Dnes nastal docela smutný den. Pomalu jeden po druhém mně opouštějí mí přátelé. Myslím tím stromy. Nádherné, zdravé, velkolepé stromy. Osm jich stálo před farou, teď stojí jen dva a za chvilku tam nebude ani jeden. Na faru se dostane mnohem více slunečních paprsků, ale snad poprvé ze nich nemám radost. Naopak, mnohem raději bych stín, který mi stromoví velikáni dokázali poskytnout.
K těm stromům jsem měla velice pěkný vztah. Když jsme se přistěhovali, tak mi byli útočištěm a také místem k nádherným hrám. Pod nimi jsem zažívala krásné chvíle. S kamarádkama jsme si pod nimi hrály na veverky, na prodej blátivé zmrzliny a nespočetné množství dalších dětských her. Lozily jsme po nich a stavěly si na nich lesní domečky. Stromy na nás shlížely a smály se s námi... tehdy se oni smály s námi a já teď pláču s nimi a pro ně... než jsem stačila dopsat tento odstavec, nezbyl ani jeden z osmi stromů. Tento článek bych chtěla věnovat osmi velikánům, které jsem měla moc ráda a na které nikdy nezapomenu.
Děkuji. Dali jste mi strašně moc, nezapomenu na vás, ani na vůni vašeho jehličí. Tess
Cassanova: Já v tom vidím necitelnost lidí.
Když už, tak pokácet staré a zasadit nové. Mladé. Nemám ráda když se kácí stromy:-(
25.12.2007 15:30:00 | Grafomanická MIA
opravdu zajímavá úvaha, která by, myslím, většinu lidí ani nenapadla...skoro nikdo si totiž nevšímá těchdle "maličkostí", jako je kácení stromů. Taky mi takhle někdo zničil vzpomínky na dětství...:( dávám super tip, moc se mi to líbilo..!:)
01.11.2007 21:17:00 | Jesus
Oni by mohli žít--- byli to naprosto zdravé stromy, jen na nesprávném místě
27.10.2007 15:29:00 | TerA