Upalování čarodějnic aneb Cesta do středověku

Opět mě po dlouhé době čapla psavá nálada a jelikož na Liter přispívám jen samými slabomyslnými povídkami a sladkobolnými básničkami, které údajně ani nemohou pocházet přímo z mého studeného srdce ( se někdo snažil být vtipný ), rozhodla jsem se nemrhat svým talentem ( haha, samozřejmě vtip ),zahrát si na Sydney Foxovou a napsat dějepisný článek o ubohých popravovaných "čarodějnicích", což možná bude ještě katastrofálnější než pohádky pro nejmenší psané Hitchcockem ( pro ty pomalejší - vím, že Hitchcock pohádky nepsal, nepletu si ho s Josefem Ladou, jenom mě nenapadlo lepší přirovnání ).
K tématu. Pokaždé, když se v knihovně sápu na příliš vysoký regál a náááhodou mi na hlavu spadne zaprášená bichle o historii a já ji zvědavě otevřu, můžu klidně vsadit celé své jmění ( což činí .... ééh ... no nic ), že někde uprostřed narazím na takový ten "středověký" obrázek ( víte co myslím, takové to dílko, co na něm jsou lidi s hranatýma rukama v nepřirozených pózách ), na němž je v celé své hranatosti zobrazená mladá holka nebo ženská v jednom ohni jako skautský táboráček.
Když se mi poprvé dostaly takovéto spisy do rukou, bylo mi asi dvanáct a okamžitě mi doby Svaté inkvizice očarovaly. Jenže k tomu, abych se tím začala zabývat úžeji, mi chyběla vytrvalost a uznejme, ve dvanácti letech mi to ani rozum moc nebral. Tuto kapitolku jsem vždycky uzavřela tím, že když slečnu upálili, asi si to zasloužila, protože nebyla hodná a v noci zaklínala zvířátka a jedla neposlušné děti. Jak mladá, tak blbá. Čím jsem starší, tím se na celou věc dívám "rozumnějšíma" očima ( ne, ty uvozovky nejsou chyba tisku, prostě mě okolí nepokládá za dostatečně rozumnou ) a zhruba ve čtrnácti letech mě napadlo pátrat po tom, co vedlo kruté inkvizitory k masovému rozžínání hranic, na nichž v bolestech skonalo nesčetné množství údajných čarodějnic.
Svoje pátrání jsem začala takovou zábavnější formou - fantastické romány o čarodějnictví. Někomu asi bude připadat trochu hloupé, študovat vážné téma nevážným způsobem, tj. brakovou literaturou, ale já se tak dozvěděla mnohem zajímavější a pikantnější podrobnosti než v lecjakých encyklopediích. A to, že důvody, které měli inkvizitoři pro své hrůzu nahánějící skutky, byly fakt ubohé. Tečka.
V jedné z knížek nechal svoji nastávající upálit mladík, který se od zlých jazyků domákl, že mu jeho rozkošná snoubenka zahnula se sedlákem z Horních Kotěhůlek ( a pak že ženské jsou svině - no nechala byste upálit svojeho miláčka JEN proto, že byste ho načapala s vedoucí samoobsluhy in flagranti? ). V druhé knize by zase dost podrobně a nechutně vylíčen osud chudé dcery stejně chudého farmáře, která se zamilovala do starostova syna. Oba teenageři se potají scházeli v lese, dokud je klevetné tetky za tepla nenabonzovaly panu starostovi. Ten na syna uhodil a když se mu vyděšený synek svěřil, že chce chudou dívčinu pojmout za manželku, nechal ji starosta i s její matkou zavřít do žaláře a následně upálit. Dívku v žaláři navštívil její milovaný, syn starosty, ale protože mu jeho tatík navalil klíny do hlavy, nenechal se přesvědčit, že ubohá holka nemá s magií nic společného ( puberťák, co chtěla ). A nakonec ve třetí podobně nechutné bichličce je zaznamenán krátký život mladé vdovy, která měla nestandartně mnoho ctitelů, což se nepozdávalo závistivým megerám z vesnice a tak si z prstu vycucaly báchorku, kterak vdovička po nocích vaří lektvary z končetin novorozeňat a hurá s tím za pastorem. Co se s nešťastnou ženskou stalo si domyslete.
Moje pátrání samozřejmě bude pokračovat, ale zatím se mi zdá, že všechny ty zločiny na dívkách byly páchány ze závisti, strachu naivních lidí, z pomsty a touhy po majetku.
Tak mě napadá, odkud asi pramení feminismus ... :-D
A taky bych se asi mohla jít učit dějepis ... ;-) z náhlého vnuknutí vznikla tahle úvaha, ale v sesitě na mě čeká starověký Egypt ... :-)