Co to je?

„Slečno?“ a to vás zamrazí. Oslovení takhle příjemné a ještě takovým krásným chlapem, který je zajisté o dost starší než já, zamrazí. Pohlédnete mu do očí a něco zajiskří. Cítíte neuvěřitelnou touhu a chuť... či jak to nazvat. Vydržíte mu hledět do očí hezkou chvíli a i on vám to nijak neusnadňuje. Pak si ale uvědomíte, že kousek vedle bydlí váš přítel. Z obláčku je rázem neviditelný popel a pocit viny, že se vám snad zalíbil někdo jiný.
Je to snad nějaká hloupá shoda náhod nebo prostě osud? Znáte to, nikoho nemáte a potloukáte se všude sami samotincí. Najednou se zamilujete, záříte štěstím, chtěli byste se rozdat a potkáváte tolik zajímavých lidí. Zdá se vám, že si můžete vybírat. Ale to vlastně také nemůžete. Jste zadaní. Tak proč? Proč potkáme někoho zajímavého, se kterým si umíme představit život, když jsme šťastně zamilovaní?
Svému příteli se nemůžete jen tak svěřit, že se vám oživil úsměv kvůli někomu jinému. Ale náhle nemáte ani chuť dát své (ještě nedávno jediné) polovičce pouhý polibek. Zmatek v citech se snad ani nedá popsat. Nechcete nikomu ublížit, ale v konečné fázi to někdo odnese. Někdo, kdo si to třeba vůbec nezaslouží. Ano, láska bolí... a to rozhodnutí... to stojí spousty sil a také slz.
Poté se rozhodnete, ale nevíte, zda jste se rozhodli správně. Život je o rozhodnutích – řeknete si. Ale jestliže jste udělali životní chybu? Co když toho budete do konce života litovat? Jenže něco s tím dělat musíte, a tak doufáte, že jste udělali nejlépe jak jen to šlo.
Třeba po pár týdnech či měsících si uvědomíte, že to nebyla pouze touha, ale že šlo o opravdovou lásku na první pohled, vášeň, city a to jiskření bylo pravdivé. Začnete litovat, že jste vlastně ublížili někomu, koho milujete a jste s někým, koho již nemilujete.
A nebo naopak si uvědomíte, že jste opustili někoho skvělého pro někoho, kdo za to nestál a za pár týdnů vás odkopl.
Tak kde má člověk hledat tu pravdu, to správné rozhodnutí?