Matka

Rodiče.
Rodiče jsou lidé, kteří Vás splodili. Jsou to lidé, kteří pro každého z nás znamenají domov. Ale ne vždy každý z nás má to štěstí.
Najednou zjistíte, že vlastně celý Váš svět, Váš život je jenom hloupá přetvářka. Máte chuť s tím vším jednou provždy zkoncovat, ale nedokážete to! Protože Vaše láska k nim je silnější než nenávist. Protože si v duchu přejete, aby jim na vás záleželo, a že by je trápilo, kdyby jste je opustili. Ale sami víte. "Není to tak.."

RODIČE

Říkala sis má matka! Dokonce to bylo napsáno i na tom cáru nicotného papíru, co jsi dostala k mému narození. Tak proč jen jsi mi dokázala ubližovat?
Proč jsi mě nedokázala brát takovou jaká jsem?
Proč jsi mi jen pořád něco předhazovala?
Proč jsem ti nestála ani za jedno jediné milé slůvko?Proč?
Copak jsem byla zlá nebo špatná?
Proč jsi mé sourozence obletovala svojí láskou a já nemohla dostat ani jediný,malinký díl?Ani jedno obejmutí...
Pamatuješ, když jsem měla psát ve škole slohovou práci na téma RODIČE? Vždyť já měla jen tebe! Měla jsem psát o tom, jak jsem ti zkazila život?

Pamatuješ?

Já psala o dešti. Ten jediný ze mě dokázal smýt tvou nenávist ke mě. Ten jediný mě dokázal obejmout. Dát mi lásku, která sice jen v náznacích, ale za to mohutně prostupovala mým tělem. Každá kapka, každý její dotyk. Vždy jsem doufala. Ale už pomalu přestávám. Už nemůžu dál. ¨
Jak jen jsi dokázala říct své dceři,že ji nenávidíš? Že ti zničila život? Že je ten neplánovanej spratek? Ani nevíš, jak se mi ta slova zarývají víc a víc do duše.

Krvácím....

Už to ani déšt nedokáže smýt..
Už ani slova "to přejde" nepomáhají.
Jak strašně ráda bych to svedla na alkohol, na drogy, prostě na cokoliv, abych tvé chování ke mě mohla omluvit. Ale nejde to. Ty jsi to dělala s plným vědomím. Nikdy tě nezajímalo, jak to cítím já. Vždycky jsi byla ty ta utlačovaná malá chudinka, co se k ní osud obrátil zády.

Ano, nic ti nevyčítám. Neměla jsi to v životě lehké. Můj otec alkoholik, co ti dokázal jenom ubližovat, a pak, když jsi si našla novou lásku,/pominuli to,že byl ženatý/, tak ti zemřela a zůstala ti po něm na památku moje mladší "sestřička".Chápu, že ji máš víc ráda, že v ní vidíš vlastně jeho, ale jsem tu přece taky! Nejsem nějaký kus ledu. I já mám své city. Nechceš vidět mé slzy. Jenom pořád ty a ty a ty.

Bratr? Ten tu taky byl jenom pro tebe. Jakou slast mu dělalo, když mě mohl mlátit a ty jsi ho v tom čile podporovala. Někdo mě vychovávat musí. Že ty jsi na mě krátká. Ale tím jsi mezi mnou a jím utvořila propast nenávisti. Vlastně ta propast už tam dávno byla a on mi to dával dost jasně najevo hned od začátku. Jak strašně bych chtěla vrátit čas, aby na tebe ten ožrala nevztáhl ruku.Vojtíšku.
Osud ti to ale vynahradil štěstím, co tě všude doprovází.
Tak proč sakra?
Proč ti dělá radost ubližovat mi? Vždyt jsi jako on!!

Ale víme to oba, čas vždycky vše vyléčí a já možná někdy poznám lásku mojí maminky a tvoje obětí.

RODIČE

Jsou naším začátkem i naším koncem. Ovlivňují nás po celý život. Vždycky budeme jejich malé děti, co před měsícem ještě chodili na nočník. Vždycky nás budou nosit ve vém srdci, ať jsme jací jsme.