Samota

Samota. Já se samotě nevyhýbám, ale ani ji nějak moc nevyhledávám. Myslím, že jsou dva druhy samoty. Jedna je taková milá někdy i vítaná. Tuhle samotu mám ráda. Je příjemné se alespoň na chvíly zbavit všech těch otázek a vlezlosti některých lidí. Pomůže mi udělat ten nejlepší pořádek v myšlenkách. Do mé samoty smí vztoupit jen můj pes, který ví jak se cítím. Přesně ví kdy ocením jeho hravost a kdy se mi líbí, když si v klidu lehne, nechá se hladit a trpělivě drží. Taky se mi na něm líbí že k němu nemusím mluvit, což mne někdy dost vysiluje, že k němu prostě jenom posílám myšlenky. Je to nádhera, když se člověku slova přes rty zrovna nehrnou. Tato samota je dobrá a mnohdy i příjemná, proti této dobrovolné samotě nic nemám. Někdy je jí vážně potřeba.

Ten druhý druh samoty se mi nelíbí. Je to někdy psychicky velice náročné vydržet, když se s vámi vaše okolí nebaví. Třeba když se na mě okolí vykašle a nikdo na mně celé vyučování nepromluví. Kdysi jsem tuto samotu zažívala docela často, ale teď už se mi to tak často nestává. Dobře vím jaké je to tohle prožívat, a proto když vidím, že někdo v mém okolí sedí v koutě a nikdo se o něj nezajímá snažím se za ním přijít a pokecat s ním trochu. Vím že když je člověk sám a někdo na něj promluví tak mu to hodně pomuže. Například si přestane připadat tak bezcený a ztracený. Dělá mi radost, když přijdu za někým kdo je takový nenápadný a mnoho lidí se s ním nebaví a vidím jak během našeho rozhovoru roztává. Jak se mu na tváři objeví nejprve nenápadný usměv a jak se časem začne do rozhovoru více zapojovat a je spokojený. Někdy, ale také narazím na někoho kdo zůstává i během rozhovoru chladný a nepřípustný. Takového člověka zkusím nechat být a dívám se jak se jeho nálada mění během dne. Sama znám ten pocit, kdy se mi nechce mluvit, chci jen mlčet a přemýšlet. Pokud je, ale ten člověk takový pořád vzbudí to mou zvědavost a začnu znovu a opatrně. Usměji se na něj zeptám se jak se daří. Takhle to dělám docela častěji a přitom pořád s usměvem a čekám až mi ten člověk sám řekne víc. Někdy to trvá dlouho, ale až se takoví člověk svěří tak se dá zjistit že to není jen takový morous. Časem se dá objevit že je třeba super jen se stydí nebo jen potřebuje trochu více času. Myslím že takovým těm lidem, kteří se straní by si ostatní měli více všímat, protože tak může získat mnohem kvalitních přátel. A hlavně pomůže jim.