Vánoce – radost či přetvářka?

Vánoce… Oslavování narození Krista. Pěkně děkuju – nechci. Opravdu už nemám náladu na všechny ty falešné úsměvy.
Nejdříve je ten předvánoční shon a spěch. Všichni rychle nakupují dárky, jen aby všechno měli. Místy mi přijde, jako by jim vůbec nezáleželo na lidech, kterým dárky kupují, prostě je chtějí jen něčím odbýt, aby se neřeklo a měli klid. Obchodní řetězce si mnou ruce, neustále nadhazují lidem Vánoce už měsíce dopředu a nabízejí spousty a spousty „úžasných“ dárků pro své nejmenší.
Potom, co lidé všechno nakoupí a zabalí, těší se na Štědrý večer. Je to opravdu tak radostná chvíle? No, neřekla bych. Myslím, že je to tak nechutná přetvářka, až mě to dohání k pláči.
Je osm hodin večer a celá rodina se sejde u stolu. U nás to bývá tak, že si všichni stoupneme a pomodlíme se. Já jakožto ateista a člověk proti křesťanství si nikdy neodpustím ty jedovaté poznámky typu: „To se zase jednou sešel celej blázinec…“ nebo: „Tak se trapně pomodlíme, na to celej rok čekám!“
Malým dětem září očička plná naděje a očekávání. Zvědavě a snad i trochu bázlivě se na dospělé dívají s otázkou v očích: “Kdy už přijde Ježíšek?“ Ó, dekadence téhle doby! Jak jsou pak zklamané, když se dozvědí trochu nesmělým stylem řeči dospělých, že Ježíšek vlastně ani není, že je to jen báchorka pro malé děti. Ty jsou pak zklamané a zároveň netuší, proč jim rodiče vlastně lhali. I já se dodnes ptám a nenalézám odpověď.
Následuje rozbalování dárků... a to je pro mě ten nejhorší okamžik. Ta předstíraná radost a přetvářka, faleš v každém slově! Zoufalství se mi vkrádá do myšlenek, nebo snad nevím, jak to říct, ale netuším, proč to lidé dělají. Proč? Proč se tak přetvařují a předstírají radost? Ty sladké úsměvy, věty plné štěstí a radosti. Akorát já, každé Vánoce tak chladná a nezaujatá okolním děním. Bez povšimnutí přecházím to zlo a falešnost. Jednou už to ale nevydržím a rozkřičím se z plných plic na dospělé a zeptám se: „PROČ?!“ Nevím, co mi lidé okolo mě odpovědí, ale už teď je mi jasné, že na mě budou i nadále pohlížet skrz prsty s opovržením v očích a podtónem nenávisti a nedůvěry v hlase. Snad je to jen nepochopení. To, co je štve proti mně.
Radši ani nechci vědět, jak dopadnu tyhle Vánoce. Snad udržím nervy na uzdě a opět vše přejdu bez povšimnutí.
Ale co bude pak? Pohlížím na dospělé s velkým otazníkem v očích a s trochou nepochopení v hlase. Odpověď je ve hvězdách… Jak to všechno skončí?