Je příroda přežitek?
Je příroda přežitek?
Anotace: ze 4.3.2014
Nemám děti a vůbec do toho nemám co kafrat, ale zastávám názor, že je nutné vést dnešní děti a mládež ke vztahu a následně úctě k přírodě.
Vylíčila jsem kamarádce, že je třeba mladé muže naučit umět si poradit v přírodě, najít zde úkryt, něco k snědku, případně dokonce rozdělat oheň. Na to mi odpověděla, že tyto dovednosti byly potřeba ve středověku, kdežto dnešnímu modernímu muži jsou k ničemu, že dnes je potřeba jen počítačová gramotnost a obecně znalosti technologií.
Tento názor mě šokoval. Podle mně není jiné místo, kde člověk pozná svou sílu i své slabiny, kde se setká s přátelstvími která přečkají zatěžkávací zkoušky neobvyklých situací, než v lůně přírody. Cožpak jsme už od přírody nadobro odtrženi?
Kde jinde než uprostřed divoké přírody mladý člověk pochopí, jak je vlastně maličký. V souvislosti s tím v sobě objeví pokoru k jedinečnosti darů, nejen těch hmotných, které nám příroda dává.
Znám situaci, kdy člověk třeba osm hodin kráčí lesem, má žízeň a nikde není obchoďák, kde si lze něco koupit. V dítěti, které nezažije tento stav, které má na každém kroku to co chce, vzroste netrpělivost, rozhořčenost a ukňourané vynucování si uspokojení rozmařilých konzumních potřeb.
Když jdeš lesem, a nic s sebou nemáš, jen jedno jablko, naučíš se cítit vděčnost a radost z toho jedinečného plodu. Jeho šťavnatost ti přijde jako nejlepší chuť jakou jsi kdy okusil. Když jablko dojíš, s úsměvem odhodíš ohryzek do křoví a máš radost z toho, že i ptáci nebo brouci se najedí.
Přemýšlíš komplexně. Není jen mamonem prožraný celofánový svět Já Já Já, ale je příroda se svými křehkými zákonitostmi. Když lesem procházíš, ctíš jeho zákony a rytmy, napojíš se na jeho tep, cítíš jak dýchají stromy, jak pulzuje krev potoka. Stáváš se součástí toho živého organismu.
Když vidím děti v zoo, je mi do breku. Od jedinečných tichých živočichů, kteří je nudí, je jejich pozornost na každých dvou stech metrech odváděna stánky s občerstvením, suvenýry a hloupostmi, které původní záměr – seznámit člověka se stylem života zvířat, s jejich tichou moudrostí - zaniká pod fosforeskujícími nápisy v přetechnizovaném lunaparku dnešní doby.
Dítě u zvířete vydrží asi deset vteřin, což je jen nutně dlouhá doba pro to, aby si jej vyfotilo na svůj mobil. A pak jde dál, protože příroda je pro něj příliš nudná, málo akční, pomalá.
Nedávno jsem v lese potkala nejdříve skupinku pěších, pak několik cyklistů. Pro všechny z nich byla příroda jen rozmazaným zeleným flekem, který oni přes svůj hlasitý hovor o ničem či překotnou rychlost naprosto nevnímali. Šlo jim jen o zdolané kilometry, nikoliv o dar krásy a ticha, který jinde nenalezneme.
Je dnes příroda pouze přežitý schlíplý romantismus?
Komentáře (45)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Když kamarádka argumentuje středověkem, měla by si uvědomit, že jak výběr partnera, tak i pohlavní život gradující do plození rozmazlených synů, jsou dodnes věcmi ryze pravěkými.
07.03.2014 01:04:23 | Nikotin
Je dobře,že si to napsala.A že to kamarádka nepochopila nebo se urazila,
tak to je její problém.Vnímat ten prostor mimo město,krajinu,
stromy,rostliny,živočichy ale i přírodní zákoutí ve městech,je velmi osvěžující.
Umazat se od hlíny,sáhnout si na písek,vodu,bahno,kamínky,listy,klacíky,
kmeny....Prostě prožít ty všechny vjemy....to je pro děti naprosto
nenahraditelné...Děti,které mohou dělat a prožívat všechno zdánlivě
obyčejné, vyrůstají v daleko svobodnější,vyrovnanější,odolnější a citově
bohatší osobnosti...Příroda je moudrý učitel,nenahraditelný.Ji.
p.s.A technika?.....stačí když nastane blackout a bude nám na nic...
06.03.2014 20:34:13 | jitoush
No právě, stačí když vypne elektřina a hned je zhýčkaný člověk zoufalý.
07.03.2014 00:58:32 | Lilien
Zastavit se, zklidnit a nasát sílu přírody patří dnes k výjimečným schopnostem civilizovaného člověka.
Osobně mne dostal známý, klasický zarputilý obyvatel paneláku, který s klidem pronesl, že přírodu k ničemu nepotřebuje, ale ven chodí do práce a na nákupy. Má kočku, která je jen sním v té betonové krychli. Jednou omylem utekla ven a zas hned utekla do paneláku (do jiného bytu), prostě příroda ji stresuje, tak je vychovaná.
06.03.2014 17:00:43 | Lilien
Je úplně přirozené, že nenormální matky vychovají nenormální děti. Děti, co si zacpávají uši, když vedle nich znenadání zakokrhá kohout, nebo zabečí ovce… Děti, co se podělají, když ochutnají čerstvě nadojené mléko a pozvracejí se, když snědí opečeného buřta, páč netuší, že není špatný si potom dát dva loky Plzně od táty. Tohle všechno jsou naprosto reálné situace, které jsem zažil… Moje děti vyrůstají venku, a proto vědí, jak to na světě ve skutečnosti funguje. Stejně tak v první třídě vědí, kde leží Japonsko, že elektrika má vždycky dva konce a že i zdánlivě složitý věci se prostě dají vypočítat. Je teda fakt, že někdy jsou malinko za mimoně ve městě. Neumí se tam totiž pohybovat, protože neznají nebezpečí, jakým jsou třebas auta. Jsou na větvi z rotačních dveří vedoucích do obchoďáku, uvnitř kterého si pak mezi regály hrají na schovávanou. Nevěřila bys, jak rychle dovedou zmizet například v automatu na lahve. Jo tam dole v té díře kam se posílají celé bedny…. Někdy je to fakt docela mazec a dolů do civilizace je s sebou často beru v rámci socializačně vzdělávacího programu. :-) Nicméně jsem hluboce přesvědčen o tom, že je pro ně lepší, když budou za pár let tahat holky na seník, než když budou trávit odpoledne na U-rampě, nebo mít vážný deprese z toho, že jim chcípnul křeček… Kamarádku ani moc nelituju, ale její děcka převelice.
PS Náš les už divočinou dávno není. Tuzemský les je jenom obyčejné pole, na kterém se místo brambor sklízí dřevo. Za skutečnou divočinou se od nás musí vycestovat docela daleko, ale rozhodně to občas stojí to za to. Kamarádka by nejspíš zešílela, kdyby měla jít spát do stanu krátce po té, co by potkala skutečného medvěda, nebo kdyby ve spacáku slyšela hřmot laviny řítící se protisvahem.
Máš to pěkně napsaný, takže u mne za dva pointy.
06.03.2014 16:18:14 | Luky-33
Nemohu nereagovat - článek i reakce se mi líbí, ale pointy neberu, když tak tipy:)
06.03.2014 16:55:02 | Lilien
Lili, pointy, nebo tipy, vždyť je to fuk. Já nejsem fundamentalistickej odpůrce amerikanismů v češtině...
06.03.2014 21:03:08 | Luky-33
No jo já jsem zatuchlá citlivka:) Jsem si všimla, že mladí dnes píšou napůl anglicky a míchají to s češtinou a vulgarismy jako nic a vulgárnější jsou děvčata:( Liter je zatím bašta mateřštiny, proto mne vrazí do čumáku ojedinělé "ukázky moderního pojetí":)
Já jsem třeba měla osm let rušitnu včetně maturity, ale z ní si nikdo nic nebral.
06.03.2014 21:29:01 | Lilien
Já bych řekl, že pronikání cizích vlivů do češtiny se prostě zabránit nedá. Taky mi vadí, když to někdo přehání, ale samotnému mi sem tam něco ujede. Jazyk je živá věc, která se nestále rozvíjí, mění a adaptuje. Shodou okolností jsem teď o víkendu listoval odbornou literaturou pocházející z roku 1923. Náramně jsem se u toho bavil a současně si rozšířil slovník o několik krásných českých originálů, které však zavál čas a byly zcela nahrazeny cizími slovy. Víš, že hudba se tehdy nelinula z reproduktoru, ale z ryze české chvějky? :-)
07.03.2014 07:45:20 | Luky-33
To by chtělo nějaké staročeské dílko uvést v život. Chvějka je parádní, ale gramec byl přece jen gramofon, že jo?
07.03.2014 10:29:45 | Lilien
V tomhle případě se nejednalo o gramofonovou přenosku, ale o označení technického zařízení, které dnes všichni známe pod pojmem reproduktor. Tehdy se nazývalo chvějkou.
07.03.2014 13:02:28 | Luky-33
Ta se musela chvěti výrazně, no opravil sis chvějkou ony pointy:)))
07.03.2014 13:40:49 | Lilien
Zabránit se tomu nedá, ale poukázat ano. Chápu sem tam slovo (to se dělo vždy), ale někdy prostě už ani nerozumím, co chtěl dotyčný říct. A není to proto, že čeština nemá vlastní výrazy, může za to lenost. Opravdu není výjimečné narazit zvláště na internetu na českoanglické spatlaniny a odráží to i povědomí o nás jako národu. Dřív jsme plivali na agresivní Rusy, dnes podlézáme "těm hodňoučkým ze západu" zcela shrbeni a šťastni.
07.03.2014 10:18:51 | Lilien
Souhlasím s Tebou, Lilien. Opravdu se to dneska přehání. Myslím, že s obratem, přetechnizovaná elektronická doba, jsem to nepřehnala. "Sejvni to, lejkni to, loudni to.." to dnes zní odevšad, ani já nejsem vůči tomu imunní..
07.03.2014 10:44:55 | Jiřinka Mignonka
Jé, to jsem ráda, že mi někdo rozumí, dík a ať Ti to nejen píše :)
07.03.2014 11:50:11 | Lilien
Skvělá práce. A k té otázce na konci......TO NESMÍME DOPUSTIT!
U mě za ST. Zdravím a přeji hezký den. :O)
06.03.2014 13:30:17 | Tichá meluzína
To je typický člověk. Namísto přizpůsobování se přírodě přizpůsobuje přírodu sobě, a dnes až do takové míry, že už si sám myslí, že ji nepotřebuje. Stačilo by ale, aby se přestala těžit třeba jen ropa a celá infrastruktura moderního světa se pomalu začne hroutit. Hezky a čtivě napsaná úvaha.
06.03.2014 11:32:39 | CoT
Není, určitě není... Jen někdy zapomínáme. Víš možná taky nemám moc co mluvit, taky moc nedám procházkám v přírodě a těhmle věcem... Ale znám ten pocit když ji tak pět, sedm dní v lodi, okolo Berounka, lesy... Všechny auta, lidi, mobily daleko, míta bez signálu a přeto Ti nic z toho nechybí. Je to ai malinko něco jiného, něž o čem píšeš, ale přeto je to velice blízko myslím. Už jsem tam dva roky nebyl na té řece, stýká se mi a nad v létě :-)
06.03.2014 10:51:05 | Madanik
Sedm dní v lodi, to musí být nádhera. Jen vítr, čerstvý vzduch, šumění vody...
06.03.2014 10:56:15 | Jiřinka Mignonka
Pokud jsi na té lodi se svými lidmi, jinak brzká ponorka jelikož nemáš kde utéct. Ona ta romantika není úplně "zadarmo".
06.03.2014 17:04:06 | Lilien
Děkuji vám všem za to, že jste mě pochopili. Bohužel, moje kamarádka, která mě k napsání úvahy zčásti inspirovala, mě velmi zle odsoudila a zachovala se ke mně jako ke zlosynovi. Tvrdí, že já nemám co soudit, když děti nemám a mám se mírnit ve svých projevech a psát obecněji.
Nevím, co bych k tomu řekla.
Prý hnusně kritizuju celý svět a ošklivě soudím, i když děti sama nemám.
To ale vůbec nepochopila můj záměr.
Smyslem mé úvahy bylo vyzdvihnout krásu přírody, aby se lidi vzpomenuli na to, že z přírody pocházejí.
Místo toho se mi dostalo reakce, že si to má nejlepší kamarádka vzala do morku kostí osobně a mě zařadila mezi vyvrhely.
06.03.2014 19:57:28 | Jiřinka Mignonka
Co blázní, vždyť nikdo z toho textu nemůže pochopit, o koho se jedná. Podle mého názoru je to naprosto neadresný, a proto zcela v pořádku. Já bych pochopil, kdyby se své postoje snažila věcně obhájit a zabředla by s tebou do konstruktivního dialogu. Samozřejmě, že jsou určité věci, které z pozice bezdětné pochopit nemůžeš, ale přece se nemůže zlobit, když něco takového napíšeš. Naopak to že tě inspiruje, je daleko lepší, než kdyby ti byla lhostejná. Možná má spíš pifku na mě, páč jsem reagoval poměrně rozšafně a vyhraněně, nicméně já si za svým názorem stojím. Děvčata přece si nebudete kazit odpoledne kvůli takovéhle blbině…
06.03.2014 21:02:05 | Luky-33
Reagoval jsi naopak úplně perfektně. Líbí se mi jak píšeš a přemýšlíš. V okruhu mých přátel tomu říkáme "sexy mozek" :) Ale neber si to osobně, nebo když tak jen v tom dobrém slova smyslu :)
07.03.2014 10:49:36 | Jiřinka Mignonka
Představil jsem si ten svůj mozeček pěkně naservírovanej na talířku s vajíčkem a možná by potom na něm i něco zajímavého, nebo snad i vzrušujícího být mohlo, ale jinak spíš asi ani ne. :-)
07.03.2014 12:53:06 | Luky-33
:) Ne, naopak, mě se líbí ve funkčním stavu, kdy symapsemi nebo jak se to jmenuje, probíhají vzruchy. Opravdu, jsi ten typ člověka, který ve mně rozehraje krásný akordy, a píseň vede do překvapivě příjemného finále, i když první tóny jsou v e-moll.
07.03.2014 13:01:54 | Jiřinka Mignonka
Už jsme se usmířily :) Ono pravé přátelství ustojí jakékoliv výměny názorů, třeba i ostré :)
07.03.2014 10:40:39 | Jiřinka Mignonka
To je mi líto, ony matky mají jistě víc starostí a mnohdy se musí dost otáčet, tak si to prostě ulehčují jak jde. Mnohdy i závidí volnost a bezstarostnost těm bez závazků a neberou je jako sobě rovné. Nicméně každý je štěstí svého strůjcem.
06.03.2014 20:37:35 | Lilien
Je no jeden rok pršelo, vody bylo spouta, jeden rok bylo zase sucho a tím pádem míň vody. Jeden rok jen já a kamarád, další u nás jelo víc ... Pokaždé jinak, tejné místo, ale nezapomenutelné... Ani ten déšť moc neva :-) Dlouho zabíráš a pak za rohem uslyšíš šumět peřeje a na chvilku se kráně vezeš :-) To se nedá všecko popsat no a horší pak bývá ten návrat do víru velkoměta... Jak říkám, doufám že snad už v létě .-)
06.03.2014 11:02:42 | Madanik
To je krásný. Tak ať Ti to letos zase vyjde! :)
06.03.2014 11:08:48 | Jiřinka Mignonka
To já bych Ti přál aby nemusela mít podobný úvahy .-) Ale píš Ti popřeju, aby Tě za brzo pohtily koruny stromů a mech a dlouhý a nekonečný ticho :-)
06.03.2014 11:20:20 | Madanik
Děkuji moc. Určitě mě brzy obejme vůně mechu, vyrážím do lesa každý víkend. A promin, tato úvaha nemá být smutná ani přehnaně kritická, naopak má jen podnítit lidi k přemýšlení :)
06.03.2014 11:22:42 | Jiřinka Mignonka
Prosím neomlouvat, mě donutila zamyslet se a uvědomit si že sem rád za to že znám a něco jsem prožil, takže svůj úkol splnila řek bych .-) Takže spíš já děkuju než Ty se omlouvej .-)
06.03.2014 11:25:09 | Madanik
Není tomu dávno, co jsem měl podobně myšlenky v hlavě a všímal si všech kteří berou i ten pouhý les jen jako zkratku z místa A na místo B. Já jako osoba, která sice vyrostla v městě, tak je pro mě příroda něčím , bez čeho bych si život nedovedl představit a rozhodně s ní seznamuji i svého skoro 4-letého bratra. Minimálně jednou týdně s ním chodím na procházky přes lesy, okolo řek a potoků a vysvětluji mu vše tam jak mi to kdysi vyprávěl děda. Přitom nejkrásnější když s ním unaven posedím a pomalu mi usíná na klíně za zvuky šumu lesa a tekoucí vody. :-)
06.03.2014 10:07:19 | Bunney