Před dvěma roky jsem si sama pro sebe psala následující úvahu, nyní - přiznám se díky Básněnce, která použila ve svojí básni název Hologramy - jsem si ji připomněla. Snad se mohu podělit tu s vámi - kdo se nezaleknete délky textu ani jeho obsahu - a kdyby jen jednoho člověka úvaha zaujala, bude mi potěšením. Předem děkuji.
-
Je zajímavé hledat a objevovat tajemství, obzvláště ta, která se dotýkají našeho světa. Jsou navenek mnohdy neviditelná, nezřetelná, dokud si jich nevšimne někdo první, kdo touží vědět víc. Pak se přidávají další, a pátrají po vysvětlení. Ale i když některým tajemstvím příliš či vůbec nerozumíme, i jen zlehka v myšlenkách se jich dotýkat může být velkým dobrodružstvím.
-
Je zajímavé hledat a objevovat tajemství, obzvláště ta, která se dotýkají našeho světa. Jsou navenek mnohdy neviditelná, nezřetelná, dokud si jich nevšimne někdo první, kdo touží vědět víc. Pak se přidávají další, a pátrají po vysvětlení. Ale i když některým tajemstvím příliš či vůbec nerozumíme, i jen zlehka v myšlenkách se jich dotýkat může být velkým dobrodružstvím.
Dovolte mi nabídnout následující úvahu, připadá mi natolik pozoruhodná, že bych se ráda tu s vámi o ni podělila. Jen podtrhuji, vycházím z všeobecně známých a publikovaných poznatků, pokusím se jen nastínit, jak jsem porozuměla. Tak tedy, zkusme si představit:
-
Nepatrné, droboučké subatomární částice, pouhým okem neviditelné, mají za jistých okolností podivuhodnou schopnost či vlastnost: Bez ohledu na vzdálenost, jež je odděluje, tedy ať jsou od sebe pár centimetrů nebo miliardu kilometrů, zdá se, že každá částice ví, co dělá ta druhá, v ten samý okamžik, v danou chvíli. Jakoby by byly jeden celek, jedna bytost, přestože jsou dvě, a daleko od sebe. Nepotřebují překonávat mezi sebou nijakou vzdálenost, a přesto vnímají jedna totéž co druhá miliardu kilometrů daleko. Navzdory platné teorii, že nic není rychlejšího světla. I světlo paprsku vyslaného k nám ze Slunce potřebuje určitý čas, než k Zemi dorazí. Jak je tedy možné, že nepatrné částečky hmoty vědí jedna o druhé v ten samý okamžik, ať jsou kdekoliv ve vesmíru, jakkoliv od sebe vzdálené? Překvapil mě nápad, který vnáší nový pohled na fantastickou záhadu z kvantové fyziky a zároveň nabízí i nové vnímání vesmíru, nás samotných, pokouší se ukázat další směr v hledání porozumění našeho světa...
Jistě jste se již každý setkali s pojmem hologram, trojrozměrným obrázkem. Má neobyčejnou vlastnost, kterou si dovolím připomenout. Tady si pomohu citací:
"Hologram je tří-dimenzionální fotografie, vytvořená pomocí laseru.
Proces vzniku hologramu začíná vystřelením laserového paprsku rozděleného při průchodu skrz polopropustné zrcadlo. Snímaný objekt se nejdříve vystaví expozici prvního laserového paprsku, tento paprsek se odrazí od objektu a vzápětí se střetne s tím druhým, čímž vznikne výsledný interferenční vzorec, který je zachycený na film. Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná změť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se tří-dimenzionální obraz původního předmětu.
Tří-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže. A jestliže tyto poloviny budou znovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku."
Ještě raději jednou, co je důležité, z encyklopedie fyziky: "Informace o každém bodu zaznamenávaného předmětu je díky interferenci světla „rozptýlena“ v celé ploše hologramu. Proto je možné i z pouhého úlomku holografické desky rekonstruovat celý obraz."
Tato úžasná a fantastická vlastnost, schopnost hologramu evokuje (nabízí) možná nový pohled na vnímání vesmíru i nás v něm, nabízí myšlenku sounáležitosti v celistvosti, a myslím si, dokonce i sounáležitosti časové, průřezem historií. Každá jednotlivost, i nepatrná maličkost, dokonce i tehdy, je-li zdánlivě nezávislá, divoká a nezkrocená, je součástí (vyššího) celku, a nemůže se z něho vyloučit (vymanit). Všichni jsme provázáni jedni s druhými, bez ohledu, zda dáváme přednost levému či pravému vidění událostí (chaosu světa), i tehdy, i když jsme od sebe vzdáleni v čase a prostoru, PATŘÍME K SOBĚ. Jako ty subatomární částice, které vědí jedna o druhé, ať se nacházejí kdekoliv ve vesmíru.
Pokud snad by mohl platit princip provázanosti světa a jeho obyvatel, zkusme si představit, že každá naše bolest i radost působí mnohem dál, než jenom v nitru jednoho člověka, mě nebo Tebe, Vás. Je tedy určitě dobré usilovat se žít více v radosti, a působit co nejméně bolesti jiným, neboť co se děje mně, projeví se zcela jistě vzdáleně i jinde - podobně jako je tomu v kvantové fyzice subatomárních částic. A konečně, vždyť i o nás se praví v Bibli, že jsme jen drobounkými částečkami, zrnkem prachu... i když, tady si dovolím polemizovat, než prachem, cítím se více být drobným zvířetem, třebas želvuškou v mechu:
želvuška v mechu :-)
A pro zajímavost i pobavení, našla a vybrala jsem pro vás dva holografické obrázky, když se pozorně zadíváte, možná spatříte něco, co na první pohled není vůbec vidět, pro mě jsou ty obrázky doslova kouzlem či bránou do jiného světa, v němž samozřejmě jako i u nás doma voní teplý čaj v pestře zbarvené čajové konvici...
Dodatek k úvaze vložený dnes 27.12.2015 :
http://www.osel.cz/7751-ijeme-ve-2d-hologramu-experimentalni-test-povahy-vesmiru.html
Žijeme ve 2D hologramu? Experimentální test povahy vesmíru
http://www.osel.cz/8573-experiment-holometer-vyvratil-teorii-kvantoveho-sumu.html
Experiment Holometer vyvrátil teorii kvantového šumu
Z tohoto posledního odkazu si dovoluji doslovně citovat :
"Experiment jako je Holometer tu ještě nebyl. Nesmírně citlivý přístroj na měření kvantové povahy časoprostoru v americkém Fermilabu, stát Illionois na to přitom zrovna moc nevypadá. Na první pohled působí dojmem nepříliš komplikované soustavy laserů a zrcadel, zdání ale v tomto případě klame. Holometer je extrémně přesný laserový interferometr, schopný změřit pohyb, který trvá miliontiny sekundy, a odehrává se na vzdálenosti tisíckrát menší, než průměr jediného protonu.
K čemu tohle všechno? Jak jsme již na OSLU psali, Holometer postavili proto, aby ověřil jeden ze základních předpokladů naše vnímání světa – že časoprostor je kontinuální. Šéf Centra Fermilabu pro částicovou astrofyziku Craig Hogan totiž věří na holografický princip, který vyvěrá ze strunových teorií, a podle něhož časoprostor vlastně není spojitý, nýbrž se skládá z velmi malých kvant. Podle Hogana by celý vesmír mohl být jako ohromný displej, který nám předvádí úžasné obrazy a uchvacující děj, ale když se podíváme hodně zblízka, tak uvidíme jenom jeden pixel displeje vedle druhého.
Hogan navrhl hypotézu holografického šumu (holographic noise), podle které by kvanta prostoru měla vyvolávat všudypřítomný a velmi slabý, ale přesto zachytitelný šum. Právě tohle je účel experimentu Holometer – zachytit tento holografický šum, přízračné chvění nespočtu nesmírně nicotných kvant časoprostotu, pokud ovšem existují.
Když Holometer loni v létě ve Fermilabu spustili, tak se všem zatajil dech. Uplynul více než rok, experiment Holometer podle všeho poctivě pracoval a měřil, a teď tu máme čerstvé výsledky. A Hogana to očividně moc nepotěšilo. Podle dostupných informací Holometer Hoganovu teorii holografické šumu velmi spolehlivě vyvrátil. Jak se zdá, vesmír nefunguje jako nezměrný 2D displej podle původních Hoganových představ, a víme to se slušnou statistickou spolehlivostí. Když si vědec vyvrátí milovanou teorii svým vlastním experimentem, je to hodně hořká pilulka. Ale taková už věda bývá.
Rok intenzivní práce sice vyšel vniveč, pokud jde o nehynoucí slávu, a Nobelova cena se pro tentokrát rozplynula, Craig Hogan je ale podle všeho kovaným vědcem, kterého jen tak něco nezlomí. Hned se nechal slyšet, že to byla prostě jenom jedna z teorií, a že jeho tým experimentu Holometer ve skutečnosti prokázal, že jsme schopni studovat časoprostor ve velice jemném prostorovém rozlišení. Zásadním sdělením pro Hogana je, že pokud chvění kvant prostoru existuje, tak je mnohem slabší nebo se kvanta hýbou jinak, než jak by je Holometer mohl detekovat. Podle Hogana to není konec nýbrž začátek, a že díky malému týmu, jehož většinu tvořili studenti, teď máme k dispozici technologii, se kterou lze studovat úžasné věci. Holometer se přesností prý téměř vyrovná experimentu na chytání gravitačních vln LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory).
Co dál? Podle Hogana bude tým experimentu Holometer pracovat dál. Co ostatně jiného s takovým přístrojem? Budou sbírat další data, analyzovat je a publikovat další studie. Hogan to nevzdává a vytváří nový model holografické struktury vesmíru, který by nebyl v rozporu s pozorovanými daty tohoto unikátního experimentu. Stále je ve hře mnoho. Jak před rokem ke spuštění experimentu Holometer prohlásil Pavel Bakala z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, důsledky případné zrnitosti prostoročasu by byly pro astrofyziku vysokých energií a celou kosmologii velmi významné. Holografický princip sice utrpěl závažnou porážku, zatím ale není úplně ze hry. Vše nasvědčuje tomu, že si Hogan a spol. s experimentem Holometer užijí ještě spoustu zábavy."
:-) Těším se na další výsledky v bádání, budu se snažit i nadále sledovat.
Pro ty z vás, kdo dočetli až sem, vkládám za odměnu holografický obrázek, určitě je hezčí, než želvuška v mechu :-)), prosím:
Komentáře (20)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
