Když mně bylo...
Když mně bylo...
Anotace: Vzpomínka na jednoho vzácného člověka, kterému by letos bylo 60 let. V jedenadvaceti na sebe naposledy upozornil. (Nebo ne naposledy?)
Když mně bylo 14 let, "osvobodili" nás sovětští okupanti. To už jsem měl na bolšány vážně vztek.
Když mně bylo 15 let, přesně v tento den, 16. 1. 1969, jsem dostal svůj první milostný dopis. Mám ho před sebou. "Nečum na Majdu, miluju tě já. Tvoje Eva Šolcová, 9.A" Vznášel jsem se tak, že kupovitá mračna zůstala hluboko pode mnou.
Ten den se upálil Jan Palach a za tři dny zemřel.
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
To jsou hezky uskákaný chronologický asociace. 1*
Můj soused učil Jana Palacha na střední, byl to prej neuvěřitelně citlivý, vnímavý a vzdělaný človíček.
No a mě formuje strejda, z čehož má obavy zbytek rodiny
:-D
17.01.2008 12:00:00 | Dračičák
Zažila jsem jen jednoho dědu, velmi krátce, ale pamatuji si na něj. Milovala jsem ho a často na něj vzpomínám.Byl laskavý, mám schována všechna jeho vysvědčení.....zemřel, když mi bylo pět. V té době si jeho syn, můj otec, odpykával svůj politický trest. Když se upálil Jan Palach, byla jsem ve svém prvním zaměstnání /viz příběh Lodičky/ a snažila se odmilovat, protože Fráňovi se líbila Zdena z účtárny.....Jak ten čas letí...
16.01.2008 18:03:00 | Harr
Kluci,vy se máte,já žádnýho dědu nepoznala.
I dnes se dějí velké věci a nám udělá radost maličkost,které my přikládáme velkou váhu(dopis..mimochodem nádherný)jojo,to je holt život.
16.01.2008 13:57:00 | takova