Dnes se zdvořilost nenosí?

Jak by se vlastně dala zdvořilost popsat? Je to slovo, jehož význam spousta lidí znát nechce. Možná se bojí svých vrstevníků. U mladých lidí je to velmi pravděpodobné, že se nechtějí shodit, ale sami netuší, že by spíš u spousty svých kamarádů stoupli v ceně. Zamysleme se. Proč by v dnešní době nemohla zdvořilost existovat? Nasouvá se však otázka druhá. Byla zdvořilost někdy součástí minulého života nebo našich předků?
Když se vrátíme o stovky let zpět, zjistíme, že ve středověku lidé zdvořilí být museli. Jinak to ani nešlo. Podat dámě ruku, když vystupovala z kočáru. Podržet dveře nebo rukou poukázat směrem, kterým měla jít. To vše byla samozřejmost, které se učili hlavně šlechticové již od časného věku. Tehdy snad ani nikdo nepomyslel na to, že v nějaké moderní době lidé na to, co bylo pro ně automatické, úplně zapomenou. Zde bychom se však mohli dostat také k tomu, že kdysi si nikdo nepomyslel, jaké vymoženosti ve dnešním světě budou, ale to už by nebylo k tématu.
Zavzpomínejme, jak nám naši dědečkové vyprávěli o tom, co zažili ve svém mládí. Zdůrazňovali někde zdvořilost? Možná ano, ale určitě nebyla o nic lepší než dnes. Jsem přesvědčena o tom, že i dnešní hoši jsou schopni podržet dívce dveře, galantně přidržet kabát nebo jen zdvořile podat ruku. Velká spousta starších lidí, si neustále stěžuje na dnešní mládež. Ale vzpomeňte si na filmy pro pamětníky. I v nich starší lidé používali tatáž slova, která používají lidé dnes. Určitě to přichází s každou generací a zajisté se někomu nelíbilo chování našich babiček tak, jako dnes se našim babičkám nelíbí to naše.
Určitě se kdysi stejně jako dnes dělili lidé na dvě skupiny – hulváti a ti druzí, kterým právě zdvořilost také něco říkala. Možné je, že se dnes na světě nachází hulvátů více než před padesáti lety, ale je to tak nepatrná kapka v moři, že je téměř zbytečné se o tom zmiňovat. Hulvát se v hospodě rve, a ten druhý vejde první do dveří, aby svou dívku uchránil před eventuální pěstí. Hulvát při sebemenším nesouhlasu s jeho názorem začne používat nezdvořilé až vulgární výrazy a ten druhý s chladnou hlavu, v klidu, problém vyřeší. Proč se, lidově říkajíc „borci“, vidí jako něco víc? Holky na ně možná letí, ale s časem si uvědomí, že bylo jen chvilkové poblouznění za krásným obličejem, ale kde nic, tu nic. Chlapci, každá dívka nakonec bude hledat slušného kluka, který bude raději vcházet do hospody první než takového, který se tam bude prát.
Já si myslím, že zdvořilost vždy zvítězí a nakonec ji ocenění nejen dívky, nýbrž i pánové, kteří s časem dospějí do takového věku, že se za své dřívější chování budou dokonce stydět. Myslím si, že zdvořilost není o tom „jestli se nosí nebo ne“, záleží na lidech, jejich chování a také vychování. Velkou váhu bych nepřikládala době, která právě je. Jsme sice mnohem dál, ale zdvořilost neprchá s tím, že nastupuje nová technika na výměnu. Když se člověk bude snažit, sám se bude pak cítit lépe a vykouzlí na tváři úsměv nejen sobě, ale i ostatním, kteří jeho zdvořilé chování určitě ocení.
Jednoznačně jsem tak dospěla k závěru, že nezáleží na tom, jaká je doba, ale vše visí jen a jen na lidech, a hlavně zdvořilost se nosí pořád!