Velmi krátké úvahy (13.)

Velmi krátké úvahy (13.)

Anotace: O smíchu

Mé neteři je něco málo přes šest měsíců, je to kouzelná bytůstka s jemně odstátýma ušima, takže vypadá jako elf z pohádky. Kouká se na svět modrýma očima a každou novou věcí, kterou poznává, je doslova fascinována. Nevěřili byste, jak takovou holku dokáže zabavit obyčejný list papíru. Tohle kdybych zkusil na nějakou slečnu v baru, asi bych už dávno objímal polstrované stěny v ústavu.

Co mne naopak fascinuje na ní, to je úsměv. Není to ještě smích, zatím úsměv. Úsměv, když se na ní někdo zazubí. Úsměv na mámu nebo tátu. I na strejdu, tedy na mně, se také už usmívá a to já osobně považuji za menší zázrak.

Má ráda, když na ní někdo bafe, nebo když jí táta zvedne vysoko do vzduchu a dělají letadlo. Miluje, když jí táta drží tak, že se jí nohy dotýkají země a ačkoliv se na nich ještě neudrží, vypadá to, jakoby už chodila. Táta s ní takhle tancuje a ona je nadšená, že se na chvíli na ten svět kouká zpříma.

A když na tohle všechno koukám já, něco tam uvnitř mě začne hřát. A za chvíli se culím a je mi krásně a všechno to působí tak nějak čistě. Na vlastní oči je vidět, že má někdo radost jenom z toho, že je a to vám stejnou radost přináší. Tohle v tom dospělém životě už nevídáte a když ano, nejste si jisti, jestli by daná osoba neměla radši také objímat ty polstrované stěny.

Jako bychom to zapomněli, zapomněli se usmát jen tak. Že jsme. Že tu prostě jsme. Porozhlídnout se kolem sebe a vidět to všechno znovu těma dětskýma očima. Řekl jsem si, že si zkusím vzpomenout. Alespoň na malou chvilku se usmát z té čisté dětské radosti. Snad se to povede.

A vy to zkuste taky, ten svět hned bude o moc veselejší a barevnější. Jo a ještě něco, až se budete takhle usmívat a přijde to na vás, klidně to do těch kalhot pusťte. Sejdeme se pak u těch polstrovaných stěn a popovídáme si, jo?
Autor David., 17.02.2008
Přečteno 389x
Tipy 13
Poslední tipující: black4ever, Hérakleitos, Luccissek, Martanka, Katitek, Aťan, rry-cussete, Bíša
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

No no. Pane, vy nás zanebáváte...:(

11.04.2008 15:12:00 | Luccissek

líbí

Poněkud později píši komentář. Mám malinkou sestřičku a bratránka. Nedávno se narodili. Tedy já mám dvojnásobné potěšení. Ale hlavně tím, že každý je jiný.. Člověk si řekne, že děti jsou stejné, ale vím podle sebe, ž eto není pravda. Anežka se směje tak nahlas a když vystrčí těch jejích šest zoubků, začne se řehtat a zároveň fuňet. A naopak Adámek otevře úplně bezzubá ústa a začne spíše jen vydávat zvuky, že se musím smát. To je to, být rád že tu jsi. Slyšet dítě se smát, z čisté zvědavosti, jak to asi zní.

14.03.2008 23:03:00 | Luccissek

líbí

hezká úvaha...jen do kalhot bych to raději nepouštěla

18.02.2008 09:35:00 | Martanka

líbí

Aťan... já co to tak sleduju, ještě je čas. Jak vidím co je to za zápřah, sice nádhernej, ale furt zápřah... :-)))

17.02.2008 22:27:00 | David.

líbí

To bys nevěřil, jak děti (nejlépe vlastní) změní osobnost dospělého. Když to jde dobře, tak k lepšímu. Je nás tady zasloužilých fotříků a matek dost, klidně se jich zeptej, že nekecám. Tak kdy do toho vlítneš? :-))

17.02.2008 16:29:00 | Aťan

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel