Posedlost

Posedlost

Anotace: Posedlost těmi podivíny. Trochu dlouhé, trochu nudné.

Někteří lidé mě prostě nepřestanou fascinovat ani přes zdrcující zkušenostmi s nimi. Jakási neviditelná síla mě k nim přitahuje a zároveň v mém nitru vyvolává pocit, že "je mou křesťanskou povinností se jim vyhnout." Ač nerada škatulkuju lidi do skupin, podvědomě to dost často dělám, a v této přihrádce patří první příčka někomu, kdo se už nějaký ten rok tváří jako přítel. Kdysi i teď se setkáváme spíš zázrakem, každý máme své působiště jinde a jsou to nepochopitelné souhry náhod, co nás čas od času svedou na stejnou cestu.
Pavel. Obyčejné jméno pro neobyčejného chlapce. Ani Honza, Pavlův nejbližší přítel, nedokáže po patnácti letech přátelství definovat Pavlovu povahu. Většinou své nejisté soudy shrne slovy "divný". Já osobně nemůžu tvrdit, že Pavla znám dobře. Lépe bych to vystihla slovy, že ho vlastně neznám vůbec.
Za každé situace si nechává chladnou nepropustnou masku, která zabraňuje člověku asoň jen trošičku nahlédnout do jeho komplikované duše. A to i ve chvílích, kdy žertuje. Jeho občas kruté, ale za všech okolností vtipné poznámky občas budí dojem, že je jejich autor nevyslovil jen tak pro nic za nic. Jako by přesně věděl, kdy jeho slova zraní, kdy pobaví a kdy vyvolají vlnu úžasu a okamžik nevěřícně otevřených úst všech přítomných. Zkrátka, vše má vypočítané na okamžitý efekt, jak zní hláška z jednoho filmu.
V létě po návratu z dovolené jsem se po dvouleté známosti rozešla s přítelem, a přestože jsem po tomto incidentu ani zdaleka nepáchla zoufalstvím, začalo mi chybět takové to "milenecké" objetí, na které jsem byla téměř denně zvyklá, tudíž mě zaujaly zvěsti o Pavlovi. S tím jsme se v té době setkali poprvé po půl roce a mě se doneslo od spolehlivých zdrojů, že za tu dobu se z něj stala "kurva", jak se neobratně ale vcelku přesně vyjádřil Honza. Kamarádky mě varovaly, že to fakticky zkouší na každou. Nevím, jestli milý Pavlík zahlédl jiskérku v mých očích, každopádně ještě ten večer jsem si vyměnili pár SMS a domluvili se na venek.
Na naší procházce mě díky informovanosti ani nerozhodilo, že po půlhodince zapáleného debatování jsem se octla na Pavlově klíně s jazykem zapleteným do jeho. Už v ten okamžik mi v šoku došlo, že se právě líbám s jedním z přátel a moje i jeho chování mi přišlo nepochopitelné a absurdní. A stejně jsem to nechala tak. Drby, jež o něm kolovaly, nesly zrnko pravdy, ke mně se choval s oblbující něhou, pochopením, s neúnavnou jemností. Krom několikahodinových hovorů o hudbě, filmu i lidech jsme trávili čas takto na té pověstné lavičce v lese ještě jednou za tu dobu, co jsme spolu "chodili". Uvozovky jsou na místě, neboť nikdo nemůže nazvat čtyřdenní vztah jako vztah. Rozchod byl jako procitnutí. Myslím, že to, co jsem k němu během těch čtyř dní začala cítít, nebyla zamilovanost. Jen jsem si připadala úplně jako hladovějící dítě, kterému z rukou vytrhli suchou kůrku chleba.
Další odporná souhra náhod zapříčinila, že o dva dny později jsme skončili v časných ranních hodinách líbajíc se na Honzově gauči. Z obou stran nevysvětlitelný zkrat, i když Pavel to tehdy vysvětloval slovy, že neodolá mým rtům. Moje chabá výmluva bylo pudové jednání, snažila jsem se sebrat aspoň drobeček pomyslné chlebové kůrky.
Prostě Pavel. I přes jeho někdy odpuzující chování je to jednoduše můj kamarád a i tak nechápu, jaká magická síla mě k němu táhne. Přepadne mě často chvilka, kdy doslovně toužím ho potkat, ale jakmile jej zahlédnu na protějším chodníku, schovávám se za nejbližší keř. Neboj, on nekouše. Vím, ale asi proto, že kromě našeho krátkého románku jsem nikdy neměla příležitost zůstat s ním sama, mám z něj trochu strach. S ostatními přáteli jsem třeba občas někam vyšla jednotlivě, jen s Pavlem ne... a taky bych se toho bála. Děsí mě jeho chladné, neproniknutelné oči, v nichž to chvilkama vesele jiskří a hned, když si ty jiskérky někdo uvědomí, zase čiší chladem, studí. Výraz očí - nečitelný. Pořád ta samá, ledová, neproniknutelná maska, kterou přede mnou odložil jen během krátkého vztahu.
Nedávno jsme se opět setkali, hromadně, v chumlu. Jako obvykle jsme se tu a tam trochu provokovali, příležitostně se v něm cosi hnulo a mluvil se mnou normálně. A tak je to pořád. Ale kdo se má v takových lidech vyznat, to nevím ...
Autor Grafomanická MIA, 02.01.2008
Přečteno 596x
Tipy 8
Poslední tipující: Alžběta., Aluna, Nicolaus Alexios von Gotthard Leirchner, Demedalex, spare
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

tak to je znám,taky jsem to zažila,moc hezky jsi to napsala.

14.03.2008 12:01:00 | Aluna

líbí

Hm....souhlasím to je prostě Pavel..upě si ho vystihla...a jako jak si napsala že o něm říká mže je divný sem se upě musel smát...ale fšechno je to pravda...

24.02.2008 18:19:00 | Nicolaus Alexios von Gotthard Leirchner

líbí

Tenhle komentář bude úplně mimo mísu, ale nemůžu to nenapsat :)... Já podobné typy znám, pravda, většinou jsou to kluci, takže jsem s nima nerandil. Ale vždy, když s nimi mluvím, tak se potutelně usmívám a kdesi hluboko se bavím představami o tom, co jsou zač. Jak tu teď přede mnou stojí, vyzařují tu svoji podivnou osobnost do okolí s takovým nezcizitelným charismatem. A pak večer, když si myslí, že je nikdo nevidí, přijdou domů naolejují zbraně, vyčistí hlavně, obtáhnou nože po brousku a vyráží na lov do ulic, kde při půlnočních zápasech s jimi podobnými získávají tu svoji osobnost. A tak strašně divní jsou proto, že fakt, že se s nimi bavíme, dokazuje, že tuhle noc zase vyhráli... :) Tak a teď si zkus ještě v profilu naznačovat, že jsi divná. Na tohle myslím nemáš ;)

20.01.2008 11:20:00 | Demedalex

líbí

Okamžitý efekt pochází určitě z filmu "Velmi nebezpečné známosti", že? =D Tenhle film totiž úplně miluju a strašně ráda na něj koukám! =)
Jinak, úvaha krásná! =) Něčím mi to připomíná jednu mou zkušenost, která není tak daleko! =) Takže asi vím, jak to myslíš.
Taky nerozumím, nechápu takový lidi. Jenže přemýšlet nad tím je zbytečný, protože to stejně nic nezmění. ;)
Každopádně, tvá úvaha se mi fakt líbila!.. ostatně jako zatím každá tvá úvaha, kterou jsem si přečetla. =) A těším se samozřejmě na další. =)

17.01.2008 15:01:00 | Karlička

líbí

Podívej se na net, co je to Aspergerův syndrom.

03.01.2008 22:33:00 | spare

líbí

hm..to co popišuješ je odsouzeníhodné co se týče kulturních konvencí..mě však znáš //byť ne osobně// a víš, že já nemám onluvu pro konvenční slušnost //spíše neslušnost a aroganci// a na vše nahlížím spíše biologicky - ergo, to co popisuješ, je zajímavý naturální úkaz..je však zcela běžný a mě jsi opět přesvědčila, že i dnes feromonová přitažliovst na úrovni pudů existuje..závěrem přidám svůj podpis: ať žije přírodní selekce ;-)

03.01.2008 12:16:00 | 11477

líbí

velmi opravdu velmi zajímavé, až mi to něco velmi podobného připomíná :-)

02.01.2008 21:07:00 | Terezie Prajzlerová

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel