Stárneme..
Stárneme..
Čím jsem starší, čím déle sedím ve školní lavici, tím víc si uvědomuji, že ,,stárnu“. A také lidé kolem mě. Mění se. Až jednou budou docela jiní, neznámí. Cizinci uprostřed vlastního těla…
A měním se i já? A co když se jednou, až pohlédnu do zrcadla, nepoznám? Přitom mám stále stejnou hlavu, jen v ní jiné myšlenky... Jistě, změna patří k životu, zanikání a obnovování, ale nahání mi to hrůzu…
Dětství skončilo. Jsme už přeci studenti. Ne! Nepřipustím to! A ty, kdož jsi vítaný, zůstaň navždy…¦
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
No jo, být malým dítětem je fantastcké.. Zapomenout na starosti a zajímat se jen o to, jestli se mi povede bábovička či zda-li babička dnes upeče třešňovou bublaninu. Chvíli se na sebe díváme pořád stejnýma očima, ale pak se jednou probudíme a zjstíme, že už nejsme jako dřív, že se v nás projevilo jiné já. Je lepší? Stali jsme se dobrými lidmi? Nebo nás všechna ta moudrost zkazila? Kdož ví..?
12.12.2008 12:51:00 | Anulyynka
Taky bych chtěl být pořád bezstarostným děckem...ale život čeká a jako všechno má ty dvě stránky - špatnou i dobrou! Navíc, jednou ten život musíme nějak završit a já bych to nechtěl skončit jako děcko :-))
Nic se neboj, čas sice letí rychle, ale jsme v tom namočení všichni a to je na tom spravedlivé! XD Ještě nás taky čeká spousta hezkých chvil...
10.05.2008 21:36:00 | Chancer
to je hezky napsáno =) vím, že to myslíš dobře, ale příliš své stanovisko neměním...ale jednou ho určitě změním =) díky za komentář
15.02.2008 12:33:00 | Faileen