Čekání na vybitou baterii

Občas mám pocit, že sedím u notebooku a jen čekám, až se vybije baterie.

Do uší mi proudí krásná hudba (https://www.youtube.com/watch?v=-XIRj_Iq3cw), ale ze sebe žádnou "krásu" vymačkat nedokážu. Nedokážu nic krásného napsat, nic krásného nakreslit. Umím jen vybíjet baterii.

Vidím krásu všude kolem sebe a vím, že nejsem její součástí. Jen tak kolem mě vždy projde, a já se jen ohlédnu, abych viděl jak hned zmizí. Všechna krása sviští v levém pruhu zatímco já se krčím v pravém a jediné co umím je tiše ji ocenit a vybíjet si baterii.

Přál bych si vidět všechno jen odporné. Přál bych si být natolik hloupý, abych viděl krásného jen sebe. Přál bych si zapomenout jazyk krásy. Přál bych si neuvědomovat, že existuje svět krásy, kam nepatřím. Přál bych si zapomenout, že den za dnem se život vybíjí a na jeho konci je jen hnusný náhrobek s textem "vybitá baterie".