Dnes

Dnes byl zvláštní den,
děli se podivné věci v něm.
Vyšla jsem za dne, světlý háv,
obklopoval mne lidí dav.
Ledy se prolomili,
nohy podlomili.
Brýle, ty černé, beztvaré,
obroučkami už nehraje.
Shodila škrabošku maškarní,
koukala co vzpomínky dnes dávají.
S babičkou, jež občas vídám,
nachytala jsem se,
jak na staré fotky se dívám.
Vzpomínky dětských let,
radost tu dobu připomnět.
Kdysi nám u nohou byl celý svět.
Krásný, bezstarostný, plny fantazie dětské,
a oči štěstím lesklé.
Kde ta doba vězí?
Ve vzpomínkách,
andělé je střeží.
Proč však nad dnešní dobou lkám?!
Proč mne obklopoval klam,
co mi zbytečné naděje dal?!
V naději je víra,
a víra je má sila!
Tak tedy,
já se NEVZDÁVÁM.
Tenhle den mi něco dal,
něco připomněl…heslo,

„Buď sama sebou, jen taká jaká jsi, takovou tě mají rádi, a takovou tě snad i miluji!“

Ano možná má maska je příliš tvrdá,
ale občas však nutná.
Zkusím zjemnit křivky její,
ať to stoji co to stoji!
Však stále to budu já!
Alespoň v nitru jsem stejná.
Člověk potřebuje čas aby pochopil,
a aby k mému srdci pokročil.
Čas ne největším nepřítelem,
řekla jednou jsem.
Jiní říkají že je dobrým léčitelem,
Nechť teda má volnou ruku!