohl být proveden jen letecky a protože rebelové letadla nemají (??? Rebelové obsadili několik leteckých základen a nemají letadla ???), tak to musela udělat vláda. Rebelové ovšem ve stejnou chvíli prohlásili, že útok byl proveden asi dvaceti raketami. Další nesrovnalost tkví v tom, že podle fotografií zemřeli někteří lidé v Ghoutě, 21. srpna, ve spánku což ovšem při použití neurotoxického Sarinu je vyloučeno. Sarin by vás "probudil". Lékaři bez hranic ani inspektoři OSN nejsou schopni určit kdo útok spáchal a zda skutečně šlo o útok (stále se objevuje, i když nepravděpodobná verze, že došlo k zásahu chemické továrny). Přesto, USA, VB a Francie už vědí, že viníkem je syrská legitimní vláda. Vědí to stejně jistě jako George W. Bush věděl, že Irák má zbraně hromadného ničení a nakonec měl velké kulové (http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/311265-francie-chce-zasahnout-silou-pokud-syrska-armada-pouzila-plyn.html). Zástupkyně OSN Carla del Ponte již pro švýcarskou televizi veřejně a natvrdo prohlásila, že za chemickými útoky (jak na jaře, tak v případě Ghouty) stojí povstalecké jednotky a že žádné důkazy nenasvědčují chemickým útokům ze strany Syrské arabské armády.

 

Mediální válka proti Sýrii.

Už nyní se můžeme setkat s mediální válkou vedenou proti Sýrii a jejím obyvatelům. Na jaře 2011 se objevil případ syrské lesbicky orientované bloggerky Aminy Abdallah Arraf al-Omari. Ta na svém blogu popisovala zvěrstva páchaná syrskými vládními vojáky na civilistech a taky útisk homosexuálů v Sýrii. 6. června měla být unesena syrskou armádou. Už 7. června bylo na facebookové stránce, která bojovala za její záchranu přes 10 tisíc přihlášených. A pak... 8. června, Jelena Lečićová, Chorvatka, oznámila, že fotografie používané na blogu Aminy jsou její a že tu ženu Aminu vůbec nezná. 12. června, organizace Elektronická intifáda sdružující internetové stoupence Palestiny a šiítů, oznámila, že Amina je výmyslem americké manželské dvojice Toma MacMastera a Britty Froechlirové.

Největší rakouské noviny Kronen Zeitung, se zase předvedly fotomontáží, kdy pozadí fotografie jednoho syrského páru doplnily o rozbombardované domy a připsaly, že jde o masakrující bombardování páchané syrským režimem.

Trochu pro pobavení - abyste věděli jak vypadají obyčejní syrští rebelové http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/02637/twitterpic_2637812b.jpg

 

A co Západ? Mají si kde hrát?

Západ bude jednoznačně poražen v této válce, ať Assad vyhraje, či prohraje. Co se stane v případě Assadovi porážky již víme. Započne nová islámská expanze, útoky vůči Izraeli a západním státům. Ale co se stane pokud vyhraje? Assad okamžitě do země pozve ruské jednotky a vojenské poradce, rozšíří námořní vojenskou základnu v Tartusu a taky do země pozve ruské, iránské a čínské podnikatele, aby investovali do zničené infrastruktury a hospodářství a obě strany - Sýrie i její spojenci, na tom vydělali. S touto válkou rovněž padla nepsaná úmluva pax syriana - Západ se nebude plést do vnitřních záležitostí Sýrie a Sýrie ponechá nedotčené ropovody. S tím se Západ může rozloučit.

 

Pád Assada a důsledky pro Evropu a svět?

Co se stane pokud Assad padne?

1. Stoprocentně se rozhoří znova občanská válka v Iráku.

2. Dojde k rozpoutání dalších nepokojů v Egyptě.

3. V Sýrii bude zavedeno právo šaria (na územích ovládaných islamistickými rebely už fungují náboženské tribunály)

4. Sýrie a Irák se sjednotí do jednoho islámského státu pod taktovkou Saúdské Arábie a katarského emíra.

5. Dojde i ke spojení s Tureckem a Irán bude úplně izolován, zatímco v Libanonu propukne nová občanská válka.

...

10. Kalifát vyhlásí džihád proti Evropě, ale to už Holland, Cameron a Obama budou někde v klídku a bezpečí a my budeme zase rýt držkou v zemi.

 

Víte jaký je rozdíl mezi teroristou a povstalcem? Povstalec bojuje na straně západu. Terorista bojuje proti západu. Ať žije orwellismus. ;)