Změňme svět

Bojujeme o to, abychom žili. To je ten největší základ života, jaký jen může být. Bojovat o svůj vlastní život, aby byl alespoň "zaplacený", z těch peněz se pak dá žít.
Ale...možná jen přežívat. Kolik lidí¨, obyčejných lidí, co mají peníze, bojuje o lepší svět? nahrabaných peněz mají v bankách víc, než dost. A nepomůžou.
Kolem těhotné romské dívky projedou desítky drahých velkých aut a nikdo jí v horku nezastaví, aby ji svezl domů. Až stará Škodovka, co jede pomalu a opatrně, jí zastaví. A dívka má tolik vděku v očích...
Když mají lidé peníze, vozí se v drahých autech, nosí oblečení z nejlepších obchodů, pořádají večírky. A posmívají se těm, co jdou celý týden v jednom kabátě. Nemají však být na co pyšní, nic tím nedokázali, jen to, že mají peníze. Lidé v jednom kabátě pak čelí narážkám, které dokážou jejich odvahu. děti chlastají v barech, šikanují, nepomůžou. jejich rodiče vrhají pohrdavé pohledy.
Kdyby svým dětem platili kroužky, pomáhali jim zakládat kapely, zachraˇˇnovali lidi v nouzi...přišli by sice i mnoho peněz, al byli by bohatí tím, co udělali. Lidé by je milovali. A ten, kdo je milován, nikdy nezemře.
Člověk jde dopředu, to je dobře. Ale květiny rozkvetlé před desítkami let, už umírajípod tíhou nedodržených pravidel života. Volají o trochu vody a musí čekat, až jejich majitelé zavolají zahradníka, který ohýbá hřbet pro něco, co miluje, čemu obětoval své vzdělání, svůj život.
Koukáme na sebe, já taky, ty taky, všichni koukáme a je edno, jeslti v duchu nebo nahlas, srovnáváe okolí s námi. A obradcíme oči v sloup, když vidíme punkrey, rockery, gothic, rapery a jiné, kteří přitom nedělají nic jiného, než jdou, kam je táhne srdce. A to kouzlo z jejich osobností vysychá ve chvíli, kdy jim začnou ostatní brát prostor a pokřikovat věci, co mrzí.
Jsme bohatí sami pro sebe. jdeme v houfu poslušně koukáme do země, vše odkýveme a a s povzdechnutím leháme do rakví, jak že ten život utekl.
Co jsme za něj dosáhli? Mohli bychom umírat s hrdostí sami na sebe, že měníme svět. Místo toho jen miliardy krys jdoucí za píšťalou.
vybočme! zvedněme hlavu! Pomáhejme, zachraňujme lidi, kvůli prioritám postavení člověk ztrácí, co mohl získat.
nečekejme, až někdo přijde a změní naši ubohou politiku, která dělá ostudu celému státu, lapí na zascích, vymýšlí stástní maturity a podobné blbiny, co nám jen přitěžují. Nečekejme, až někdo zastaví mladé budoucí matce, buďme to my, co ji zavezeme domů. vždyť co pro každého z nás znamená domov... a můe být ne ve formě rodiny,ale i starého bytu či garáže...
Pojďme za svými cíly, dřeme. Miluji hru na klavír, miluji jeho melodii. Tolik mi to nejde, ale kolik se snažím, den co den, bolí mě ruce, hlava, kr, ale protože chci a jdu si za tím, lepším se. nevzdávám se, i kdybych měla padat na hubu. Znovu se zvedám, znovu jdu dál s ještě větší nadějí a jasnějším rozhledem a vírou, že příště tak nespadnu.
Víravěřit. josu to kouezlná slova, pokud jsou myšlena vážně¨a vážně cítěna. Bušila jsem je do svých kamarádů, kteří se báli na přijímačky, začali věřit a dostali se. Víra v sebe sama, víra ve své skutky umí mnohé, i ublížit. A proto vás prosím, neubližujme si. Bu´dme si sousedy, ke kterým půjdeme pro sůl, až nám dojde.
Jsltiže usínámeza dalším novým ránem, buďme ti, co se budou probouzet za novým dnem. Za duhou života, za tím, že i déšť nosí sladkou vodu.
sami sebe ničíme svým věčným čekáním. Čekáme leda na smrt, ne na lepší život, ten si musíme MY vyvtořit. Máme na to, pojďme do toho. Změňme svět, nás ČR, k lepšímu. Mějme JMÉNO! Vždyť o tom nemusíme mluvit, skutky nás porzradí.