Nebe

Dívám se do nebe,na modré ploucí obláčky.Vidím tam svět,jiný svět složený z mé fantazie.Tu vidím nahé klučičí tělo,tam květy růží,tam zase srdce láskou složené.Je to krásné ležet v trávě,cítit hlazení slunečních paprsků a při tom příjemně snít.Snít o tom,proč to co je na nebi,nemůže být na zemi.Zpěv ptáčků připadá mi jako jakási óda pro život,pro lepší budoucí život.Škoda!
Velká škoda,že tu ležím jen já.Já sama.Být tu spousta jiných lidí,možná z těch našich myšlenek a snů šla by složit skutečnost a nastala by změna v celém světě.Vstávám a vůbec se mi nechce,neboť právě přitom vstávání se dostávám zpět do přítomnosti a reality tohoto života.Tolik se mi nechce,ale musím.Tak vzhůru do boje.