S pravděpodobností rovnou jedné...
S pravděpodobností rovnou jedné...
Anotace: ...
Je to pár dnů, připomněl se mi blog, jehož autorem je matematik prof. P. Klán, a jehož text se mi velmi líbil, prosím, dovolím si jej přetisknout tu zde, vyšel pod názvem :
"Kvantová částice píše science fiction."
Kvantová země žila očekáváním. Měla tu vyjít první science fiction. Neznalo se, která vyjde a nebylo zřejmé, jak se zachová kvantová cenzura. Kvantovou zemi nebylo snadné opustit a téměř nemožné se vrátit. Když chtěla částice kvantovou zemi opustit, bylo nutné, aby u hranic země shromáždila nadměrné množství částic. Čím více jich bylo, tím bylo pravděpodobnější, že alespoň jedna ze shromážděných kvantovou zemi opustí. Do poslední chvíle nebylo jasné, jaká.
Kvantová země měla jednoduché zákony, které vedly částice ke složitému chování. Částice žily v každém místě země s jistou pravděpodobností. Mezi místy se rychle pohybovaly. Jednoduché zákony každému místu kvantové země předepisovaly jistou pravděpodobnost, že se tam částice vyskytne. Mezi částicemi se šířilo, že existují vzdálené země, kde je možné žít na jednom místě s pravděpodobností rovnou jedné. A se zákony vedoucími k jednoduššímu chování, po kterém toužily. Proto se na první science fiction těšily.
Science fiction vyšla. Aby se zvětšila pravděpodobnost, že ji přečte více částic, shromáždily se částice na výdejních místech ve větším počtu. Obsah se po kvantové zemi rychle rozšířil. Částice žasly, že ve vzdálených nekvantových zemích existuje čas, který neznaly. Částice v těchto zemích žijí na místech podle zákonů, které určuje čas. Žijí tam s pravděpodobností rovnou jedné. Částice se nepohybují po celé zemi. Pohybují se po hranicích země daných prostou geometrií. Částicím kvantové země se líbil takový jednoduchý život.
Za účinného povzbuzování kvantových aktivistů na zavedení času v kvantové zemi se všechny částice shromáždily na jednom místě, aby zvýšily pravděpodobnost úniku do nekvantové země. Mnohým z nich se tak přání splnilo. Vstoupily do nekvantové země a přijaly čas a zákony vedoucí k jednoduchému životu. Život velmi užívaly. Čas jim však přinesl něco, co předtím neznaly. Každá částice musela v minulosti vzniknout za předurčených počátečních podmínek. A časem byl pouze jistý typ hodin. Celý budoucí jednoduchý život byl na počátku úplně známý. Známý byl také jeho konec. Částice takové zjištění překvapilo a zaskočilo. V kvantové zemi počátek a konec neznaly. Science fiction nic podobného nezmiňovalo.
Kvantová země měla jednoduché zákony, které vedly částice ke složitému chování. Částice žily v každém místě země s jistou pravděpodobností. Mezi místy se rychle pohybovaly. Jednoduché zákony každému místu kvantové země předepisovaly jistou pravděpodobnost, že se tam částice vyskytne. Mezi částicemi se šířilo, že existují vzdálené země, kde je možné žít na jednom místě s pravděpodobností rovnou jedné. A se zákony vedoucími k jednoduššímu chování, po kterém toužily. Proto se na první science fiction těšily.
Science fiction vyšla. Aby se zvětšila pravděpodobnost, že ji přečte více částic, shromáždily se částice na výdejních místech ve větším počtu. Obsah se po kvantové zemi rychle rozšířil. Částice žasly, že ve vzdálených nekvantových zemích existuje čas, který neznaly. Částice v těchto zemích žijí na místech podle zákonů, které určuje čas. Žijí tam s pravděpodobností rovnou jedné. Částice se nepohybují po celé zemi. Pohybují se po hranicích země daných prostou geometrií. Částicím kvantové země se líbil takový jednoduchý život.
Za účinného povzbuzování kvantových aktivistů na zavedení času v kvantové zemi se všechny částice shromáždily na jednom místě, aby zvýšily pravděpodobnost úniku do nekvantové země. Mnohým z nich se tak přání splnilo. Vstoupily do nekvantové země a přijaly čas a zákony vedoucí k jednoduchému životu. Život velmi užívaly. Čas jim však přinesl něco, co předtím neznaly. Každá částice musela v minulosti vzniknout za předurčených počátečních podmínek. A časem byl pouze jistý typ hodin. Celý budoucí jednoduchý život byl na počátku úplně známý. Známý byl také jeho konec. Částice takové zjištění překvapilo a zaskočilo. V kvantové zemi počátek a konec neznaly. Science fiction nic podobného nezmiňovalo.
Nekvantová země žila očekáváním. Měla vyjít další z mnoha science fiction. Vědělo se, která vyjde a bylo zřejmé, jak se zachová nekvantová cenzura. Nekvantovou zemi bylo snadné opustit a ještě snadnější se sem vrátit. Když chtěla částice nekvantovou zemi opustit, bylo nutné, aby hranice přešla sama. Čím méně jich bylo, tím bylo pravděpodobnější, že nekvantovou zemi opustí. Science fiction vyšla. Aby se zvětšila pravděpodobnost, že ji přečte více částic, chodily částice na výdejní místa jednotlivě. Obsah se po nekvantové zemi rychle rozšířil. Částice žasly, že ve vzdálených kvantových zemích neexistuje čas ...
Mám ráda podobná témata k zamyšlení a úvahám, i když se zprvu zdají tak daleko od reality běžného života. Dle možností si vyhledávám poznatky, publikované pro laickou veřejnost, či i jen předpovědi a náhledy, které by rády přispěly k poznání světa, a čekají zatím na ověření. Sním a čtu si o vesmíru, té velké bublině, z které není úniku a kde kromě veškeré energie, hmoty, časoprostoru a fyzikálních zákonů je přítomna rovněž bolest i smutek spolu s láskou a se štěstím... kde vedle všeho dosud stvořeného je potenciálně přítomno i to, co ještě neexistuje (všemi možnými cestami) a může ovlivnit, co již je nyní. /Uvedu konkrétní příklad, který jsem našla na wikipedii : Každý elektron je v podstatě totožný s každým jiným elektronem, a proto musí amplituda pravděpodnobnosti počítat s možností, že si vymění místa, což je jev známý jako symetrie výměny. Toto pojetí vesmíru, a to jak existujícího, tak neexistujícího, má volnou paralelu v buddhistické doktríně šúnjata o vzájemném vývoji reality. Dovolím si tady připomenout, a prosím s velkou pokorou, svoji vlastní úvahu z doby před dvěma roky : O nedůležitosti časové, kdy zcela nezávisle mně přišlo přirozené snad v podobném náhledu přemýšlet o vzájemném prolínání - ovlivňování času přítomného (minulého) s myšlenou budoucností. Jevilo se mi, že čas je nedůležitý, neboť provázaný, a nezáleží tolik na směru jeho plynutí. Za důležitou jsem považovala myšlenku a její sdílení, uskutečňování, které nás k cíli (budoucnosti) přibližuje (sbližuje). Už ani nevím, proč a jak jsem k takové úvaze dospěla, určitě mě něco nebo někdo inspiroval./
Ale zpět ke kvantovým částicím pana Klána.
Co je to vlastně kvantová neurčitost času a prostoru, jak si ji představit? Třeba tak, že kvantová neurčitost čas a prostor "rozmazává" ? Zkusme si představit :
Jestliže kvantová neurčitost je aplikována na prostoročas, předpoví nám, že poněkud nepřesně bude určen samotný prostor s časem: body v prostoru i časové okamžiky se rozmažou. Kvantová rozmazanost ale znamená ještě víc: zamlží i dosud oddělené identity prostoru a času.
V každodenním životě je prostor prostorem a čas časem - nejsou tu žádné nejasnosti, přestože prostor a čas jsou téměř totéž a tvoří nedílnou součást jednotného prostoročasu. V kvantové doméně začínají být ale jejich odlišné identity nejasné. Někdy se intervaly času chovají jako prostorové intervaly a naopak: prostor začíná být jako čas a čas se začíná podobat prostoru. Výsledné krize identity - kvantové fluktuace "prostorovosti" a "časovosti" - jsou nesmírně malé. V kontextu vzniku vesmíru ale mohly mít ohromný význam.
Představme si směr do minulosti, prostoročas se neustále zmenšuje, až se na počátku času smrští do "nicoty", podle lidského měřítka neobyčejně malé, ale nikoli nulové - což je zásadní. Těsně předtím, než k singulární události, kterou vše končí, dojde, se ale začne rozmazávat samotný čas, na nějž dolehne krize identity a začíná přejímat čím dál více rysů, které spojujeme s prostorem. Čas se na prostor nezmění náhle, nýbrž se vytrácí plynule. Na samém "počátku" je již čas čistě "prostorový". Na jedné straně je konečný směrem do minulosti - čas nepokračuje zpět věčně - ale na druhé straně nemá ani žádný jasný okamžik stvoření světa. Snaha vyhmátnout první okamžik je odsouzena k nezdaru, protože ten se ztrácí ve všeobecné neurčitosti kvantové mechaniky. A ptát se, co předcházelo velkému třesku, je marné... /Tuto stať jsem čerpala z knihy autora : Paul Davies.
Thomas Tallis - Spem in alium, motet a 40
Dovětek.
Nevím, jak vy ostatní, někdy si myslívám, že jsem v životě nalezla jakýsi řád, když tu se kolem mne počne stahovat snad všechen chaos světa, svírá a drtí, drásá, a nevím si s ním rady. Nevím ani, jestli vůbec někdy, smysluplně si vím rady. Hledám totiž právě to jedno jediné místo, kde je možné žít s pravděpodobností rovnou jedné... nejlépe dvěma.
Dovětek.
Nevím, jak vy ostatní, někdy si myslívám, že jsem v životě nalezla jakýsi řád, když tu se kolem mne počne stahovat snad všechen chaos světa, svírá a drtí, drásá, a nevím si s ním rady. Nevím ani, jestli vůbec někdy, smysluplně si vím rady. Hledám totiž právě to jedno jediné místo, kde je možné žít s pravděpodobností rovnou jedné... nejlépe dvěma.
Autor Helen Zaurak, 20.08.2017
Přečteno 883x
Tipy 11
Poslední tipující: Jeněcovevzduchukrásného, Kubíno, Amonasr, jitoush, Jort, piťura
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
....některé "věci"jsou pro mě téměř neuchopitelné,ale svým přístupem
mě ponoukáš k zamyšlení.....a ten závěr je víc než pravdivý......Ji./úsměv/
Helenko,díky...
21.08.2017 21:42:32 | jitoush
Milá Jituško,
pro mě zrovna tak je mnoho věcí neuchopitelných, přesto mne vábí a lákají svou tajuplností, hledám paralely pro život i tam, kde zdánlivě nejsou k nalezení... snáze se tak vypořádám se svými malými či většími smutky :-)
Děkuji Ti, že jsi věnovala čas textu, který ani nevím proč jsem si přála sem vložit, jsem si vědoma, že je dosti těžký a já sama jsem jen pouhý laik. Vedeme doma s Náčelníkem občasné hovory na podobná témata, vidíš, tak již vím, proč jsem se tak zasnila...
Ještě jednou děkuji a přeji hezký večer, Jituško :-)
21.08.2017 21:53:06 | Helen Zaurak
.....Tobě taky hezký večer,je skvělé vést s Náčelníkem takovéto hovory,
ozvu se,však víš a díky................vše bude dobré,pro všechny,
o kterých byla řeč..........Ji./úsměv/
21.08.2017 21:57:08 | jitoush
...v tomto ohledu se mi nedávno zdálo něco o náhodě, že je to místo prolínání lidských osudů podobný hypertextovým odkazům...
21.08.2017 13:12:31 | Jort
Děkuji mnohokrát, Jorte, za Tvé zastavení a sdílení, vážím si toho.
Děkuji a přeji pěkný večer :-)
21.08.2017 20:01:54 | Helen Zaurak