Moje dětství

Když se řekne slovo "dětství", vybaví se mi náš dům v létě, vypadá trochu jako sluneční chrám, vždycky tu bylo skoro všechno ze dřeva a působilo hrozně hřejivě, přívětivě, tak jako pravý domov kde se člověk může schovat do bezpečí. Je k němu připojená i malá zahrádka, kde se v teplých dnech dá úžasně ustlat na trávě, ještě nedávno i pod velkou meruňkou, která pamatovala všechny moje první malířské pokusy, ale táta jí musel pokácet kvůli nějaké plísni či co..
Zvlášť navečer vypadá domov nádherně, oranžové odstíny paprsků všechno prosvěcují a obarvují.
Mám pocit, že celé moje dětství bylo prozářeno takovým světlem.
Pamatuju si, že jsem byla hrozně akční dítě. Moc ráda jsem lezla na stromy, a běhala po "Fialce"- to je jméno naší pidičásti města, kde jsou dvě řady 36 úplně stejných domečků (ale náš je samozřejmě nejhezčí :)po šesti napláclých k sobě a vždycky tam bylo docela dost trávníků a zeleně, takže se dalo pobíhat docela dobře. Dělali jsme si různý "domečky", nanosili jsme tam například staré konvice a hrnce, co lidi navršili na skládku a hráli si na vaření.
Taky jsem hrozně ráda jezdila na tábory, úžasný byl v Miličíně kousek od Benešova, tam jsem to milovala,
- od favorizované diskotéky, na kterou jsme se vždycky připravovali 3 hodiny a těšili se na ploužáky, přes bojovku, softball při kterým mi jednou zlomili nos a vždycky jsem byla out, táborák, kde nás jednou nahrávali na nějaký medajlonek a já byla docela jasně slyšet zpívat přes všechny ty lidi, orienťáky v lese, které jsem sice nemusela ale milovala jsem ten les a taky mě bavilo organizovat dalších 5 lidí :), naše stany, kde se odehrávaly všechny ty důležité věci jako například můj první francouzák, kdy jsem dostala od toho kluka instrukce, že to musíme dělat "jako v těch americkejch filmech", až po jídlo v táborové jídelně, které, mám pocit, bylo vždycky tajně smíchaný s potem tlusté kuchařky(fuj..)ale občas tam pekli úžasné borůvkové koláče, jaké jsem už nikdy a nikde jinde neměla...
No a hlavně, když už píšu o svém dětství, nesmím zapomenout na tu spoustu úrazů :)
Měla jsem celkem 9x sádru a z toho tak 90% na Vánoce nebo někdy v zimě, když jsem sebou vždycky flákla někde na ledu, takže Štědrý den, kdy za mě rozbaloval dárky někdo jiný nebyl vyjímkou. Měla jsem jich ale i pár kuriózních, jako když mi spadlo na hlavu kameninové prase, co ségra přivezla z Mexika(hodně kvalitně udělané) a kam máma chytře umístila dva metry dlouhou kytku. Nebo mi jednou mamka vařečkou přerazila malíček, když jsem nechtěla jít na gymnastiku :)Pak se mi jednou podařilo záhadným způsobem přivřít si ucho do pračky, a taky jsme jednou s bratrancem u babičky dělali závody, kdo bude dřív z kopce dolu, rozjeli jsme se on na kole a já na koloběžce a tak neskutečně jsme si namlátili, oba jsme měli jednu půlku těla snad kompletně sedřenou včetně štěrku pod kůží....
No, obecně moje dětství bylo krásné, svobodné, veselé, plné zážitků...šťastné. Škoda že už skončilo :) stejně mám pocit, že něco ve mě bude napořád dítětem.