Popřemýšlej

Sklidni se, lehni si, popřemýšlej o sobě, o svém životě, o tom co děláš a jak to děláš, mysli na to co tě napadne, co cítíš , jak se máš. Myslíš že tě tvé chyby bolí víc než druhé? Myslíš že na ně zapomenou? Myslíš že je pochopí dobře? Myslíš že všichni chápou stejně jako ty? Ne! Nechápou, ani nemyslí, jen tuší. Myslíš že to stačí? Skus pochopit něco co je pro tebe nepochopitelné. CHápeš to? Takhle jak to nepochopitelné nás někteří lidé vnímají. Ani si to neuvědomujem. Dívají se na nás z moc velké výšky. Ani nemají zájem se jít projít po zemi. Proč by to taky dělali? Když nemusí. Když můžou být tam kde je jim dobře. Kde se cítí líp. Kde jsou doma. Ale my chceme nahoru. Jenže kdo nám pomůže? Oni ne! Pro ně neexistujeme. Pro ně jsme jen prach co se stírá a znovu oběvuje. My nemáme nárok stoupat výš. Nás tam nikdo nechce. Život je tak krutý. Ale spravedlivý. Přemýšlej chceš zůstat doma kde ti je dobře? Já ne! Nechci být nikdo. Nechci se dívat každé ráno na toho samého člověka. Tak zkroušeného a ubohého. Kéž by se dal svět změnit!