Pro babičku

Už mi nejde jít. Smeká se mi to pod kalužema slz. Jsem unavená. Není to ani půl dne od toho, co babička zemřela. A já tady sedím u notebooku a zase si to srdce vyliju na klávesnici. Zase to zní jako strašná sebelítost. Možná mi tenhle text bude náplastí, nevím. Teď už se všechny obvazy přetrhly a léky omylem vysypaly na podlahu. A to už jsem měla jeden lék v ústech. Pak mi najednou zaskočilo babiččiným odchodem a lék skončil mezi ostatními. Na zemi. Nechtěně odhozený. Tak třeba někde seženu silnější léky, nebo kvalitní obvaz. Teď ale ne. Teď už ani sama nevstanu, natož jít hledat léky. Achjo. I tak tě mám ráda, babi. Ani nevíš jak.