Krev, maso a žiletky
Krev, maso a žiletky
Lidská psychika je různá. Někteří jedinci se přes své problémy přenesou, nabijí se vnitřní silou, obrní se a se vztyčenou hlavou pokračují ve své plavbě životem dál.
Ale někteří (a já vím, že je jich bohužel dost) se stáhnou do sebe, zamknou se v noci v koupelně a z kapsy kalhot vyštrachají jejich nejlepší kamarádku. Chladnou, ostrou, životu nebezpečnou žiletku. Přiloží ji k zápěstí, zavřou oči, zatnou zuby a rozříznou si kůži. Krev se okamžitě začne drát z masa ven, stéká jim po bledé kůži, po dlaních a nakonec kape z konečků prstů na podlahu.
Jde čistě o to odplavit psychickou bolest (ať už ze ztráty milované osoby, kvůli nevěře partnera, problémům v rodině či škole) a nahradit ji bolestí fyzickou. Na pár okamžiků to pomůže. Když vám slané slzy kanou do otevřené rány, je to bolest přímo k nesnesení.
Jenže pak krvácení přestane (pokud nezaříznete moc hluboko, na což většina těch, kteří tuto ,,action" provozují, nemají odvahu - a to je dobře), fyzická bolest pomine. Jenže ta psychická, ta, co je hluboko zakořeněná v srdci, ta zůstane.
Co jsem tím chtěla říct? Že sebepoškozování vám problémy nevyřeší. Proboha, lidi, zkuste to pochopit!
Pokud máte pocit, že už nemůžete dál, věřte, že vždycky ještě existuje nějaké řešení. Vždycky se najde někdo, kdo pomůže.
Vím, o čem mluvím. Také jsem jednou sáhla po žiletce. Jizva na ruce už se mi zahojila. Jen při pozorném zkoumání lze ještě spatřit tmavou čáru. A co ta rána v srdci, kvůli které jsem po žiletce sáhla?
Ta je už úplně zacelená. A ne díky tomu, že jsem se pořezala, ale díky tomu, že jsem začala svůj problém řešit jinak, z jiného úhlu. S lidmi. A ti vždycky pomůžou. Jen se musíme obrátit na ty správné.
Jak jsem řekla, život dokáže být moc moc zlý. Ale také krásný. Tak proč se nevzchopit, nepoužít silnou vůli či nevyhledat pomoc?
To, co je na životě krásné, na nás všechny čeká. A my tomu musíme jít vstříc...
Tuto úvahu jsem musela napsat, jelikož jsem dnes při brouzdání na internetu narazila na stránku, na níž byla děvčata, která si ubližují, na své jizvy pyšná. A to mě vyděsilo!
Každý z nás je jedinečná osobnost. Každý z nás má světu co říct. Nezapomínejte na to...
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Vždycky je tu někdo kdo nám pomůže - to je ta největší pravda. I když toho člověka nevidíme, nebo nechceme vidět... :)
14.10.2009 17:18:00 | nedám si. díky
S ziletkou si tykam jen pri holeni a nekdy ani to ne :) Mno a ted vazne...chapu, ze tim chces pomoct a asi i castecne vyjadrit nazor. Mne se na to docela tezko reaguje, protoze s tim zkusenosti nemam (ani vlastni ani u kamaradu). Nicmene, napsala jsi to docela hezky, za to davam tip.
27.04.2009 19:14:00 | Nergal
Nemám ráda lidi, co se řežou nepo pálí nebo bůhví co ještě... Chápu, že mají problémy, ale neexistuje problém, co by se nedal vyřešit, a i když ti lidi třeba nemají žádné přátele a rodinu, která by byla ochotná pomoci, tak ještě pořád existuje něco jako psycholog nebo linka důvěry. Každý máme problémy, někdo větší, někdo menší, a kdyby jsme se kvůli tomu měli všichni řezat, asi by se jizvy staly dobrým módním doplňkem. Tak trochu mi připadá, že u některých lidí (neříkám že u všech) je to jejich řezání jen pozérství, touha vzbudit u jiných soucit nebo si něco dokázat. U jiných to je nemoc. Kdo se řízne jednou, budiž, všichni děláme chyby. Ale kdo si do kůže ryje čáru s každým problémem už by měl fakt vyhledat odbornou pomoc.
Takže řešme své problémy s lidmi, ne s žiletkami:)
01.05.2008 09:19:00 | Grafomanická MIA
Tak podle nazvu jsem si myslel že pujde o dokument o tom jak jsem se holil.A nakonec se to taky vyvinulo v řezaní do sebe ale ne nahodné nybrž záměrné.Na tohle téma jsem už pěkných par uvah napsal a vždy to došlo ke stejnému zavěru.Nikdo nazor nezměnil a ani nezmění.Celé to je o lidském odhodlání.Někdo v sobě má dost síly na to aby vše ustál sám a někdo sklouzne ke krajním řešením (antidepresiva v horším připadě sebepoškozování).Je to jen další příklad zkoušky.Zkoušky našeho odhodlání zvládnout cokoliv.A někdo to zvládne a někdo ne.
27.04.2008 22:46:00 | Gorgy
Máš pravdu, nemám problém se sebepoškozováním, nikdy jsem neměla. Jen se snažím pomoct, protože si myslím, že ten, kdo tento problém má, ocení každou, byť sebemenší nitku pomoci. Čekám, že mě lidé budou za tu úvahu obviňovat, budou mi psát, že nevím, o čem to je, jaká závislost se z toho stane...A proto znovu říkám, že chci jen pomoct. Jestli si z toho něco vezmete, to je už na vás =)
27.04.2008 13:19:00 | Sushino
Tím že se jednou řízneš...to nepoznáš...nepoznáš tu závislost co se z toho stane...
Ale je hezký že se snažíš pomoci...To ocenuji:)Jen nevím jestli to má cenu...
27.04.2008 13:10:00 | už ne pernikova princezna
Ty asi nemáš problém se sebepoškozováním co?Možná by sis to musela zažít...abys pořádně pochopila...
27.04.2008 13:09:00 | už ne pernikova princezna