Na sklonku

Na sklonku

Anotace: ... života.

Otevřela jsem spíž a najednou mě to trklo. Znenadání jsem zaregistrovala, že horní polička je prázdná a došlo mi proč. Přesně tam jsem celá léta ukládala svoje zásoby čokolády a všechny sušenky, co mi naši koupili. Teď to zelo prázdnotou. Najednou jsem si uvědomila, jaké to je, když děti opustí své rodiče. Jednoho dne ten den přijde, ale mám dojem, že na to žádný rodič nemůže být dostatečně připravený. A přesně tak, jak je prázdno ve vašem starém pokojíčku, ze kterého se po čase dost možná stal pokoj na šití, nebo pokoj pro hosty (ne záměrně, spíš z důvodu zaplnění toho prázdna) a polička na sladkosti je vyklizená, stejně tak musí být prázdno v srdci všech rodičů, kteří se museli smířit s tím, že vlastně jejich role je u konce. Skončilo to. Jediný človíček, který jim bude běhat po trávníku a halekat jak o život radostí, bude leda tak jejich vnouče. Jenže to už nebude stejné, bude to jen způsob, jak se na nějaký čas odprostit od té prázdnoty. Najednou si uvědomuju, že je to přesně ta chvíle, kdy si každý klade otázku, co je tedy tím smyslem života. Je to práce? Neskutečné bohatství a zdraví zajištěné do konce života? Možná že je to právě „jen“ domov. Ten pocit, když přijedete z práce, zabouchnete za sebou dveře a vaši maličcí caparti se k vám vesele přiženou a skočí vám na záda. A vy se smějete i přesto, že vás z celodenního sezení v kanceláři bolí záda. Jenže nechcete zkazit tu dokonalost.

Jednoho dne to ale všechno skončí, a možná právě proto, že v nejlepším má být vždycky konec. O třicet let později se každý rodič takhle usměje akorát na své vnouče, i když ten úsměv už nikdy nebude stejný jako dřív. Na sklonku života to už ani stejné být nemůže. Z dětí se stanou rodiče, z rodičů prarodiče a ze vzpomínek akorát důkazy ve formě fotografií.

Po tom všem zůstane stejně tak pusto, jako po dětství vlastních dětí. Myslím, že když je někdo rodič, už nikdy nemůže být ničím jiným. Může si maximálně vybrat, jestli bude špatným nebo tím nejlepším na světě. Jenže každý, který se snaží ze všech sil (a oni se vážně snaží) je vlastně tím nejlepším rodičem, kterého můžete mít.

Autor Philosophic Theory, 24.06.2014
Přečteno 672x
Tipy 3
Poslední tipující: jitoush, Pamína
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Je to opravdu pěkné zauvažování, dobře zpracované a přiměje člověka k zamyšlení. Jen jedna drobnost: "...když rodiče opustí jejich děti." Tahle řečeno to znamená, že rodiče byli opuštěni dětmi, i když z dalšího textu vyplyne, že je tomu naopak. Místo "jejich" by spíše mělo být "své," ale lepší je prostě jiná formulace. Nic to ovšem nemění na hloubce textu.

25.06.2014 11:04:04 | pedvo

líbí

Báječné :-)
(Mohu se pochlubit kombinací obého, dvě děti z domu - zatím bez vnoučat - třetí adolescent přichází jen na nocleh a v nočních hodinách pravidelně vybílí poličku se sladkostmi :-) A stejně jsem neskutečně šťastná, že aspoň nocuje :-)

24.06.2014 20:44:18 | Pamína

líbí

Děkuju moc za přínosný komentář :-). Já sice děti ani vnoučata ještě nemám, ale už teď si uvědomuju, jak je vlastně u našich svým způsobem prázdno. Ale myslím, že i tak jsou za nás šťastní. A možná právě v tom je to kouzlo života :-).

24.06.2014 20:49:21 | Philosophic Theory

líbí

Jsi opravdu vnímavá. Určitě budeš senzační máma a Tví rodiče nebudou nikdy trpět nedostatkem Tvé vstřícnosti a lásky. Gratuluju vám všem dohromady ! :-)

24.06.2014 21:00:59 | Pamína

líbí

Páni, tak to opravdu díky :-)

24.06.2014 22:18:20 | Philosophic Theory

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel