Vůně, pachy ...

První, čeho si v novém prostředí všímám, je to, jaké má ta místnost, krajina nebo člověk aroma. Nemyslím jen parfémy, jakými se s oblibou bohatě šplíchaj staré dámy, když vyráží v době slev směr Kaufland, ale hlavně charakteristický pach lidské pokožky, mýdla, šamponu, vůni dezinfekce v nemocnici či jakéhosi Mr. Proppera na podlahy v naší škole. I se zavřenýma očima bych poznala, že mě zavedli do kostela, učebny němčiny, tělocvičny, školního bufetu, nebo že stojím vedle Denisy, věčně zavánějící kuřecími bagetami nebo svým jahodovým jelením lojem, vedle Draculky, vonící dětským pudrem, a zavětřím i slabý cigaretový pach jednoho vyučujícího, i to, že měl bylinkový čaj:-D Čich jak komisař Rex, a občas to může být i dost nepříjemné. Třeba když jsou v jídelně k obědu ryby nebo žampiony.
I knihy mají svou vlastní vůni, každá jinou, ale přece se v něčem shodují. Když knížka pěkně voní, vím, že se v ní bude obzvlášť dobře číst:-)
Vůně může vyvolávat i staré, hluboko do mysli zasunuté vzpomínky. Přičichnu si k mému kořeněnému parfému, v němž je hezky cítit vanilka, živě si vybavím září, adaptační kurz i první školní den. Nebo, když očuchávám zbytečky parfému z prázdnin, připomene mi prázdniny na Slovensku, jednoho parchanta, jednu knížku a několik dní strávených s přáteli bezcílným blouděním vyprahlými ulicemi, večerní vykrádačky čili plenění zahrad a večery, kdy jsem s bývalým spolužákem podnikala stezky odvahy přes černý les. Nebo aroma mandarinek a pomerančů - pokaždé mám před očima vánoční idylku, i třeba naopak předvánoční shon a bloumání předraženými obchody s cílem ukořistit konečně nějaké dárky. Ale že nejhezčí vůni má stejně Alpa? ;-)