Výlet do středověku

Snad nejsem daleko od pravdy tvrzením, že v dnešním světě Internetu, e-mailů, ICQ, nejrůznějších webových stránek a blogů, jen nepatrná menšina z nás nikdy nepřišla do styku nejméně s jedním z těchto pojmů. Naopak, každý z nás (možná až na vyjímky) má svou vlastní e-mailovou adresu, někteří jsou majiteli ICQ čísla a pár jedinců, kteří jsou schopni nejen pohybovat myší po pestrobarevné podložce, ale taky mírně kreativního myšlení, tvoří vlastní webové stránky nebo alespoň blog.
Musím se přiznat, že nepatřím mezi nadšené fanoušky nejmodernější techniky, to ovšem neznamená, že o počítačích a jiných elektronických vymožanostech jednadvacátého století nic nevím. Umím počítač úspěšně zapnout, připojit se k internetové síti, psát ve Wordu, vytvářet jednoduché prezentace, stahovat obrázky a nějakou tu hudbu. Také zvládnu číst a posílat e-maily, měnit pozadí plochy, chatovat a psát si s kamarády na ICQ. Nepatřím sice mezi počítačové odborníky ani špičkové hackery, moje laické znalosti mi nicméně k běžným úkonům bohatě stačí.
Jak je patrné z nepříliš dlouhého výčtu mých znalostí základních funkcí počítače, nejsem v tomto oboru žádným odborníkem, tudíž podobné umy neočekávám od nikoho dalšího, jak to vídávám ve svém okolí. Nemám ovšem v úmyslu se tu zabývat problémem diskriminace, což by se probíranému tématu podle mého na hony vzdálilo. Ne, chci se totiž věnovat středověku.
Ne, nepřeskočili jste řádek, ani to není tisková chyba. Opravdu mám v úmyslu psát o středověku. Proč? Ačkoli to zřejmě není na první pohled patrné, v lecčem spolu tato témata souvisí. A to v tom, že středověk se přímo nabízí k zajímavému srovnání s dnešní, přemodernizovanou dobou.
Nejprve si ujasněme, k čemu vlastně Internet slouží. K dorozumívání? K získávání informací? K nákupům a prodejím? K stahování hudby, obrázků, filmů?
Ano, k tomuhle všemu slouží Internet. Pravdou je, že bychom si bez něj nedovedli normální život vůbec představit, tak moc nám pomáhá a ulehčuje řešit nejrůznější problémy. Je tím pádem až k nevíře, že kdysi dávno, před několika sty lety, se bez něj lidé obešli. Jak jen to dělali? Jak si posílali zprávy, kde získávali důležité informace, jak nakupovali, jak trávili volný čas?
Tehdy, v dobách koňských spřežení a psaných dopisů existovalo něco, čemu se říká osobní kontakt. Chtěli-li si lidé pohovořit, navštívili se navzájem. Chtěli-li nakoupit, šli na trh. Chtěli-li někomu poslat zprávu, vzali si tužku a papír, napsali dopis a ten pak poslali po jiném člověku. Ve volném čase parcovali, věnovali se manuálním činnostem, procházeli se v přírodě, hráli si se svými dětmi, starali se o zvířata, bavili se s přáteli.
Vídali se, mluvili spolu, zdůrazňuji MLUVILI. Netelefonovali, neesemeskovali, neposílali němé zprávy po neviditelné síti. Nepoužívali nedůvěryhodné přezdívky a neseznamovali se s někým, o kom ani nevěděli, jak ve skutečnosti vypadá.
Samozřejmě přeháním. Nemám v úmyslu tvrdit, že dnes neexistuje žádné osobní kontakty, že se lidé nesetkávají, že spolu nemluví. Nechci ani prohlašovat, že nenakupují v kamenných obchodech, že si nekoupí klasické CD, knihu nebo si nezajdou do kina. Zatím stále ještě tohle všechno dělají, ale…
Kdo ví, co přinese budoucnost. Skončíme snad jako červi zalezlí ve svých elektronických ulitách, s prsty přirostlými ke klávesnici a s ušima přilepenýma k sluchátkům? Možná ne, ale jisté je, že jsme na nejlepší cestě takhle skončit.
Internet je skvělá věc, ale je to ním jako ostatně se vším na tomhle světě. Nic se nemá přehánět.