Nuda... a co dál?

Sedím v počítačové učebně našeho 'ústavu'. Hodina grafiky, ale z důvodu úspěchu spolužáka v krajském postupu do celostátního kola nějaké programovací soutěže, jsme dostali takové menší volno. Můžeme si dělat co chceme. Teda - s rozumem, který však dle mého souzení většina spolužáků, ne-li všichni, postrádají.
Každou chvíli někdo zaklepe na dveře. Poprvé kluk, který si spletl třídu, podruhé... Ani nevím. No a do třetice dva deváťáci, kteří chtějí po našem vyučujícím klíče od dolní počítačové učebny, aby si mohli najít nějaké informace k referátu. Sice se chvíli s panem učitelem přehadují, ale nakonec s tím, že si seženou učitelský dohled, i s výhrou - s klíčema - odcházejí. Kdyby jim pan učitel věřil, jako že já bych jim taky moc důvěry neprokazovala, neposlal by za nimi po pěti minutách dva spolužáky, aby zkontrolovali, jestli jsou v učebně doopravdy pod dohledem učitelky, jak slíbili. Žádná atrakce se však nekoná, svůj slib splnili.
Na to, že hodina teprve před chvílí začala, docela nuda. Erika si čte horoskopy, Pepa s Vítkem a Dominikem probírají jakousi počítačovou grafiku nebo co, fakt nechápu. Daník s Píďou se baví s Erikou, Hynek a Michal se taky tímhle způsobem nudí, Majka... Něco hledá nebo čte na netu, co já vím? Jenom Martin se nenudí, jako my ostatní, opravuje si známku z grafické úpravy obrázků. Jako jedinému se to minule nepovedlo. Druhá polovina třídy se šrotí matematiku. No co, my to máme už za sebou, stejně jako oni už měli počítače. Jeee, já zblázním nudou!!!
Mohla bych se posunout někam do budoucnosti. Třeba to bude o něco záživnější. Tak hned další hodinu máme konverzaci z angličtiny. Je nás jenom deset, teda asi tak přibližně, nemám moc dobrý odhad. Budeme prezentovat naše projekty o zajímavých zemích či místech světa. Já schytala Nový Zéland. Prezentace ještě jde, něco jsem si stáhla z netu, i když teda popravdě ani nevím, o čem to je. Horší bude o tom něco říct. "New Zealand is..." Ehm... "There live a kiwi in New Zealand." Taky pěkně nesmyslná věta. Tak co, necháme to náhodě. Nějak to dopadne. To mi připomíná, že pak budu muset z hodiny co nejdříve vypadnout, abych se stihla naobědvat a jet za mamkou do nemocnice. Zítra už nebude čas a pak se skoro dva týdny neuvidíme. Doufám, že se aspoň brzo vrátí. Musím zaběhnout do Tesca, něco jí koupit. Ať nejdu jen tak naprázdno, když jsem tam ležela, chodila za mnou každý den a nikdy nezapomněla něco mi přinést. No a večer si musím urychleně sbalit věci, protože zítra po škole jedu pááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá:) Na takové /prázdniny/ na Moravu, tam, kde pro mě ještě donedávna bylo doma. Já se tak těším! A ne jenom na ten čerstvý vzduch, venkov, taťku, kočky naše, velkou zahradu, kytičky, kolo, kolečkové brusle, turistiku a podobně, ale i na něco (někoho) jiného. Ehm, tak více už vám asik nepovím, je to jak pro dobro moje, tak i vaše:)
Ne, neberte to tak, prostě končí pomalinku hodina a já se musím klidit, protože ještě musím jít vrátit knížky do školní knihovny a přesunout se do třídy na angličtinu. Bleee! Ale co, zítra odpoledne začnou prázdninky moje. Tak mě napadá - já nemám KOŠTĚ! Tak zase mi nezbyde nic jiného než na slet čarodějnic přijít po svých vlastních nohách:)