Proč se lidé nechají zajmout svými blogy?

Zrovinka jsem si pročítala na blogu.cz důvody ostatních lidí proč mají blog. Z toho co jsem tam viděla je mi smutno. A to docela dost.

Hodně lidí tam psalo, že mají blog, protože je to baví. Jistě, to chápu já mám blog ze stejného důvodu. Ovšem další důvody, které jsem tam našla mě skutečně rozesmutnily. Když tam jedna slečna třeba psala, že u blogu tráví veškerý svůj volný čas, že pokud někdy nenapíše nějaký článek, tak večer nemůže usnout, protože ji to mrzí a říká si o co všechno ostatní ochudila, tak jsem jen zazírala. Našla jsem i pár případů s tvrzením, že blog je jejich nejlepší přítel, ba dokonce celý jejich život.

Tak se ptám proboha proč to? Sakra proč jsou lidé na svých blozích tak závislí? Proč je zajímá jen návštěvnost jejich blogu? To jaký jim kdo napsal komentář? Asi to moc prožívám, ale přijde mi to děsivé.

Nevím proč mě až tohle probralo... Proč jsem byla tak slepá. Zatracená doba! Máme tolik komunikačních prostředků, a přesto se už ani rodiče a děti nebaví tak jako kdysi. Lidé se uzavírají do sebe... cítím horkost, žár , něco co mně strašně spaluje, když na to myslím. Mám chuť se rozběhnout, běžet po rozkvetlé louce, obejmout mámu a všechny co mám ráda... a k tomu jim ještě říct jak moc je mám ráda. Dusí mně to. Blog. Kdysi to pro mně bylo slovo jako každé jiné. Teď cítím na jazyku hořkost. Tolik lidí je uvězněných svými blogy... Já se spoutat nenechám!

Závidím mámě, babičce a vůbec starším generacím jejich dětství. Neříkám, že měli takový luxus co si dopřáváme my, protože vím, že neměli. Neměli počítače, neměli blog, ale měli něco mnohem víc. Měli přátele. Dokonce ty opravdové z masa a kostí a ne jen ty virtuální. Skutečně jim to závidím.