První krůčky

Nejrychlejší spermie dosáhla svého cíle, radostně zavrtěla ocáskem a pronikla.

Je zajímavé, jak dva průniky jdoucí po sobě můžou tolika lidem, včetně mne změnit život.

V ženském těle následuje revoluce. V globálním, světovém měřítku snad jen srovnatelná s tou v Rusku, plná ideálů, očekávání a změn. Výsledek? Průser, tedy zase kluk. Štěpánka, jméno připravené pro radostnou událost, šťastnou chvilku početí, musí být zapomenuto.

To už je dávno. Ne zas tak dávno abych zapomněl já.

Po pětačtyřiceti letech svého a kýmsi nechtěného ale ve své podstatě klidně prožitého života / až na pár pádů na hubu / sedím v práci na noční, několik hodin po půlnoci a přemýšlím, /s velkou nadsázkou / jestli mám přijmout nabídku kolegy Aťana z literárního serveru abych se stal externím přispěvovatelem na blog, potažmo institut ASIČR. Zda ho k tomu vede úplná ztráta smyslů nebo soudnosti, nevím, vím ale jistě, že k jeho i smůle ostatních přijímám.

V rychlém sledu roztříštěných myšlenek, jak jinak nad ránem, dostávám nápad. „Už toho bych se Aťane bál.“ Jestliže má institut ve svém názvu slovo „sex – sexuální“ musíme se k němu nějakým způsobem vlastně dobrat. Nelze se narodit a žít sexuálně, se sexem.
Cítíte také při vyslovení toho slova příjemné vzrušení? Cítili byste ho v pěti měsících v pěti letech? NE! Ne? Nechte se vyšetřit. Pro ty starší a trochu již zapomětlivé, sex je souhra šťastných náhod trvajících podle celosvětových průzkumů asi 15 minut, plus mínus i s předehrou.

Tedy abych neodbíhal, má li to slovo v názvu institutu opravdu být a být opodstatněné musíme se k němu dopracovat pěkně od počátku.
Proto navrhuji blog a bádání ASIČR rozšířit o rubriku, v níž by ctihodní docenti, přispěvovatelé a čtenáři prozkoumali jaké následky či vliv na další vývoj dětské duše, dítěte, mělo jejich první setkání s opačným pohlavím a první erotické uvědomění si sebe sama.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Malá ukázka.
Do deseti let pro mě byla děvčata jen jakýmisi jinými chlapci. Při společném tělocviku jsme spolu sdíleli šatnu a jen barva a střih trenýrek nás trochu odlišovaly. Socialistické školství nemělo rádo rozdíly a tak jedině délka vlasů a sukně / pod které nebyl zatím důvod dívat se / dávali vytušit kdo je kdo.

To se ovšem změnilo, na mém prvním a posledním pionýrském táboře ve východoněmeckém Warnemünde kam jsem byl na čtrnáct dní vyhoštěn z rodiny. Nevím, jestli za ten trest může těch pár holubů sestřelených ze střechy souseda, který nám otrávil kočku nebo na náves vypuštěný bejci. V každém případě se mi moc nechtělo vyměnit lesy a rybníky na jihu Čech za kus prázdnin někde u moře.

Moře, mohl jsem tušit, že to nebude nic moc a samozřejmě přišlo velké zklamání. Pobřeží, které nebylo ještě ani vidět bylo už z dálky cítit, smrdělo, nějakou na břeh vyplavenou na studeném slunci tlející trávou / zlatá siláž /.
Moře? Velkej blbej rybník, u kterého jsem se nemohl blýsknout tím, že ho přeplavu jako Lipno u Horní Plané. Mimochodem, v Horní Plané bylo stejně víc Němčourků, proto se tam hrála třikrát denně jejich hymna, aby si našinec mohl v klidu nakoupit. Prostě není nad pravý jihočeský rybník, dopoledne husy a kachny, odpoledne děti a dobrovolní hasiči nacvičující útok na hořící stoh, jako ten, u kterého jsem si s bratránky poprvé zapálil dědovo partyzánku. To bylo facek.
K věci.
Zklamání z moře bylo zapomenuto, když jsem se s několika chlapci znuděně loudal po pláži a došel až k místu plného naháčů. Nuda pláž, proč se tomu tak říká, dodnes nepochopím, protože já se tem od prvního okamžiku vážně nenudil. Naopak. Už vás někdy kopnul kůň, nebo kráva jako mně u babičky ve stáji? Stejné pocity jsem zažíval při pohledu na „svou“ první nahou ženu a vlastně i chlapa. Starší kamarádi mne ihned naučili místopis ženského těla v několika jazycích, až později jsem pochopil, že je to všechno stále tvárná a bohatá čeština. Kozy, malé a velké, sloní uši a stojáky s dudlíky jako palec u nohy. Klíny, buchtičky, kačenky, frndy / to bych asi cenzuroval / chlupaté jako papacha kozáka který nám vykládal o koni který pil z Vltavy / blbec, každý ví, že to byl Horymír se Šemíkem /. Samozřejmě, obdivoval jsem i chlapy, kterým se frňousek při každém kroku houpal jako boxovací pytel. Nádherná podívaná, násobená příjemným pocitem, tam někde uvnitř mne. Nejsem si jist co přesně se stalo, ale ihned po příchodu z pláže jsem se začal zajímat, jestli naše děvčata i pionýrky z jiných spřátelených zemí mají to samé, co jsem viděl na pláži.
Bez valného úspěchu, buďto jsem dostal pár facek nebo tam nic neměly. Teprve až na společné diskotéce se mi podařilo přesvědčit nádhernou Miriam, která měla asi o dvacet kilo víc než já, aby mi dala nahlédnout za závěsem pod sukni a košili pionýrské uniformy. Za odměnu dostala pusu a adresu, na kterou mi ještě dlouho po skončení tábora psala, bohužel německy.

Nabitý zkušenostmi jsem po prázdninách vlétl do třídy jako uragán a ihned se jal kontrolovat holky ze třídy, zas bez úspěchu, některé / skoro většina / během prázdnin změnily svůj vzhled, vytáhly a pod tričky se začaly zaoblovat a nás prťavců si už nevšímaly. Ještě, že mám o čtyři roky starší sestru, kterou jsem kontroloval přes klíčovou dírku.

Od těch nádherných prázdnin jsem začal vidět dívky v jiném světle, většinou nahé.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Myslím, že toto je ta správná chvíle pro vážené docenty ASIČR aby prozkoumali čím to je, že se malému dítěti tak náhle zhorší zrak. Vidění.