Konzum a Sobectví

Jednoho dne jsem zaslechla:
"Tento svět je zkažený; lidé jsou povrchní a zajímají se jen sami o sebe, ovládá je konzum a sobectví..."
Nevěděla jsem oč jde, kdo že je ten jmenovaný Konzum a Sobectví, fantazie mi tedy začala pracovat na plné obrátky a už jsem je před sebou viděla.
Konzum byl škaredý dědek; koho viděl, toho si strčil do objemného pytle a pelášil s ním neznámo kam. Lákal lidi, města, národy, celý svět na plané sliby, odolat znamenalo utéct mu přímo ze spárů. A co na tom zapáchajícím starci bylo nejstrašnější? Sama jsem nevěděla, neboť jsem ho nikdy osobně nepotkala.
Oproti němu se Sobectví zdálo uhlazené a nenápadné. Vybíralo si slabší jedince, které zlákalo a vodilo sebou. Bála jsem se těchto dvou strašidel, v dětských očích tak děsivých a vyhýbala jsem se parkům a temným koutům, snad ze strachu aby mě jeden z nich nepolapil.
Ale strašidla se v dětských očích časem a věkem rozplynou, hlava se naplní samými fakty a mě nezbývalo nic jiného než se vzdát představy o dědkovi Konzumu a škrtovi Sobectví.
Pochopit, že Konzum není samovládce, ke všemu krutý a nelítostný, pochopit že Konzum není nic uchopitelného co by se dalo svrhnout. Uvidět, že tito dva, a spoustu dalších, jsou jen malými částmi v nás, malými Konzumky a Sobectvími, které jen čekají na tu vhodnou chvíli kdy nás strčí do smrdutého pytle. Vzít jako svou denní povinnost svádění boje s těmito potvorami, jimž my DOKÁŽEME BÝT VLASTNÍMI PÁNY.
A od té doby jsem se pokoušela přestat bojovat se strašidlem Konzumem, ale svářit se s tím malým vlastním, který jen čeká kdy pochybím.
Nechť ten boj vítězí každý z vás.